Queenie vyhlašuje soutěž

Kouzlo Vánoc - Zadání

A máme tu předposlední téma celé soutěže. Kouzlo Vánoc, blíží se nám ty krásné dny, proto je třeba si o nich i něco napsat.

Kromě takového krásného tématu mám i podmínku. Musí se v příběhu vyskytovat Ginny. Nemusí být hlavní postavou, ale musí tam být. A druhá podmínka je žádné Hinny. Já vím, bude to těžké, ale od toho jde o výzvu, ne?

No a co jsem si vybrala já? Tak já sepsala kouzlo Vánoc po válce, v dodatkovém ročníku, jednoho z mých dalších oblíbených shipů, který může překvapit (takže žádné Blinny :D). Bavte se.

V noci napadl sníh. Všude kolem se rozprostíral bílý poprašek, co se pomalu měnil v hotovou nálož sněhové kalamity. Studenti Bradavic vyběhli ráno ven nadšení a plní optimismu.

Ten se ale netýkal všech. Každá radovánka měla dvě stránky. Jednak tu, kdy vidíte, jak si slavná Hermiona Grangerová staví sněhuláka po boku svých neméně slavných přátel, ale také tu, kdy osaměle procházíte kolem a myslíte si, jak jsou celé ty Vánoce doslova a do písmene na hovno.

Takový osud čekal jednoho padlého zmijozelského prince, který právě naštvaně nakopl velkou hroudu sněhu, následně bolestivě sykl, protože pod onou hroudou se skrýval pěkně tvrdý kámen.

Do toho všeho přiletěla zcela odnikud sněhová koule a praštila Draca zezadu do hlavy. Prudce se otočil, aby čelil protivníkovi, ale zpoza nedalekého stromu slyšel jen smích.

Měl toho plné zuby. Nenáviděl tuhle společnost, to, že ho donutila dodělávat si školu, to, že tu musel trpět posměšky snad od všech, kteří v bradavickém hradě ještě žili. A nejvíc nenáviděl sebe, že se do takové situace dokázal dostat. Kromě toho nenáviděl i Vánoce se vší tou láskou a dobrou náladou. Na tu neměl ani pomyšlení.

Vyrazil zpět do hradu. Boty mu podkluzovaly na zmrzlé cestě, jen tak tak se držel, aby nespadnul. Proto ho úplně nejvíc toho dne naštvala zrzavá nebelvírka, která vyběhla kopec za jeho zády, jako by se nechumelilo. A ono už se skutečně nechumelilo. Naštěstí.

"Malfoyi, tak sakra počkej na mě," ozvalo se za ním, načež Dracovi na rameno dopadla něžná dívčí ruka téměř odzbrojující silou.

"Co chceš, Weasleyová?" zavrčel na ni naštvaně, už jen za tu její eleganci, kterou prokázala při skákání do toho zpropadeného kopce.

Těmi myšlenkami ale jako by zničil zrzčino soustředění, protože Ginny v jednu chvíli stála a v tu druhou seděla na zadku přímo uprostřed cesty do hradu. Jakýsi prvák se jí začal smát, takže na něj Ginny temně zavrčela a ukázala mu velice sprosté gesto, které ale nebylo přes palčáky příliš poznat.

"Momentálně chci, abys mi pomohl vstát," oznámila Dracovi panovačně a natáhla ruku, aby ji jako princeznu zvednul.

"Ani mě nehne, na tohle už ti podruhé neskočím," zavrtěl hlavou a pokračoval v cestě. Moc dobře věděl, o co by se Weasleyová pokusila.

"To mě tu jen tak necháš?" volala za ním.

"Však ty se brzy objevíš a budeš zase otravovat," odsekl jí, ale malinko zvolnil krok, aby ho Ginny mohla dohnat.

Nerad to přiznával, ale ona byla jediná, kdo ho dokázal snést. A on nějak snášel její přítomnost. Nechápal, jak se to mohlo stát, ale po válce už nic nemělo být stejné. A zatímco Ginny chodila do posledního ročníku, Draco si musel školu dodělávat s jejím ročníkem. Aspoň, že nenastoupil i Potter s Weasleym, napadlo Draca tehdy. To už by totiž vážně nepřežil.