Queenie vyhlašuje soutěž

Statečnost Zmojozelu - Zadání

Máme tu další týden (11. 10. - 17. 10.) a s tím i další výzvu. Tentokrát skutečně těžkou. Dnes s chci zaměřit na takový malý protimluv. Stateční zmijozelové, něco, co podle předsudků neexistuje. Já bych si ale tento týden ráda přečetla něco, kde se právě jejich statečnost vypíchne. Ať už statečnost Snapea, Regula nebo Křiklana (to bych si kupříkladu velice ráda přečetla), stejně tak může být statečný Rodolfus, že trpí svoji ženu Bellatrix, nebo Narcissa, že zalhala Pánovi zla.

Co bych tedy chtěla? Forma je libovolná, téma je statečnost Zmijozelu, podmínky jsou jen dvě. Žádný Draco a jeho pohled na svět, druhou podmínkou je rčení nějak šikovně zakomponované do děje. Jedno obyčejné rčení podané jakkoliv a zvýrazněno vytučněním, abych hned věděla.

Vyhodnocení tématu Sily nás čeká opět během týdne, který je pro mě bohužel tak trochu smrtelný, tak snad to do pátku stihnu :D

Doufám, že je vše jasné, tady je i moje ukázka kousíčku, který bych sepsala, z pohledu Marlene McKinnonové. Bavte se u čtení i psaní a já se těším na vaše příběhy.

Možná nebyla potíž v okolí, možná jsem tím problémem byla já. Přitahovala jsem na sebe nechtěnou pozornost a musela pykat za svoje názory.

Toho dne jsem klidně posedávala na jednom okně v přízemí Bradavic, abych náhodou nevypadla ven. Všude bylo pusto a ticho, protože hodiny byly v plném proudu.

To jen já měla volno. Možná jsem ho neměla tak docela oficiálně, ale bylo to volno, tak kdo by si stěžoval?

"Podívejme se, není to McKinnonová a tak sama?" ozval se hlas toho, koho jsem chtěla slyšet snad nejméně.

Pokusila jsem se zmizet dřív, než na mě bude moct Flint zkusit jedno ze svých skvělých kouzel, ale nedařilo se mi. Dnes se mi prostě nedařilo.

"Kampak?" promluvil druhý chlapec a také Flintův věčný společník. Povzdechla jsem si a opět se posadila na okenní parapet.

"Tak se mi to líbí," pokýval Flint hlavou, ale já z jeho slov radost neměla.

"Dneska nebude žádné plivání a urážky?" na oko posmutněl druhý zmijozel.

"A mělo by to cenu?" zeptala jsem se, jelikož jsem věděla, že odevzdanost je vytočí ještě o kousek víc než můj obvyklý vztek. Ano, jistě jsem si za problémy tímhle přístupem mohla sama.

"Máš pravdu, neplýtvej dechem, ten ti bude ještě drahý," jeho slova mě zabolela s nárazem o sloupek v okně.

Rozhodla jsem se poprvé na jeho radu dát. Neplýtvala jsem dechem a raději se soustředila na bolest, jež mi vystřelovala do zad. Flint se hloupě smál a jeho společník ho ještě podpořil.

"Mám nové kouzlo."

Flintův tón hlasu se mi nelíbil stejně jako to, co udělal potom. Mávl hůlkou a já odletěla ke zdi. Jako obvykle, na tom nic nového nebylo. Jenže bolest v rameni se nedala přehlížet.

A právě tahle bolest mě donutila jednat. Dost bylo hraní si na chudinku, která nepozvedne hůlku. Pozvedla jsem ji. Sice mi nebyla k ničemu, ale aspoň jsem se za sebe nemusela stydět.

Vypálila jsem kouzlo, oni uhnuli, vyrazili mi hůlku z ruky a zasmáli se, jak jejich oblíbený cíl skončil. Přesně to jsem totiž byla. Jen jeden z mnoha cílů smrtijedů nebo jejich rozmazlených dětí, které pomalu ovládaly Bradavice.

A co byla já, pouhá šesťačka, proti dvěma sedmákům?

