Láska, myslím je příliš pošetilá
a na rozum se pouze svrchu dívá.
Lidi jsou ochotni ji celý život hledat,
jsou zvyklí, že je na kolena srazí,
jsou zvyklí se ze dna zvedat.
I kvůli lásce stávaj se z lidí vrazi.
Tohle nevyhne se nikomu.
Co je to za prapodivný cit?
Proč táhne mě to k někomu,
jako by mezi náma byla nit?
Nerozumím, nechápu to, stále v tom nemám jasno.
Jak se mohou míti rádi, když je dělí i časové pásmo?
Ztrácím se v tom, lásku zkrátka nepobírám,
zatím nevadí to - vždyť ještě neumírám.
Co mi vadí je, že to tak málo chápu
vždycky mi vadí, když v něčem tápu.
Jako by o lásce všichni věděli víc než já
jenže není nikdo, kdo mi lásku dá.
Já po ní ale nechci toužit
nechci se celý život soužit.
Někteří si i život vezmou kvůli ní
a jiní o ní pouze celý život sní.
Nechci dopadnout jak možnost první ani druhá -
proto radši veškerý cit hážu za ramena.
