Celý dva týdny utekli strašně rychle a nastal den odjezdu. Damon musel jít něco zařídit a já zůstala v domě, abych dobalila věci a poklidila to tu po nás. Věci z ložnice jsem, měla rychle hotové, takže jsem tašky odnesla do obyváku. Když jsem je položila a narovnala se, udělalo se mi blbě. Odběhla jsem na záchod a celou snídani vyzvracela do záchodu.
Spláchla jsem a zvedla se. Když jsem, ale chtěla odejít z koupelny, zahlédla jsem se v zrdcadle. Něco mi připadalo jinak. Došla jsem k zrdcadlo a celá se prohlédla. Můj zrak spadl na moje břicho. Připadalo mi nefoukle... ne to není správné. Zdálo se mi prostě větší. Položila jsem na něho obě ruce a pohladila ho.
Otočila jsem se na bok, abych na něho lépe viděla. A najednou se to stalo. Ucítila jsem jak se ve mě něco hýblo. Ohla jsem se.
"Páni, oh" vydechla jsem. Něco tu nehrálo.. A potom jsem to slyšela. Srdce... Ale nebylo moje... Podívala jsem se dolů na své ruce, které hladilo mě břicho. "To je nemožné" zašeptala jsem a vrátila se do ložnice. Sedla jsem si na postel. A začala přemýšlet... Bylo to nemožný... nemohla jsem být těhotná. Damon je upír! A já jsem ho rozhodně nepodvedla...
"Děje se něco, Hope?" objevil se u dveří Damon a usmíval se.
"Ne" usmála jsem se. "Už to budu mít" řekla jsem a zvedla jsem se. Došla jsem k němu a dala mu pusu na tvář. Divila jsem se, že to neslyší. Že neslyší dvojí tlukot srdce. Damon přikývl.
"Půjdu to pomalu nakládat" usmál se. Přikývla jsem. Když odešel vrátila jsem se do koupelny.Rychle jsem zbalila věci. Musela jsem jet domů a promluvit si s někým. S Bonnie nebo s mámou.
Vzala jsem ty taštičky a když jsem procházela zase kolem zrdcadla musela jsem se kouknout. Potom jsem vyšla a šla za Damonem, který nakládal na člun. Podala jsem mu taštičky.
"Ještě tam je jedna taška" řekla jsem a chtěla jsem se tam vrátit, ale Damon mě zadžel.
"Běž už do člunu, já pro to zajdu" přikývla jsem a nasedla. První instink byl položit ruce na bříško. Znovu jsem to ucítila, ten pohyb. Usmála jsem se do prázdna. Budu mít miminko...
"Můžeme?" zeptal se Damon. Ani jsem si nevšimla, že došel. Znovu jsem přikývla. Vracíme se do Mystic Falls.
Z letiště jsme jeli zase Damonovim autem. Celým autem nám hrála hudba. S Damonem jsme zpívali přes celý auto a dělali všemožné kraviny.
"Hey Baby" zpíval Damon a přitom se na mě koukal. Smála jsem jsem se na celý kolo. A najednou mě napadlo...
"I love you very mutch" přidala jsem se k němu. Zastavili jsme na červené a vedle nás nějaké auto, holek připomínajících barbí. Začali mrkat na Damona a přihlouple se smát. Zakroutila jsem očima.
"Musa" řekla jsem a barbínám přestal jet motor, když začala svítit zelená. Damon se zasmál. "Jaká škoda" řekla jsem a zamávala jim.
Míjeli jsme ceduli Welcome Mystic Falls... Koukla jsem se na Damona.
"Můžeš mě prosím vysadit u našich?" zeptala jsem se. "Stejnak tam mám pořád auto, dojedu domů a rovnou už si vezmu pár věcí"
"Dobře" usmál se a vysadil mě před domem. Natáhla jsem se a dala mu pusu. Potom jsem vystoupila a spěchala ke dveřím.
"Jsem doma" zakřičela jsem. Nenadála jsem se a už mě objímala máma. Tak silně, až jsem musela zakročit.
"Mami opatrně" zašeptala jsem se. Máma se ode mně nechápavě odtáhla. Dala jsem se do vysvětlování. "nevím jak je to možné, ale myslím, že jsem těhotná" zašeptala jsem.
"Ty jsi byla Damonovi nevěrná?" vyjela na mě hned máma. Začala jsem kroutit hlavou.
"A ským asi?" řekla jsem a položila jednu ruku na břicho. Vytáhla jsem triko. "Vidíš"
"Hope, ale to není možné... "
"Upíři nemůžou mít děti" dokončila jsem.
"To taky, ale musela by si být už asi tak v druhém a půl měsíci" řekla.
"Cože?"
"Máš docela velké bříško"
"Ale to znamená, že to dítě roste rychlejí než obyčejně" máma přikývla. "Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se a začala se rozhlížet.
"Ani pořádně nevím" pokrčila rameny a začala dostrkovat do obyváku. Sedla jsem si. "Damon to ví?"
"Nemohla jsem mu to říct... bude si určitě myslet to stejné co ty" zašeptala jsem.
"To chápu" přikývla.
"Mami? co myslíš, že to bude?"
"Nevím, ale jedno je jisté. Buď je to zázrak a nebo katastrofa."
Zavolali jsme Bonnie. Když jsme jí to řekli taky si myslela, že jsem Damona podvedla.
"S kým asi? To myslíš, že jsem byla náměsíčná, řídila člun až do města a tam jsem ho podvedla?" zeptala jsem se pobaveně.
"Tak dobře... Když to vezmeme tak, že je možná otec..." začala Bonnie.
"Určitě" řekla jsem. Bonnie se na mě koukla, že jsem jí přerušila "Promiň" zvedla jsem na obranu ruce.
"Když to vezmeme tak že Damon je otec" koukla se na mě "Proč to roste tak rychle, a co je to vlastně zač"
"Tak za 1. Je to miminko 2. Nevím proč roste tak rychle 3. určitě nebude zlý, já jsem příklad a 4. jestli ještě někdy nazveš moje dítě TO tak se stebou přestanu bavit" při každém bodu jsem zvedla prst.
"Hope, ale ty si byla něco jinýho. Tvůj otec je hybrid u těch to možné je, ale Damon je normální upír" vložila se do konverzace máma.
"No a tak je to zázrak" vykřikla jsem.
"A nebo naše zkáza" řekla Bonnie i máma.
"Určitě ne" zašeptal jsem a pohladila si bříško "Nemůže" dodala jsem.
