Připadám si jako bych spala
Kamenné srdce
Žádné emoce
Nejsem dobrá
Nejsem zlá
A připadám si bezmocná.
Co říct sama sobě
v týhle zatracený době?
Co říct si, když se mýlím?
Co říct si, když na tebe zase myslím?
Za to nenávidím sebe i tebe
občas nenávidím i to pitomý nebe.
Ráda bych nikomu nevěřila
Ráda bych si každého prověřila
Nenávidím, že všem věřím snadno
Po každé zradě zůstane ve mě chladno
Nenávidím, když ze mě děláš blbečka
Ráda bych aby za náma byla už tečka.
Nenávidím ten tvůj úsměv pitomej
Nenávidím, že z něj jdu stále do kolen.
Nenávidím hloubku tvojich očí
až se mi zrak v slzách smočí.
Nenávidím tvoje dokonalý ruce
na každým prstu máš holek tucet.
Nenávidím tu krásnou křivku tvých rtů
které líbali tolik jiných, že se číslo blíží stu.
Nenávidím tvoje proradné srdce
že nemiluje tak hladce.
Nenávidím, že miluju zrovna tebe
Nenávidím, že dokážeš milovat jen sebe.
Nenávidím i nenávist svou
Chtěla bych, nechtít být tvou.
Pro nenávist miluju
a nenávidím pro lásku
Nenávidím, že roztaju
při každým tvým doteku.
