Pohled Sky:
Ležela jsem na svém tajném místě. Od té doby, co jsem s mámou odjela uběl skoro rok. Vypadám na 15. Máma nám pronajala dům v klidné části čtrvti, která se nachází v Bostonu. Vše by bylo dokonalé, kdybych tu nebyla jenom já a máma. Všichni mi chyběli. Tátův šibalský úšklebek, jeho modré oči, které mám po něm.
Děda, babička... Tak moc jsem si přála být s nimi. Dívala jsem se na nebe, po kterém jsem měla svoje jméno. Věděla jsem, že se o mě máma asi bojí. Nemá ráda, když chodím sama ven. Ale co mám dělat, když tak rychle rostu a chci poznávat svět?
Chci se vrátit domů. Ujistit se, že jsou všichni vpořádku. Máma mi vždycky připadala nádherná. Ne jako já. Ikdyž jsem hybrid nejsem vůbec pěkná. Na tváři mám pihy. Jediné, co tak jde jsou moje oči. Jasně modré, jako nebe stejně jako táta.
Nemohla jsem si nevšimnou jak se mi máma vždycky koukne do očí a její oči se zalesknou. Koukla jsem se na mobil kolik je hodin. Sakra! Rychle jsem vyskočila. Byla jsem pryč 3 hodiny. Ani jsem si to neuvědomovala. Máma o mě už musí mít fakt velkej strach. Pokuď teda neseslala hledací kouzlo. To se jednou stalo, hned jak jsme přijeli.
Rozběhla jsem se hustým lesem. Milovala jsem běh. Milovala jsem tu volnost. Najednou jsem se zastavila. Cítila jsem tu lahodnou vůni jelena. Jedna malá zastávka neuškodí... Rozběhla jsem se za tou vůní. Když jsem se najedla bylo mi toho jelena líto, ale jsem napůl upír. Rozběhla jsem se zase domů.
Pohled Hope:
Já tu holku jednou zabiju. Pořád nechápe, že o ní mám strach. Kdyby jí někdo viděl a pracoval pro Dahlii je po nás. Máme štěstí, že jsem nás tak dobře zamaskovala. Náš dům je oproti v Mystic fall malinký. Konečně se dveře otevřeli.
"Sky" došla jsem a objala jí. Potom jsem se odtáhla a přísně se na ní koukla "Kolik krát ti mám říkat, že nemám ráda, když se sama venku potuluješ"
"Já vím. Omlouvám se mami" zašeptala. "Ale musela jsem si pročistit hlavu" chápala jsem jí. Proto jsem jenom přikývla a odvedla jí do kuchyně. Uvařila jsem jí horké kakao. Položila jsem ho před ní a sama jsem si nalila kávu.
"Mami, řekneš mi zase nějaký příběh o tobě a tátovi?" zeptala se a napila se kakaa. Usmála jsme se a přikývla.
"Byli to první vánoce, co se tvůj táta oženil. Bylo každoroční zdobení stromečku na parkovišti strřední školy. Jako vždy jsem tam šla a teď jsem přemluvila i tvého tátu. Po zdobení jsme poučtěli lampiony s přáním. Damon říkal, že je to kýč a , že se to nesplní. Potom odešel.
Zůstala jsem tam stát a nechápala jsem to. Ale hodila jsem to za hlavu a napsala na papírek svoje přání."
"A to bylo jaké?" skočila mi do řeči Sky, která zaujatě poslouchala.
"Přála jsem si, aby už vše bylo dokonalé jako bylo předtím" usmála jsem se a přes stůl jsem jí pohladila po tváři. "Když už jsme chtěli vypustit lampiony, slyšeli jsme ten otevný hlas jak zavolal : "No tak počkejtem já ho teda taky vypustím" otočila jsem se a uviděla Damona, který už svůj lampion držel. Došel ke mě a políbil mě do vlasů. Potom mě jednou rukou objal okolo pasu a lampion vypustil." povzdychla jsem si. "Nevím proč ti to říkám... tato vzpomínka je nezáživná" Sky mě chytla přes stůl za ruku.
"Ale ne mami" usmála se "Všechno, kde jsi ty a táta je záživné" Zvedla jsem se od stolu a opláchla hrníčky. Koukla jsem se z okna.
"Sky, sloň se" řekla jsem a udělala to stejné. Došla jsem k ní. "Až ti řeknu teď utíkej zadníma dveřma k autu ano?" Sky vyděšeně přikývla. Stoupla jsem se a ujistila se, že je tam pořád. "Teď!" zakřičela jsem. Sky se rozběhla k zadnímu východu. Prohodila jsem oknem nůž, který se zabodl vlkodlakovi do ramene. Vykřikl bolestí. Rozběhla jsem se za Sky, která už seděla v autě. Rychle jsem nastartovala a vyjela na silnic.
"Mami, co se děje?" zeptala se Sky a ohlížela se za dům.
"Vypadá to, že se vracíme domů" oznámila jsem a ještě víc jsem šlápla na plyn.
Milovala jsem ten pocit, když jsem vždy projížděla kolem cedule: WELCOME TO MYSTIC FALLS. Jela jsem jsem po silnicí dál a zjišťovala, že se to tu vůbec nezměnilo. Když jsme projížděli kolem školy Sky se na mě koukla.
"Můžu začít chodit na střední?" zeptala se ze zájmem. Takticky by mohla. Sky už neroste. Tedy možná tak povyroste a její věk bude na 18, ale i tak bude vypadat stejně.
"Promluvíme si to potom" řekla jsem. Konečně jsem zatavovala. Koukla jsem se okýnkem na velký dům, kde jsem měla žíd pohádkový život. Zastavila jsem u vily Salvatorů. "Připravená vidět tátu?" zeptala jsem se Sky a ta přikývla. Obě jsme vystopili a vydali se po cestičce k domu. Otevřela jsem ty známé dveře a cítila zase svůj domov. Otočila jsem se dokola, abych zjistila, že je to tu pořád stejné.
"Hope?" uslyšela jsem ten jeho dokonalý hlas, který zněl překvapeně. Otočila jsem se za hlasem a uviděla jsem ho tam stát.
"Damona" zašeptala jsem a vrhla jsem se k němu. Chytl mě okolo pasu a zatočil semnou. Potom mě pustil a mojí tvář uchopil do dlaní a políbil mě.
Pohled Sky:
Dívala jsem se, jak tam stojí. Jak se líbají. Některým dětem se to může zdát nechutný, ale já jsem byla šťastná. Když se táta od mámi odtáhl koukl se za ní- tedy na mě.
"Skyler" zašeptal a v očích se mu zalesklo. Máma ustoupila a já se k němu rozběhla. Objala jsem ho kolem krku. Táta mi dal pusu do vlasů. "je už z tebe slečna" usmál se na mě.
"Kde jsou ostatní?" zeptala se máma a nakoukla do obyváku.
"U tvých rodičů" odpověděl táta. "Asi se tam chcete kouknout, že?" s mámou jsme obě začali přikyvovat. Táta se zasmál. "Jedeme, ale mým autem a vy mi můžete říct, co se stalo, že jste tu." teď přikývla jenom máma. Nasedli jsme do tátova auta a máma se dala do vyprávění.
Líbí se vám to takto, nebo to má být jenom z pohledu Hope?
