Karlnap oneshots

too sad (angst)

tenhle nápad se mi zrodil v hlavě večer když jsem usínala tho-

Karlnapity (for @Kiky_200 my beloved wanted some Karlnapity so here you go :3) (Karl x Sapnap x Quackity)

angst ;(

varování:

*nechci spoilerovat, ale.. smrt

pohled třetí osoby

Sapnap zase seděl po boku postele v té noční můře jménem nemocnice. Na druhé straně postele na židli Quackity. Asi vám došlo, kdo je na té smrtelné posteli. No, ano. Je tam Karl. Ve stavu kde smrt vyhrává nad životem.

Jediné co můžou dělat, je čekat.

Nikdo neví, jestli se z toho dostane, nebo podlehne.

„Nesnáším čekání." Sekl sebou Sap otráveně a opřel se o opěradlo.

„Co myslíš že já.." Promluvil Quackity potichu.

Zase bylo ticho. No, ne tak úplně. Jen ty přístroje narušovaly to ticho. Ale zároveň nebýt jich, Karl už dávno nežije.

Asi se ptáte, co se mu stalo tak hrozného když je v takovém stavu. No, jednoduše autonehoda. Měl obrovské štěstí že z ní vyváznul živý.

I když je tu šance že nepřežije.

Dlouho se nic nedělo, Quackity usnul, a Sap už taky pomalu upadal do temného spánku z nedostatku energie.

Ale něco ho vyrušilo.

Všechny přístroje co by neměly pípat, pípají, a ty co pípali předtím umlčel jeden nekončící tón.

Sap i Quackity se probudili a začali panikařit. Byl tam velký zmatek. Doktoři se nahrnuli do místnosti, někdo oba dva kluky zatáhl za ruce ven z místnosti.

Oba vykřikovali jeho jméno. Oboum došlo co se děje. Oba věděli že umírá.

„On to nezvládne že jo?!" Zakřičel Sap na svého nejlepšího přítele, mezitím co druhého muže uklidňoval někdo jiný.

„Sape uklidni se!"

„Ale on to nezvládne!"

„Zvládne!"

„Jak to můžeš vědět?!"

„Sape, klid. Dýchej. Všechno bude v pořádku. On to zvládne. Je silný. Pojď sem." Řekl mu jeho nejlepší přítel a přitáhl si jo do silného objetí. Sap mu hned padl do náruče a hlavu měl položenou na jeho hrudi, jeho slzy se namáčely do mikiny druhého, ruce ho silně drželi za zády.

On ho jen uklidňoval kladnými slovy, hladil po zádech a na hlavě. Na chodbě nastalo ticho, nic jiného než jejich vzlyky nebylo slyšet, dokud mladík v náruči neupadl do spánku. Quackity, na druhé ruce, už byl dávno potichu a poklidně oddechoval.

Po nekonečné půl hodině, se ve dveřích objevil jeden z doktorů. Vyšší zbystřil, pozorně sledoval každý jeho pohyb. Po krátké chvilce si vyměnili pohledy, doktor přistoupil blíže.

„Je nám líto, nepřežil.." Řekl sklesle. „Upřímnou soustrast." Doplnil.

„Děkujeme.." Zašeptal nazpátek vyšší.

„Můžete se na něj jít podívat." Řekl ještě doktor a mladík naproti jen zakýval hlavou v souhlasu. Pak si položil bradu na spícího Sapa na jeho hrudi, zavřel oči a jemu samému ztekla slza po tváři.

„Sape.." Zašeptal, tak aby probudil jen jeho. Ten jen zamručel v odpověď.

„Pojď," řekl a pomohl mu vstát.

„Dreame..?" zašeptal bezbranně. Volaný se jen otočil čelem k němu.

„..No?" Odpověděl.

„Je mrtvý, že ano?"

„..." Jen se na něj díval, neodpovídal.

„Já to věděl..." Zachraptěl a padl mu znovu do náruče.

„Já věděl že nepřežije..."

Oof ;-;

názor? maybe? also, nějaké requesty?