Poutají tě provazy, železa a pouta,
spoutali tě myšlenky, činy, slova.
Proč všem káže jenom vody
sám vypije vína sudy.
Nenávidíš tyhle lidi,
kteří slovo nedodrží.
Ty když cítíš vztek a vzpouru,
předstíráš jen klid a pokoru.
Ty na oprátce přežívá,
jen jeden pocit míváváš.
Nenávidíš všechno kolem sebe
přemýšlíš, že už odejdeš do nebe.
Do nebe bys nešel,
kolem sebe hříchy věšel.
Pro tebe už v pekle místo mají,
rádi ti ho ponechají.
Že skočíš z mostu uvažuješ,
za dobrý nápad to považuješ.
Neskákej, nezabíjej se a žij dál
a já ti šanci na lepší život dám.
Tak dítě poslechlo
od mostu pryč uteklo.
Teď je dítě dospělé
myšlenkami vyspělé.
A i když se stále třese
už ví, že všechno snese.
