Pov Minho
Slyšel jsem Lixe. Tak moc mě to bolelo. Zvedl jsem se z postele a přišel ke Chrisovi do pokoje. Vím že je náš vůdce, ale když jsem slyšel dost zřetelně že není vrah a že za to může jeho otec. Chytil jsem ho ua lem trika a přitáhl ho k sobě. Dal jsem mu dolů sluchátka. "Měl si být náš vůdce a ne lhář co tu všem láme srdce. Už je to tolik let co jsi nás leader, ale já podávám výpověď. Klidně budu někde jinde, ale tady s tebou, s lhářem co si nedokáže vzít k srdci to že člen skupiny trpí hodně nemocemi jako je anorexie nebo bulimie, už nejsme stray kids, už si jen a jen ty" pustil jsem ho a odešel za klukama do pokoje. Felix zvedl hlavu. Byl celý nějaký divný. Řezal se. "Felixi, odcházíme, myslím že bude lepší když pojedeme všichni a necháme tady Christophra samotného." Přisedl jsem si k nim. "Ty jsi to všechno slyšel??" zeptal se mě a začal znovu brečet. Měl by se zase usmívat. Tak jako dřív. "Ona to vlastně slyšela celá skupina, kromě Chrise" do pokoje Bin s Hanem a Hyunjinem. Zhluboka se nadechl. "Pojedeme za mými rodiči, musíme Lixe vrátit do starých kolejí, musí se napravit a mi mi pomůžeme." Usmál jsem se a ostatní členi se vydali do svých pokojů si zabalit alespoň na pár měsíců. Já udělal přesně to samé a Felix taky.
Pov Chan
To co mi řekl tak moc bolelo. Lhář.
Slyšel jsem jak se členi někam chystají, radši jsem jen seděl na posteli a vnímal jen ticho v mě ložnici. Do pokoje mi vlétl můj spolubydlící Changbin. Chtělo se mi zvracet. Ani jednou se na mě nepodíval a když už se podíval na mě tak svůj pohled zase přesunul na svoje balení jakobych tam neseděl. "Lháři..." s těmito tichými slovy odešel z pokoje s kufrem.
Podíval jsem se z okna a viděl celou skupinu i Lixe s kufry jak jdou pryč. Felix se smál. Ten jeho úsměv mě vždy zahřeje. Proč jsem lhář? Možná ostatní členy zmanipuloval a teď jsou na jeho straně. Třeba jim lže jen abych se cítil špatně.
Pov Felix
Seděl jsem ve vlaku a smál se. Kluci dělali blbosti a já znovu cítil ten krásný zlatý pocit štěstí mezi přáteli. Bin mi podal sladkou KitKat tyčku. "Na sněz to, bude ti líp a tam tě naučíme jíst" usmál se Bin. Tyčku jsem si s úsměvem vzal a začal jsem jíst. Mňam. Čokoláda mi chyběla. Měl bych zase znovu začít jíst jako když tu nebyli a měl bych se přestat řezat. Hyun mě chytil přesně v místě kde jsem měl nejvíc bolestivé řezance. "Au!" Zakňučel jsem bolestí a viděl ten jeho zmatený výraz. Vyhrnul mi rukáv a viděl obvazy, přes které už pomalu začala prosakovat krev. "Vím že jsi měl špatné období, pojď, nějak to spolu vyřešíme." Všichni přesunuli svůj pohled na moje ruce. Hyun pomalu sundal obvazy z mých obou rukou a div neomdlel. Bylo tam spoustu hlubokých i jen povrchových řezanců. Hyun vše vyčistil a Minho mi vydezinfikoval a Jisung je zavázal. "Tohle už dělej, ju?" pohladil mě po tváři Jeongin."Nebudu už to nikdy dělat"
Štěstí = mít takové přátelé jako jsou oni
ČTEŠ
Just love | 1 |
Fanfiction"Chyběl si mi" Tak dlouho jsme se neviděli, ale i přes to co provedl ho stále miluju.
