Pohled Hope:
"Mami, proč si vlastně nepřijela s tátou?" zeptala se Skyler, když jsme přijeli do Mystic Falls. Jeli jsme dva dny. Damon už byl určitě doma, ale nezvedal mi mobil. Nedivila jsem se mu. Ubížila jsem mu. Znovu. Koukla jsem se na Skyler,která mě sledovala.
"Je to složité." promluvila jsem potichu. "Skyler nebude ti vadit, když tě vysadím u dědy?" zeptala jsem se. "Potřebuju si s tátou promluvit sama."
"Ne nevadí. " usmála se na mě. "Ale mohla bych potom vidět Kaie?" zeptala se.
"Určitě." usmála jsemse na ní. Zastavila jsem před tátovím domem. Skyler mi dala pusu na tvář a já vyjela k nám domů. Doufala jsem, že tam Damona najdu. A taky, že Elena se Stefanem nebudou doma. Ulevilo se mi, když jsem viděla Damono auto, před garaží. Zaparkovala jsem a vystoupila.
Došla jsem k domu a vešla. Hned jak jsem vešla jsem věděla, že je tu jenom Damon. Došla jsem do obyvacího pokoje, kde jse ho našla. Stál ke mě bokem, před krbem. Díval se na plameny. Věděl, že jsem tu, ale nedal to a sobě znát.
"Ahoj.." zašeptala jsem. Neodpověděl. "Je mi líto, že jsem tě tam nechala." Damon se na mě koukl. V jeho očích nebyla žádná emoce. Ale najednou se mi zadíval do očí. V těch jeho se vystřídalo překvapení, láska a zase jsem tam nic nepoznala. Udělala jsem k němu krok, ale potom jsem zůstala stát. "Omlouvám se. Omlouvám se za to, že jsme ti tolik ublížila. Omlouvám se ti i za to co jsem udělala. Lituju toho všeho. Jsem snad ta nejhorší manželka. Ale víš, čeho nelituju? Toho, že jsem tě milovala, miluju a milovat budu...." Damon se na mě koukal a já nevěděla, co mám udělat. "Miluju tě Damone." zašeptala jsem.
Damon došel až je mě a přitiskl rty na ty mé. Cítila jsem jak do toho polibku dával vše. Lásku i tu bolest, kterou jsem mu zbůsobila. Když se odtáhl zaleděla jsem se do jeho modrých očí, které jsem tak šíleně moc milovala.
"Nejsi ta nejhorší manželka." ušklíbl se a znovu mě políbil. Cítila jsem ty nádherné motýlky v břiše.
Pohled Skyler:
Potřebovala jsem ho vidět. Proto jsem se hned jak to šlo vypařila. Kašlala jsem na to, že mě někdo může vidět. Upíří rychlostí jsem se dostala před jeho dům, kde jsem naléhavě zaťukala. Netrvalo to dluho a uslyšela jsem jak někdo spěchá po shodech dolů. Když se dveře otevřelucítila jsem tu nádhernou vůni. Než jsem stačila něco říct Kaidan mě uvěznil ve svém objetí.
"Jsi tu." zašeptal jako by tomu nemohl uvěřit.
"Jsem." přikývla jsem s úsměvem. Kaidan mě políbil a já ucítia známé motýlky v břiše. Napadlo mě, jestli je máma taky cítí.
"Jsi vpořádku?" zeptal se hned jak se odtáhl.
"Kdybych nebyla tak se tady s tebou nelíbám." ušklíbla jsem se.
"Jo to máš pravdu." zasmál se.
"Už ode mně neodejdeš?" zeptal se opatrně.
"Jestli nebudeš chtít, abych odechla tak ne." usmála jsem se. "Už se mě nezbavíš."
"To je dobře." objal mě okolo pasu. "Protože tě šíleněmoc miluju."
"A já miluju tebe." usmála jsem se.
O 2 roky později:
Pohled Hope:
Všechno je už tak jak má být. Všichni jsme šťastní. Já s Damonem. Skyler s Kaidanem. Konečně máme klid. Teď už je zaručený. Nikdy se nám už nic nestane. Zdá se mi, že čím dýl jsem s Damon, tím ho miluju ještě víc.
Vždy jsem si přála být obyčejný člověk, ale kdybych byla, tak bych nikdy tak šťastná nebyla. Možná to nebyli pořád šťastné chvíle, ale teď rozhodně jsou. Mám svoji rodinu. Mámu a tátu, kteří tu budou navždy. Všichni tu s námi budou navždy. I Kaidan, který po Skyler, chce aby z něho udělala upíra.
Nezakazujeme jí to. Chceme, aby se rozhodla sama. Každý má přece na výběr. "Lásko?" uslyšela jsem Damona. Dozdobila jsem dort. Skyler má dnes narozeniny. Chceme to oslavit ve velkém. Proto je tu celá rodina. Včetna Lexi, Marcela a Kathariny.
"Tady jsem!" zavolala jsem z kuchyně. Damon za mnou došel."Tak co říkáš na dort?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Jé úžasný." políbil mě na spánek. "Ale teď jí ho už pojď dát. Chci vidět jak se bude tvářit na můj dárek." zasmála jsem se. Vzala jsem dort do jedné ruky a nesla jsem ho ven.
"Všechno nejlepší zlato!" řekla jsem a dort položila na stůl. Mávla jsem rukou a svíčky se zapálily. "Něco si přej." Skyler si nás všechny prohlídla a potom sfoukla svíčky.
"A teď jde na řadu tatínek." řekl Damon. "Víš jak bylo těžké na to nemyslet, aby si to nezjistila? zašklebil se na Skyler. Všichni jsme čekali co jí dá. Nikdo to nevěděl. Ani já. Damon z kapsy vytáhl klíčky od auta. Skyler se na něho překvapeně koukla.
"Vlastní auto?" vypískla. Damon přikývl a hodil jí klíčky. Skyler je obratně chytla a běžela před dům. Všichni jsme šli za ní. Stálo tam stejné auto, které má Damon. Toto bylo jenom bílé. "Děkuju." skočila do jeho náruče. "Můžu si to s Kaidanem projet?" zeptala se a udělala na nás psí oči. Všichni jsme se zasmáli a já přikývla.
Kaidan se Skyler na stoupili a jeli pryč. Damon omotal ruce okolo mého pasu a opřel se bradou o mou hlavu.
"Vyrostla rychle, co?" zašeptal mi do ucha.
"Ano." přikývla jsem
"Ty si nám taky vyrostla rychle." ozval se táta. Koukla jsem se na něho a usmála se.Potom jsem se koukla na všechny zvlášť. Můj život byl pohádkový. A navždy bude!
--------------------------------------------------------------------------------------
Tak a je konec. Jsem ráda, že jste byli u celé story s Hope. Měla sem tento příběh vážně ráda. Snažila jsem psát tak, aby se vám to líbilo ;). Doufám, že se mi to povedlo. Děkuji za všechny Votes a komentáře, které mě vždy potěšily. Některé pobavily. Rozhodně si můžete číst mé ostatní příběhy. Určitě se vám bude nějaký líbit. :D Takže vám za vše děkuju!! <3
