Spáry temnoty - Ztracená důvěra

Část 4. - Tajemství Síly

Několikrát se zmateně rozhlédl a všiml si přitom něčeho zvláštního. Nedaleko od něj rostl strom jehož kmen by neobjalo ani deset lidí. Teď však spatřil, že je dutý. Toho si předtím rozhodně nevšiml. S mečem připraveným v ruce pomalu kráčel ke kmeni. K jeho překvapení zjistil, že vnitřkem vedou schody kamsi dolů. Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe, ale všude vládl naprostý klid. Vzrušením se třásl, mohlo ho tam čekat téměř cokoliv. Nadechl se, polkl a vstoupil do temné dutiny stromu.

Jen po pár krocích se kolem rozhostila naprostá tma. Vchod za ním jakoby tam nikdy nebyl. Už se chystal rozzářit svůj meč, aby viděl pod nohy, ale schodiště pod ním se rozjasnilo samo. Ozařovalo ho zvláštní, tlumené světlo.

Sestup po točitém schodišti trval tak dlouho, až se mu začínala motat hlava. Dole zjistil, že dál vede pouze jediná cesta. Vešel do veliké a prostorné, kamenné síně. Její strop čněl nesmírně vysoko a po obvodu zdí stálo několik soch v nadživotní velikosti. Nepoznal hned, co je to za sochy, ale pak mu to došlo. Byly to sochy dávných Jediských mistrů, které strážily vstup do nejsvatějšího místa Jediů, do jejich chrámu.

Našel ho. Nemohl tomu uvěřit. Stejně tak se nedokázal zbavit dojmu, že sem nepatří. Něco uvnitř jeho nitra mu však říkalo, že je tam správně. Mátlo ho to. Točila se mu hlava a hlavou vířil bezpočet myšlenek.

Kroky se dunivě rozléhaly po jinak ztichlém chrámu. Prošel okolo dvou vysokých soch do další, menší místnosti. Měla kruhový tvar a uprostřed si všiml meditačního kruhu. Chvíli musel přemáhat pokušení vyzkoušet, co se stane, pokud se do něj posadí, ale odolal. Přemýšlel, kudy dál. Žádná očividná cesta odtud nevedla. Žádné dveře, a dokonce ani ty, kterými vešel. Zdálo se, že se ocitl v pasti.

Kolem sebe navíc zaslechl hlasy a rychle se proto otočil. A znovu a ještě jednou. Hledal zdroj toho hluku a přitom, aniž by si všiml, vstoupil do meditačního kruhu. Místnost se lehce otřásla a napravo od něho se ve zdi objevily dveře. Ethan na ně lehce nedůvěřivě pohlédl, byla to však jediná očividná cesta pryč a neměl proto na výběr. Prošel dveřmi a ty se za ním ihned zase zavřely. Stál teď v dlouhé, zdánlivě nekončící chodbě. Ta už však nebyla kamenná jako předchozí místnosti. Spíše si připadal jako pod zemí kde do hlíny někdo prostě vyhloubil tunel. Opět pocítil známé vlhko a teplo.

Velice opatrně našlapoval a dával pozor na každý krok. O chrámech Jediů zaslechl mnoho zvěstí a mimo jiné také to, že jsou to nevyzpytatelná místa. Mohlo se mu tam přihodit cokoliv.

Chodbu osvětlovalo matné světlo a on si pořádně neviděl pod nohy. V hlavě však neustále slyšel různé hlasy, které ho nabádaly, aby něco udělal. Aby utekl, aby se vzdal. Jiné ho zase povzbuzovaly, aby pokračoval dál a aby se neobával. Byl si jistý, že mezi hlasy, které vůbec nepoznával, zaslechl také hlas svého mistra i otce.

Došel na rozcestí. Před ním pokračovaly dál tři tunely. Netušil, kterým se vydat a rozhodl se proto dát na Sílu. Zavřel oči a soustředil se. Naslouchal sobě i místu kolem.

Brzy pocítil mravenčení sestupující do končetin a nutkavou potřebu vydat se cestou vpravo. Poslechl. Chodba brzy končila. Vešel do další kruhové místnosti velice podobné té, ve které se ocitl předtím.

I zde ležel uprostřed meditační kruh. Tenhle byl však daleko větší a spatřil v něm symboly, které nikdy předtím neviděl. Navíc ho zarazil strop. Zdálo se totiž, že tam ani žádný není. Jakoby stál pod noční oblohou. Nemohl si být jistý, jestli je to hvězdná obloha nad ním nebo ne. Tuhle část galaxie vůbec neznal.

Kolem vládlo hrobové ticho a on procházel po místnosti s hlavou zakloněnou. Jeho kroky se odrážely od stěn a pod nohama křupal jemný písek. Žádný další východ nespatřil, ale to už ho nepřekvapilo. Zkrátka čekal, co se bude dít dál.