"Ty si asi nevzpomínáš, jak ti minule..." zbytek jsem se už ale dozvědět nestihla. Stejně by to bylo jako vždycky. Od doby, co odešla Evansová že školy, to šlo s Bradavicemi z kopce.

Nebyl tu žádný statečný Potter, jež by zachraňoval prdel mně nebo své holce, nebyl tu žádný tichý myslitel Lupin, který by mi pomáhal na ošetřovnu, nebyl tu ani Pettigrew, ten mi zase vždycky zvednul náladu.

A hlavně tu nebyl žádný statečný Black, jenž by mi tentokrát tu prdel zachránil.

Nebyla jsem s nimi kdoví jaká kamarádka. Měla jsem ráda Lily, ale neznala jsem ji. Stejně tak poberty. Pro ně jsem byla jen o tři roky mladší holka. Dokonce ani Sirius mě nevnímal, i když jsem byla pěkná holka.

"Pusť ji," promluvil kdosi nový v celé hře. Jeho hlas jsem neznala a podívat jsem se nemohla, protože by mě to bolelo. Znala jsem to, stačilo se pohnout a byla bych v jednom ohni.

"Vždyť se jenom bavíme." Jistě. Flint oponoval svým nejlepším přesvědčením.

"To je mi jedno, bavte se jinak, pořád tu máme jistou zodpovědnost. Venku si dělejte, co chcete, ale teď zmizte. Nebo vám mám napařit školní trest?" mluvil můj neznámý odvážný zachránce.

"Jsi zrádce," promluvil společník Flinta.

"Ne, jen myslím za vás. Co se asi stane, až vás tu někdo najde?" přestávalo se mi líbit, co jsem slyšela, tohle neznělo příznivě pro moji maličkost.

"A není to jedno? Stejně nám to tu už skoro patří," rozčiloval se Flint.

"Jenže skoro není úplně. A teď jděte," nekřičel, ale v jeho hlase zněla autorita prohlášení. Zřejmě měl ještě nějakou moc, protože Flintovy kroky zněly prázdnou chodbou pryč.

Cítila jsem, jak mě osvobodil ze spárů kouzla, dopadla bych na zem, ale čísi ruce mi v pádu zabránily.

"V pořádku?" zeptal se mě a já až teď pochopila rčení z bláta do louže.

"Nesahej na mě, Blacku," vyjela jsem na toho, kdo byl letošním primusem. Pokusila jsem se odstoupit, ale zabolelo mě v rameni a celé pravé polovině těla.

Dívala jsem se na něj výhrůžně, ale v téhle době to postrádalo smysl. Neměla jsem hůlku, kdyby se mu zachtělo, mohl dokonat cokoliv, co Flint s tím druhým začali.

"To ani nemám v plánu," souhlasil, ale stejně neodešel. Počkal, až se rozejdu na ošetřovnu, aby mě mohl podepřít, když jsem vypadala, že spadnu.

Mlčeli jsme. Potřeba mluvit tu skutečně nebyla, co bych tam mohla někomu takovému říct? Vždyť to byl primus a ještě ze Zmijozelu.

"Až zase budeš chodit za školu, prvně si to místo zkontroluj. Slyšela jsi je, těch pár měsíců je tu nic nezastaví. A ideálně nechoď za školu vůbec," doporučil mi, když jsme stáli přede dveřmi ošetřovny.

"Možná bych to neměla říkat, ale tam jsi mi zachránil pr..." začala jsem, ale sprosté slovo musela polknout. Při pohledu na Regula jsem si nebyla jistá, jestli je správné ho použít.

Vypadal přesně jako ten typ slušňáka, kterým jeho bratr nebyl. Měla jsem pocit, že sprosté slovo by se v jeho přítomnosti říkat nemělo, už kvůli tomu pocitu jsem ho nehodlala říct.

"Kdykoliv," odtušil, než se otočil a rozešel se chodbou pryč. Dívala jsem se za ním a přemýšlela o tom, jak bych asi dopadla, kdyby mi tam nepomohl.

Možná jsem se mýlila. Možná v téhle škole zůstal ještě jeden statečný Black.