Řekni mi, že mě máš ráda,
i když to nikdy nebyla pravda.
Řekni mi, že ti na mě záleží,
i když ti ta slova hnou páteří.
Řekni mi aspoň občas slova vděku,
i když to je největší lež všech věků.
Řekni mi, že jsem skutečně nádherná,
i když podle tebe vypadám jak žena pravěká.
Řekni mi, že jsi ráda, že jsi mě tehdy porodila,
i když teď bys mě nejradši potratila.
Řekni mi, že jsem vyrostla ve skvělou ženu,
i když vedle tvé představy mě blednu.
Řekni mi, že jsem úžasná, že všechno snesu,
i když ti ani tohle nejde přes pusu.
Řekni mi aspoň někdy, že mám pravdu,
i když si radši představuješ, jak mrtvá chladnu.
Řekni mi, že jsem v něčem naprostá jednička,
i když si myslíš, že jsem užitečná, asi jak prázdná pokladnička.
Řekni mi, že se v tomhle všem mýlím,
i když obě víme že je pravda co si myslím.
Řekni mi, že jsi šťastná - že jsi moje máma.
Aspoň jednou řekni mi to - já tě vždycky měla ráda.
