Just love | 1 |

× 3 ×

Šel jsem se Seungminem dolů. Kluci seděli u stolu a jedli. Udělalo se mi z toho šoufl. Tolik jídla. Bože nech mě žít. "Lixi ty si brečel" položil Chan hůlky na stůl a postavil se. Vždy pozná když mě něco trápí. Mám 2 měsíce na to se sebrat. Budu tu sám a na kluky budu koukat prostřednictvím kamer, které to budou všude vysílat. Objal mě. Nečekal jsem to, ale objal jsem ho nazpět. "Měli bychom tu s ním zůstat" řekl Bin. "Nemusíte, musíte stays ukázat že i skz v 7 jsou dobrý" řekl do Chanovi hrudi. Měl jsem v bříšku tisíce motýlků a cítil jsem se v bezpečí. Potřebuju jeho objetí pořád. "Lixi, mám o tebe strach" pohladil mě Chan po zádech. "Channie, přísahal jsem několikrát že tohle nidkx neřeknu protože vás mám rád, ale myslím že bude dobře že si dám pauzu, alespoň dokud neskončí tour." zvedl jsem hlavu tak abych mu viděl do tváře. "Lixi.... Že tu nebudeš dělat blbosti" povzdechl si. "Nebudu, neměj strach a měl by si jít jíst a pak si běžte zabalit věci." usmál jsem se a pustil jsem se z jeho objetí a rychle jsem běžel do svého pokoje. Lehl jsem si do postele a usmál jsem se. Tak asi tohle je cítit lásku a štěstí zároveň. Nechají mě tu 2 měsíce. Budu tu sám.

23:30. Kluci si balili a já jen ležel na posteli a koukal do stropu. Měl jsem puštěnou hudbu do sluchátek poměrně nahlas a snažil jsem se přemýšlet. Slyšel jsem kroky. Rychle jsem se posadil a zase jsem si rychle lehl. Třeštila mě hlava a bylo mi na zvracení. Vyndal jsem si sluchátka. "Lixi, měl by si jít spát" řekl Jisung ve dveřích. "Já vím že bych měl, ale nechci" usmál jsem se. Han si lehl ke mě a objal mě. Tohle nikdy před tím neudělal. Asi se něco děje a jsem jediný volný člen. "Hannie? Děje se něco?" objal jsem ho taky a pohladil jsem ho po vlasech.  "Mám strach z toho že mě Minho podvádí, vždy když za ním přijdu pošle mě pryč. To jsem tak špatný? Jsem moc tlustý? Nepřibral jsem na váze?" vysypal na mě tolik otázek. "Jsi hezký a máš i dobrou váhu" Han dal ruce kolem mého pasu. "Ty máš takový malý pas, chci ho taky, ukaž mi dietu kterou držíš abys byla takový" posadil se. Dietu? Jisungu přestaň. Tohle nesmíš. "Hannie, jsi hezký nepotřebuješ držet dietu. Jestli tě Minho posílá pryč. Zkusím s ním promluvit." posadil jsem na kraj postele. Zvedl jsem se a moje cesta mířila do pokoje Minha. Zaklepal jsem na dveře. Po tichém dále jsem vešel. Minho ležel na posteli bez trika. "Minho, můžu si s tebou promluvit?" posadil jsem se k němu na postel. Posadil se také a kývl. "Han... Má o tebe strach, proč ho tu nechceš?"
"Můj Sungie, mám strach že mu ublížím, mám teď takové divné období"
"Minho, Sungie má strach, chce kvůli tobě hubnout, protože si připadá tlustý"
"Neeee to vůbec, veverko moje!" hbitě se postavil na nohy a letěl ke mě do pokoje. Zasmál jsem se. Vzal jsem svůj telefon. Půlnoc. Už půjdu spát. Došel jsem do koupelny kde jsem se odlíčil  a dal jsem si sprchu. Převlékl jsem se do svého pyžama a odešel jsem si lehnout. Pár minut na to jsem spadl do říše snů.

Můj otec mě mlátil. Ležel jsem na podlaze a snažil se dýchat. V ten jsem začal blbnout s jídlem. Vyzvracel jsem krev a nějaké zbytky jídla a otec mi dal ještě facku.

S křikem jsem se posadil. Nebylo mi dobře. Do pokoje přiběhl Hyunjin a hned za ním Jeongin. Lekl jsem se jich tak že jsem spadl z postele dolů. "Lixiiiii, jsi v pořádku???" přiběhl ke mě Jeongin a pomohl mi na postel. "Docela často křičíš nebo brečíš ze spaní" posadili se oba ke mě na postel. "Omlouvám se, mám zlé sny" sklopil jsem pohled. "Zlé sny.... Lixi, až budeš u toho psychologa, vše mu řekni, musí ti pomoct" smutně se na mě podíval Hyunjin. "Už půjdeme, jsme vedle v pokoji" zvedli se a odešli. Lehl jsem si do postele a to už jsem usnul a neměl žádný špatný sen.

Ráno

Probudil jsem se v divné poloze v 8 ráno. Kluci už jeli, takže jsem tu byl sám. Dnes mám první sezení. Hned co jsem se postavil to se mnou švihlo. Au. Postavil jsem se a došel jsem si to pomalu do koupelny. Vysprchoval jsem a spáchal veškerou ranní hygienu. Převlékl jsem se do volných věci a namaloval jsem se. Slyšel jsem jak mi zvoní mobil. Rychle jsem si pro něho došel. Chris.

"Ahojkyy" šťastně jsem se ozval. "Lixi, vše v pořádku?" zeptal se starostlivě. "Jsem v pořádku, chystám se na první sezení s mým psychologem" odešel jsem do kuchyně kde jsem si udělal kávu. "Tak to je dobře, prosím Lixi řekni mu vše co tě trápí" sklesle řekl. "Řeknu mu úplně všechno, neměj strach" položil jsem hovor a vypil svou kávu.

Vyšel jsem z domu a nasedl do auta. Strčil jsem klíčky do zapalování a jel jsem směr nemocnice kde se můj psycholog nachází.

Neměj strach Lixi. Pomůže ti.