Just love | 1 |

× 2 ×

Probrala mě ruka. Patřila panu Parkovi. Stova jsem něco viděl. Posadil jsem se a protřel si oči.
"Felixi potřebuješ pauzu" řekl a já se jen zarazili. Pauza se hodí, ale když někde nebudu Stray Kids nebudou kompletní.
"Jenže když budu mít pauzu, Stray Kids nebudou kompletní"
"Neboj se, to už je vše vyřešené, teď pojedeš domů, dáš si něco k jídlu, objednal jsem tě na terapii k psychologovi. Jennie mi vše řekla"
"Děkuju" posadil jsem se na kraj postele a postavil jsem se. Šel jsem pomalu ke dveřím. Když jsem je, ale otevřel stál tam Chris. Byl strachem bez sebe.
"Channie? V pohodě?"
"Lixi, díky bohu si v pořádku. Pořádně si odpočiň a papej mezi tím co budeme na tour" dal mi pusu na čelo. Ahhhh. On mi dal pusu na čelo!? Já snad sním? Nebo je tohle realita? Štípnul jsem se do ruky. Je to realita. S několika motýlky v bříšku jsem si to došel ven a nasedl do auta.
Jel jsem klidně domů. Seděl jsem v autě sám. Na přechodu zastavil. Viděl jsem několik lidí ze školy, ale ten jeden chlap. Byl to můj otec. Vypadal naštvaně a zničeně. Měl jsem strach aby náhodou něco neudělal. Tiše jsem ho sledoval než se mi ztratil z dohledu, už teď mi začínalo být špatně jen z pomyšlení na jídlo a na otce. Co když má nějaké děti? Mám nějaké nevlastní bratry? Je tohle možný? Nebudu nad tímhle přemýšlet.
Dojeli jsme k dormu. Vylezl jsem z auta, poděkoval za odvoz a rychle jsem zaběhl do domu a šel jsem se vyzvracet. Fuj. Mým tělem projela nepříjemná bolest. Nebylo mi dobře. Pomalu jsem se zvedl a došel si to do svého pokoje, kde jsem se zavřel a zamkl a přišel k zrcadlu. Sundal jsem si triko a koukal na svoje bříško. Bylo hubené, ale zároveň jsem se cítil tlustý. Měl bych asi více cvičit nebo spíše jíst? Nad touhle myšlenkou jsem jen skřivil pusu a posadil se před zrcadlo. Vzal jsem do ruky telefon a šel se podívat na Instagram. Komentáře mě vždy zvednou  náladu. Otevřel jsem si svůj příspěvek a otevřel komentáře a začal jsem si číst komentáře. Kdy v tom jsem narazil na jeden který mě ranil
"Jsi tlustý, měl bys držet dietu" a hned pod tím byli další.
"Jsi hnusný 🤢"
"Víš co je to dieta? Běž se radši zabít"
Po tvářích mi nevědomky tekly slzy. Musel jsem se asi vybrečet. Cítil jsem takovou bolest, že jsem se zvedl a došel do koupelny. Vzal jsem svojí kamarádku a posadil jsem k vaně a udělal jsem i pár krvavých řezanců na břichu. Pálilo to, ale cítil jsem úlevu. Rychle jsem žiletku uklidil a umyl jsem si ruce. Břicho jsem obvázal obvazem a chvíli ještě užíval ten pocit klidu. "Kluci pojedou na tour a jestli se nevzchopíš pan Park tě vyhodí ze Stray Kids." zhluboka jsem se nadechl a došel jsem dolů do kuchyně. Vytáhl jsem si nůž, prkénko a vzal jsem si nějaké ovoce. Nakrájel jsem to všechno a šel jsem si sednout k televizi. Pustil jsem si pohádky a začal jíst. S každým kouskem jídla jsem se cítil špatně. Jako bych dělal věc která je jedovatá. V hlavě jsem měl jídlo v rámečku s nápisem jed. Položil jsem mističku na stolek a snažil jsem to nevyvrhnout z těla ven. "Lixi, musíš se líbit Chanovi, musíš jíst" s těmihle slovy jsem už utekl na záchod a vše to dostal ven z těla. Posadil jsem se vedle záchoda k umyvadlu a přitáhl jsem si kolena k sobě. Zabořil jsem si do nich hlavu a začal brečet. Nemám u Chrise šanci. Jestli tohle budu dělat skončím v nemocnici nebo v léčebně. Ano trpím anorexii a bulimii. Už je to docela dlouhá doba. Že svých asi 60 kilo jsem se dostal na 40. 20 kilo jsem zhubl za tolik let, jen tím že jsem nejedl a nebo jedl a pak to někde vyzvracel. Jestli se to nějaký člen dozví, budu v háji, protože to vše někomu vyzvoní. Zvedl jsem se a došel jsem dolů. Utřel jsem si slzy a vysmrkal jsem se. Televizi jsem vypnul a mističku s ovocem jsem dal do ledničky po mém nepovedeném pokusu o to se najíst. Měl jsem strach.

Kluci přišli domů. Byli tak veselý. Já jsem jen ležel na posteli a snažil jsem se vše držet v sobě. "Lixi? V pořádku?" ozval se hlas ode dveří. "Jsem v pořádku" posadil jsem se s úsměvem. "Nepřijde mi to tak" vešel dovnitř. Byl to Seungmin. "Mine, když ti řeknu svoje problémy, dokážeš do udržet v tajnosti?" poklepal jsem na místo vedle mě. Seungmin se posadil a kývl.
"Mám poruchu příjmu potravy. Anorexii a bulimii. Nikomu to nechci říct protože mám strach. To je důvod, proč jsem dostal pauzu a nikam nejedu, chci být hubený a chci se líbit Chanovi. Chovám k němu city. Channie chce hubenýho kluka a nebo holku a já jsem tlustý a hnusný" nevědomky jsem začal brečet. Seungmin mě hned objal a já jeho taky.
"Lixi můj, bože. Však si byl hezky hubený a teď si začal dělat takové blbosti. Prosím tě budeš chodit na to sezení k psychologovi a vyléčíš se. Musíš, měl by to vědět i on co k němu cítíš, ale jestli ještě nejsi připravený, bude lepší když to budeš držet v sobě. Tvoje tajemství je u mě pod zámkem. Nikomu to neřeknu jen prosím dělej to co ti řekne ten psycholog ty dva měsíce co tu nebudeme" jen jsem kývl hlavou a zabořil jsem si obličej do jeho ramena a začal brečet. Konečně to alespoň jeden ví a je to Seungmim.

Musíš Lixi nic jiného ti nezbývá...