Spáry temnoty - Ztracená důvěra

Část 5. - Na stopě

Připadal si jako poskok, kterému se nedá věřit, a tak se mu svěřují jen snadné úkoly. U těch totiž nemůže napáchat tolik škody. Stále častěji mu v hlavě vrtalo všechno to, co se dozvěděl na Yaho. Teď si byl téměř jistý, že mu mistr skutečně nevěří. Jinak přece neexistoval důvod, proč by musel zůstávat tady, když v boji mohl pomoct daleko víc.

Následující dny strávil v ulicích města Lorde. Moderního města kypícího životem. Ulice neustále plnily davy lidí a to dokonce i po setmění. Zdejší obyvatelé si užívali ochrany impéria a válka s rebely pro ně příliš neznamenala.

Přesto se menší skupině podařilo usídlit přímo na prahu impéria. Čas od času podnikali různé sabotáže, ale nešlo o nic velkého. Na to zatím neměli dostatek sil.

Komandér Volis Ethanovi ukázal několik míst, kde se rebelové scházeli nejčastěji, jenže po bližším prozkoumání zjistil, že jsou všechna naprosto opuštěná. Nenašel na nich ani stopu po nedávné přítomnosti lidí. Jen zřídka zahlédl potulné zvíře přehrabující odpadky.

Rebelové se nezdržovali na místech, o kterých impérium vědělo. Neustále si hledali nová a stále se drželi o krok napřed. Chovali se jako tiché přízraky s tím rozdílem, že čas od času provedli nějakou sabotáž, loupež nebo se snažili jinak škodit.

Ethan zvolil poněkud jiný přístup. Nepozorován se vmísil do davu v ulicích. Všímal si každého detailu, snažil se odhadovat rozličné obyvatele kolem sebe a přitom si vlastně užíval. Jeho postavení neumožňovalo právě klidné chvilky s přáteli někde v baru. A tak pokud mohl chvíli skrýt kým je a jen se trochu bavit, rád takové příležitosti využil.

Když už nic jiného, alespoň mu to dokázalo pozvednout náladu.

Coural se líně ulicemi, občas nezaujatě prošel některý z obchodů nebo jen zíral do výlohy. Vyzkoušel pár zdejších speciálních nápojů a za celou dobu si nevšiml ničeho podezřelého.

Po pár dnech byl nucen uznat, že se maskují opravdu mistrně. Všiml si sice několika podezřelých lidí, ale podezřelý mohl být kdokoliv, kdo se jen vracel pozdě domů. Každý, kdo se snažil ulít z práce nebo se schovával před svojí ex. Rozhodně nemuselo jít zrovna o nějakého povstalce.

Až po týdnu konečně narazil na první stopu. Procházel právě tržištěm, když se u jednoho ze stánků strhla potyčka. Držel se od ní dál, vlastně ani nevěděl, kvůli čemu začala, ale muž, který ji vyvolal, tam chodil často. Viděl ho už několikrát. A chodil stále ke stejnému stánku, velmi často také v podobnou dobu. To už vyvolávalo podezření. Na tržišti se prodávalo mnoho různého zboží, proč by chodil neustále jen pro jedno?

Vojáci za chvíli rvačku ukončili, ale Ethan si všiml malého pruhu látky ležícího na zemi. Pomalu a nenápadně k ní došel. Kolem vládl zmatek, proto si nikdo nevšiml, že ji sebral a zamířil pryč. Hned pochopil, že to není látka, ale kus dlouhého, stočeného papíru. Zaujatě hleděl na mapku s několika vyznačenými body. Některé jen prostou tečkou a jeden křížkem.

Trvalo mu, než pochopil, že mapka znázorňuje část města. Natolik dobře ho ještě neznal. Pod křížkem se pak mohlo skrývat cokoliv. Celá základna povstalců, jeden úkryt nebo třeba jen místo příštího srazu. Zároveň nemuselo jít vůbec o nic důležitého a mohla to být klidně nějaká dětská hra nebo třeba výcvik speciálních jednotek sídlících na planetě.

Než dá vědět komandérovi Volisovi, musel mít jistotu. Rozhodl se proto na místo toho večera vypravit sám.

Stejně jako jiné noci, i tuhle město žilo. Ethan se usadil u baru v nejrušnější části hlavní ulice. Podle mapky se nacházel vcelku blízko. Se sklenkou v ruce nezaujatě prohlížel okolí. Nezpozoroval však vůbec nic podezřelého.