Spáry temnoty - Ztracená důvěra

Část 8. - Oklika

Nastavil kurz k planetě Nemsis. Nebyla od jeho polohy daleko a brzy ho uchvátil výhled na životem kypící měsíc, kolem kterého se táhl lehce namodralý štít a dost masivní blokáda, neustále chránící celý povrch.

Měsíc sám o sobě patřil k menším, ale pro potřeby archivu, vysílače, vojenských základen a pár akademií to plně stačilo.

„Raketoplánu I259, pošlete svůj identifikační kód a udejte důvod příletu."

„Základno, tady Černý velitel, posílám identifikační kód."

„A důvod příletu, pane?"

„To vás nemusí zajímat!" odsekl. Nastala dlouhá odmlka. „Tak co se děje?"

„Vyčkejte pane, ověřujeme váš kód."

„Ověřujeme váš kód?" podivil se Ethan pro sebe. Že by mu snad Vader kód zrušil, aby ho donutil vrátit se na Baradas? Pomyslel si, že skutečně musí být blázen, ale couvnout už nemohl.

„V pořádku, Černý veliteli, můžete přistát," ozvalo se konečně a on si oddychl.

„Díky základno, jdu na přistání."

Brána ve štítu se otevřela a nechala ho proletět. Moc dobře si uvědomoval, že pokud se něco pokazí, odtud už neunikne. Přes štít se dalo proletět pouze s povolením a to jak dovnitř, tak i ven.

Přistál hned vedle vysoké budovy vysílače. Vchod do podzemních prostor, kde se nacházel i archiv, vedl právě přes vysílač. Vše tam podléhalo přísným bezpečnostním opatřením. Naštěstí pro něj měl určité výhody. Vojáci ho nechali bez problémů projít a on zamířil do spodních pater. Přišlo mu to až příliš snadné. Žádné vyptávání, žádné zprávy, vůbec nic. Přesto se na měsíci nechtěl zdržovat. Najde dýku a vypadne, než se něco ošklivě pokazí.

Před vstupem do archivu stála stráž. Jeden voják přecházel přede dveřmi, jeden postával bokem a jeden obsluhoval řídící pult.

„Pane, před vstupem do archivu je nutno zaregistrovat důvod vaší návštěvy," zastavil ho jeden z důstojníků. Ethan na něj pohlédl.

„Víte, kdo já jsem, důstojníku?!"

„Ano, pane, ale..."

„Chtěl byste snad udávat důvod návštěvy po mém mistrovi?"

„To ne, pane, ale..."

„Tak vidíte," hrubě ho přerušil Ethan. „Nemusím vám říkat, co tady hodlám dělat. Otevřete ty dveře!" rozkázal. Důstojník se bezradně ohlédl po dalších dvou vojácích. Bál se neuposlechnout Ethanův rozkaz, zároveň měl ale i jiné rozkazy. Nakonec neochotně přistoupil k pultu a dveře otevřel.

Ethan vešel do archivu a po pár krocích zůstal bezradně stát. Kam až oko dohlédlo, stály regály plné různých věcí. Některé jen tak, jiné uložené v zabezpečených sejfech.

Neměl vůbec ponětí, kde by měl s hledáním začít. Musel využít služby někoho, kdo archiv dobře znal. Kdo mu dokáže dýku najít.

„Hej, droide," droid zapípal a přijel k němu. „Ah, ty jsi MP-9, že?" droid opět zapípal. „Dobře, potřebuju najít Mileriánskou dýku." droid chvíli lehce bzučel a pak zapípal skoro nadšeně. „Výborně, MP-9, doveď mě k ní."

Droid ho vedl labyrintem uliček. Ethan se rozhlížel a zaujatě přemýšlel, co za další poklady by tady ještě mohl najít. Žádný z nich však momentálně nepřitahoval jeho pozornost, jako ona nedostupná dýka. Po pár dalších zabočeních do naprosto stejných uliček už začínal pomalu ztrácet orientaci.