Páni to už je 15tá kapitola :O Toto letí :D
Pohled Skyler:
Celou noc, jsem měla zlé sny, které zahrnovali mámu a Dahlii. Byla jsem rozhodnutá dneska nejít do školy, ale musela jsem zkontroloat Kaidana. Vylezla jsem z postele a převlíkla se(komentáře). V koupelně jsem si pročesala vlasy a šla dolů. Táta byl s dědou v jídelně a o něčem diskutovali. Všichni byli dnešní večer vzhůru, jenom mě museli poslat do postele.
"Tati, hned jsem zpět" řekla jsem "Jdu se kouknout, jestli je Kai vpořádku"
"Dobře, broučku" přikývl táta. "Jenom buď prosím opatrná"
"Budu. Mám vás ráda" vyšla jsem z domu a na chodníku jsem narazila na babičku. Silně mě objala.
"Kam jdeš?" zeptala se, když se odtáhla.
"Zkontrolovat Kaie.... Všechno o nás ví, a já se bojím, že mu Dahlia ublíží" vysvětlila jsem.
"Buď..." začala, ale já ji hned skočila do řeči.
"Opatrná" usmála jsem se "Vím" dala jsem jí pusu na tvář a zamířila rychlími kroky ke škole. Když jsem došla porozhlídla jsem se. Domluvila jsem se s ním, že se s ním setkám teď před školou, ale nikde jsem ho neviděla. Začala jsem se vyděšeně otáčet.
"Hledáš někoho?" uslyšela jsem hlas, ale byl někde u vchodu. Oddychla jsem si a koukla se tím směrem. Kaidan měl zastrčené ruce v kapsách a usmíval se od ucha k uchu. Rozběhla jsem se k němu a měla jsem, co dělat abych nepoužila upírskou rychlost.
Objal mě a pevně mě k sobě přitiskl. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Cítila jsem jeho nádhernou vůni.
"Ty nejdeš do školy?" zeptal se překvapeně. Zakroutila jsem hlavou a koukla se mu do očí. Zase jsem se topila v těch čokoládových očí.
"Musím hledat mámu... tedy jestli je ještě vůbec naživu" špitla jsem. Kaidan mě pohladil po tváři.
"Bude" usmál se na mě. Natáhla jsem ruku a dotkla se jeho tváře.
"Slíbíš mi něco?" řekla jsem. Kai přikývl.
"Až skončí škola, jeď okamžitě domů... Dahlia nemůže dovnitř dokuď ji nepozveš"
"A přijdeš zamnou aspoň ty?" zamumlal mi do vlasů. Přikývla jsem. Ve škole zazvonilo. Stoupla jsem si na špičky a políbila Kaidana. "Miluju tě" řekl do polibku.
"Já tebe taky"
Pohled Dahlii:
Jak jsem mohla být tak hloupá? Jak na to ta malá cácora přišla? Nemohla jsem se vrátit do svého domu, protože to bude první místo, kde hledat. Proto jsem ovlivnila, nějakou ženo a přenocovala u ní.
Musím vymyslet kouzlo, které dostane Frayu i Skyler.
"Dáte si něco slečno?" objevila se v pokoji, kde jsem spala ta stará ženská.
"Ne" odsekla jsem. "Zachvíli stejnak vypadnu" řekla jsem spíš pro sebe. Žena přikývla a odešla. Prohrábla jsem si vlasy. Přemýšlela jsem, jestli o mě ví všichni. Stačil by jeden člověk.... Najednou mi v hlavě proběhlo jedno jméno a to bylo Matt. Možná, to ví a já zabiju, ale za zkoušku to stojí. Natáhla jsem se pro kabát, který mi ten paní dala a odešla z pokoje.
Pohled Hope:
Dívala jsem se jak Dahlia odchází. Nevím, co má v plánu, ale bojím se. Je vážně mocná. Přesunula jsem se, abych se koukla na Damona. Myslela jsem, že bude se Stefanem nebo s někým, ale nakonec jsem ho našla u nás v pokoji.
