Spáry temnoty - Ztracená důvěra

Část 2. - Informace

Právě mířil k celám, když ho zastavil jeden z jeho vojáků.

„Pane, chce s vámi mluvit admirál Ereden."

„Přepojte ho do mé kajuty."

Otočil se na místě a zamířil na druhou stranu lodi. Jakmile do kajuty vešel, už tam na něj čekal holografický obraz admirála.

„Nuže, admirále, co se děje?"

„Lorde Litoriele, měsíc zajištěn, žádné plány jsme nenašli." Ve tváři admirála spatřil náznak strachu z jeho možné reakce.

„To je v pořádku. Právě jsem šel vyslechnout zajatce. Dostanu z něj, co bude třeba a pak najdeme plány."

„Pane, na měsíci ale nejsou..."

„Admirále, kdybych se vzdával tak snadno jako vy, už bych s vámi nemluvil," zadíval se na holograf. „Zajistěte, aby těžba co nejdříve normálně pokračovala, o to ostatní se postarám sám."

„Jistě pane. Hodně štěstí." Spojení se přerušilo. Ethan zavrtěl hlavou. Byl si naprosto jistý, že ten troufalý muž ví, co potřeboval.

Cely se nacházely v jednom z nejnižších pater křižníku. Kolem se ozývaly děsivé zvuky ze strojoven, spojovacích center i z drtičů odpadu. Bylo to neutišené místo, které každého, koho tam přivedli, děsilo už od pohledu.

Ethan vystoupil z výtahu a pokývl hlavou na strážného. Ten zasalutoval a nechal ho projít.

Všechny cely zely prázdnotou až na jednu. Dveře se tiše otevřely a Ethan se zajatcem se dívali jeden druhému do tváře.

„Zase ty... Nic ti neřeknu." Ethan se pod svou kápí pousmál.

„Ale ano, řekneš. Jistěže řekneš. Odveďte ho." Pomalu kráčel za mužem i za vojáky do malé místnosti na konci chodby.

Stál v ní pouze jediný přístroj. Všichni tenhle mučící nástroj dobře znali. Působil člověku nepředstavitelnou bolest, která nakonec zlomila každého. Jen málo kdo vydržel tak dlouho, že se pro něj stala smrt vysvobozením dřív, než stihl cokoliv prozradit.

„Ne! Nedávejte mě tam!" Zaječel vzbouřenec, sotva pochopil, co ho čeká. Vzpíral se vojákům, ale neměl nejmenší šanci. Pouta ho držela příliš pevně, přesto se nevzdával. Snažil se osvobodit a uniknout krutosti, která měla následovat.

„Odejděte," mávl Ethan na vojáky a zůstal s mužem sám. Stál před ním, ruce založené za zády a pomalu přecházel z jedné strany místnosti na druhou. Vzbouřenec rychle dýchal a čas od času jím zacloumal třes. Bál se, cítil to. Cítil také odpor a veliké odhodlání. Jeho naopak naplňoval pocit moci. Rozléval se mu jako horká krev do všech částí těla.

„Teď máme konečně čas si spolu klidně promluvit," odmlčel se. „Tvůj vzdor byl pošetilý, ale zábavný. Být tvým mistrem, musel bych se však hanbit. Měl jsem skoro dojem, že jsi meč držel v ruce poprvé." Z jeho hlasu čišel výsměch a ledová krutost. Muž neodpověděl, i když viděl, že se ho řeči o jeho schopnostech dotkly.

„Je slušností, že když spolu jednají dva lidé, vzájemně se představí," zastavil se před mužem. „Mně říkají Darth Litoriel. Tvé jméno?"

„Zjisti si ho," plivl po něm muž. Ethan se podíval na zem, kam sliny dopadly a opět se usmál.

„Zjistím, to se spolehni. Chtěl jsem pouze jednat civilizovaně. Ať je tedy po tvém." Natáhl ruku a stiskl spínač na přístroji. Muž začal okamžitě vřeštět bolestí. Trvalo to několik vteřin než bolest ustala. Muž dýchal ještě prudčeji a hrudník se mu mocně vzdouval a opět klesal.