Všichni nevinní občani
se klaní svému králi.
I když dobře vědí,
že to on je vězní.
Padnou na kolena a přísahají,
že ho vážně poslouchají.
A král dál vraždí ty,
kteří ho dřív milovali.
Král - syn: svou matku nevnímá
rady od ní nepřijímá.
Matka svého syna pořád ráda má
a to i když jí prý šplouchá na maják.
Ta bláznivka krále zbožňuje
na kolenou se před ním kaje.
Král - manžel: svou ženu neslyší,
sklenku vína vysuší.
I když s dětmi tvými křivě mluví
v tobě to hněv na něj nepovzbudí.
Vždycky radši poslouchej,
klaň se a nohy mu líbej.
Král - otec: dětem svým do hlav vtlouká,
že to on je nadevše rád má.
Co přikáže, když uděláš -
jeho srdce tím získáváš.
Budeš v jeho přízni,
když podlehneš jeho trýzni.
Jak v tomhle království žít mám?
Jako ve vězení. Říká hlava tvá.
Jak z vězení se dostanu?
Jen když překročíš obranu.
Jaká obrana to je? Co mě drží zpátky?
Asi to, jak tu někdo tahá za provázky.
Můžu se pryč nějak dostat?
Jedině všechny provazy zpřetrhat.
Tak pustil jsem se s vervou do toho
pryč od krále onoho.
Stále řežeš málo
i když držíš poslední lano.
Zdá se, že už ho skoro máš -
v tom ti zlomí vaz.
Téměř už byl jsi volný…
S bohem. Navždy v zapomnění.
