Spáry temnoty - Ztracená důvěra

Část 7. - Tajné vědění

Mířil na Coruscant. Potřeboval se ještě jednou prohrabat informacemi uloženými v tamějším archivu. Teď už mohl naplno využít svého postavení a alespoň než po něm začnou pátrat, se mohl pohybovat bez omezení.

Dovolil si proto zaparkovat stíhačku v doku pro prominentní elitu, skočil do připraveného vznášedla a během několika minut už vystupoval před budovou archivu. Její temný stín ho brzy zahalil do své náruče. Slunce právě zapadlo a postupně se po celé planetě rozsvěcela světla.
Jako obvykle, i v tuto denní dobu stála před archivem krátká fronta.

Ethan bez okolků prošel kolem a narazil na hlídkujícího vojáka.

„Pane, stůjte! Sem nesmíte, ukažte kartu!" Ethan lehce poodhalil svůj meč a voják se zarazil. „Promiňte, pane. Nevěděl jsem... " Na to už nereagoval. Beze slova prošel kolem vojáka a nastoupil do výtahu.

Utápěl se v myšlenkách, přemítal a ani si nevšiml, že minul správné patro.

Mířil až úplně dolů, do běžně nepoužívaných archivů. Jen málokdy tam někdo zabloudil a to ještě náhodou. Většina lidí ani nevěděla, co tam dole má vůbec hledat. On ano. A také si uvědomoval, že k některým informacím nemusí mít ani on přístup.

Pátral po dávných Sithských spisech. Většina z nich se nezachovala, protože Jediové je ničili na počkání a dokud impérium neovládlo galaxii, Sithští lordi si je úzkostlivě střežili na tajných místech. Většina z nich ještě měla původní papírovou podobu. To už byl v galaxii téměř přežitek. Minimálně na většině planet.

Ethan zoufale procházel mezi regály plnými spisů i datových disků. Ani sám netušil, co přesně hledá. Toužil získat zpět důvěru svého mistra a doufal, že se mu někde v té haldě spisů podaří najít něco, co mu pomůže.

Na nic užitečného ale ani po hodinách hledání nenarazil. Stále dokola četl o tom, co jsou Sithové zač, kde se pravděpodobně vzali a občas narazil na zmínku o jejich planetě. Nejprve jí nevěnoval pozornost, ale pak...

Malachor. Popsali ji vcelku podrobně, ale neměl tušení, co by na ní mohl najít. Pokud však šlo o Sithskou planetu, pak určitě stála za prozkoumání. Když na ní nic nenajde, bude muset pátrat dál, ale rozhodl se. Neexistovalo nic, co by ho dokázalo zastavit. Ani lord Vader ne.

Po návratu do hangáru si pečlivě prostudoval trasu. Překvapilo ho, jak daleko planeta leží. V opuštěné soustavě. Daleko od obydlených planet. Všichni se jí vyhýbali velkým obloukem. Už jen její pověst ji vykreslovala jako vskutku zlé místo.

Aby se k planetě dostal, musel zabavit na Coruscantu lepší loď. S obyčejnou stíhačkou by příliš riskoval. Před odletem ho navíc ještě zastihlo vysílání komandéra Volise.

„Neměl jste povolení! Ihned se vraťte! Máte tady práci!"

„Je mi líto, komandére. Budete si ji muset udělat sám."

„Porušujete rozkaz, lorde Litoriele! Ohlásím vás vašemu mistrovi!"

„Budiž...," pokrčil Ethan rameny a vypnul vysílačku. „Stejně by se to dřív, nebo později, dozvěděl."

Malachor ležel ve vnějším okraji. Neobydlený, nasáklý skrz na skrz temnou silou. Jeho povrch pustošily bouře a zhola nic na něm nežilo ani nerostlo. Jen prach, písek a kamení.

Už z oběžné dráhy Ethan cítil tu neuvěřitelně silnou temnou Sílu. Volala ho a přitahovala k sobě.

Na planetě nerozeznal žádné budovy ani chrámy. Nestálo na ní vůbec nic. Přistál s raketoplánem na písečné planině. Táhla se až k horizontu a přímo před ním trčel do výšky zaražený kámen. Na první pohled zcela obyčejný, ale když k němu došel, zjistil, že je popsaný starým jazykem. Jazykem pánů ze Sithu. Nedokázal nápis přečíst. Cítil jen, jak ho kámen vábí k sobě. Položil na něj dlaň.