Seděl na postely a v ruce, držel nějaký kus látky. Po chvíli jsem poznala, že je to moje triko. Podívala jsem se na Damona ještě líp a zjistila, že brečí. Jeho vzlyky se ozývali po pokoji a já byla přesvědčena, že dole to slyší taky.
Trhalo mě srdce se na něho takhle koukat. Sedla jsem si vedle něho a jemně jsem se dotkla jeho tváře. Ikdyž jsem nic necítila, trochu mě to uklidnilo.
"Měl jsem to poznat" vzlykl. "Je to moje chyba"
"Není to tvoje chyba" řekla jsem, ikdyž mě neslyšel.
"Omlouvám se moje malá Mikaelson"Damon začal šíleně vzlykat. V pokoji se objevila Elena a hned za ním Stefan. Elena si sedla na druhou stranu vedle Damon a objala ho. Utřela jsem si slzy a stoupla si.
"Ať už to skončí!" vykřikla jsem.Nevím, proč, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. "Chci zpět mojí rodinu! Chci konečně normální život!" Moje kouzelná bariéra se roztříštila na milion kousků a já se nekontrolovala. Začali foukat vítr, prasklo zrdcadlo. Damon se nechápavě rozhlídl.
"Žije" zašeptal. "Ona žije" usmál se.
Pohled Skyler:
Rychle jsem doběhla domů. Bonnie mi volala, že máma žije, ale musíme se sní spojit. Všichni včetně Matta seděli v obyváku.
"Tak co musíme udělat?" zeptala jsem se hned, co jsem došla do obyváku.
"Už jsem připravila svíčky teď musíme říct kouzlo, abychom se spojily s Hope." vysvětlila Bonnie.
"A co bude potom?"
"Někoho za ní pošleme, aby jí přivedl zpět" řekl děda.
"Jdu do toho?" řekla jsem hned. "Je to moje máma, a já to zvládnu... navíc jsem čarodějka, takže to bude lepší" Myslela jsem, že táta něco namítne, ale nakonec přikývl.
"Skyler má pravdu" řekl "Když tam budou spolu zvládnou to"
"Dobře" přikývla Bonnie a sedla si na zem. Sedla jsem si naprotí ní a chytli jsem se za ruce. Byla jsem nervozní. Nikdy jsem nedělala tak velké kouzlo a hlavně mě nikdo nesledoval. "Opakuj" usmála se na mě a začala říkat, nějaké kouzlo. Udělala jsem co po mě chtěla a opakovala kouzlo.
Najednou se všechno začalo rozmazávat. Tedy aspoň pro mě. Netrvalo to dlouho a všechno bylo zase vpohodě. Pustila jsem se Bonnie.
"Hotovo?" zeptala jsem se, ale nikdo si mě nevšímalo. "Halo" zamávala jsem před Bonnie rukama.
"Neslyší tě broučku" uslyšela jsem zasebou ten melodický hlas, který mě uklidňoval, když se něco stalo. "Povedlo se ti to kouzlo" po tváři mi stekla slza a já se otočila. Máma stála naproti a usmívala se.
"Mami..." špitla jsem. Moje nohy selhali a já nemohla chodit, Máma si toho asi všimla a došla ke mě. Silně mě objala. Milovala jsem její nádhernou vůni. Odtáhla se a položila obě ruce na mou tvář a prohlížela si mě.
"jsem tak ráda, ze tu schopnost číst myšlenky" usmála se na mě a dala mi pusu na čelo. Usmála jsem se. Potom jsem si všimla postavy za mámou a ještě víc jsem se k ní přitiskla. "To je vpořádku" uklidnila mě. "Chtěla bych tě představit tvé prababičce Ester"
"Ale..." nechápala jsem to. Nechtěla Ester zabít mámu?
Je to vpořádku
Uslyšela jsem máminy myšlenky.
"Ester je teď snámi"
"Těší mě" usmála jsem se tedy na Ester. Ester se usmála.
"Potěšení je na mé straně"
