Queenie vyhlašuje soutěž

Jednou ho zničím - Zadání

Vzpomínáte si, kdy jsem vám slibovala vražedné téma? Tak tady ho máme.

Téma: viteál
Podmínky: Žádný Regulus ničící viteál, žádný Voldemortův pohled a vlastně žádný Voldemort
Těžké? Ne? Tak co ještě přidat, že žádné OC? 

Abych to celé vysvětlila, viteál musí být nějak důležitý v celém kousku, nechci ale už číst žádného Reguluse v jeskyni. A Voldemort? Tak ten je svými viteály až moc známý, ne? Takže může tam být Voldemortův viteál? Ano. Může tam Voldemort vystupovat jako postava? Ne. Může být v příběhu jako nepřímý účastník? Ano, může se o něm mluvit, může se plánovat, může se všechno, ale Voldemort tam prostě nesmí být fyzicky.

Snad je všechno jasné a já si troufám tvrdit, že tohle je to nejtěžší téma, co jsem kdy zadala a nejspíše i do budoucna zadám. Vymyslet něco těžšího totiž bude chtít hodně velkou dávku kreativity :D

A můj příběh? Dnes je to spíš ochutnávka, jak třeba můžete téma pojmout, protože předpokládám, že momentálně jste ztraceni :D Do příběhu jsem vám tak vložila postavu, o které můžete psát, má viteál a není to Voldemort. A co si budem, o Herpovi bych četla docela ráda.

A ship příběhu? Tak za ten vděčím i slečně, která do mojí výzvy právě tenhle ship použila a mně se hrozně zalíbil. Takže tímto dělám na výzvy téhle úžasné autorky reklamu ještě mimo to všechno a vy si užijte příběh.
PandyReleapse

V knihovně bylo jako vždy ticho. Mladý zmijozel už pár dní pozoroval jistou dívku z Nebelvíru, a dnes tomu nebylo jinak. Seděla u svého stolu a mračila se nad knihou, kterou měla z omezeného přístupu. Nejtemnější magie, hlásal obal knihy.

Avery tušil, proč to dělá. Patřila k nim, k těm dobrým a odvážným. Patřila k odpůrcům Toho-jehož-jméno-se-neříká. Měli na něj spadeno všichni už druhým rokem. Avery věděl, že to začalo koncem čtvrtého ročníku.

Tehdy se něco změnilo a z party lidí se stali bojovníci. Tehdy spolu ještě nespolupracovali, to až koncem pátého ročníku přišli na to, že oni slavní poberti dělají to samé co dívky jejich ročníku. A teď o pár měsíců později hledali jakékoliv zmínky o Něm.

Už to nebyla jen Lily Evansová, Marlene McKinnonová a Mary MacDonaldová, už to byl klub s vyšším cílem. Avery ho někdy docela chápal, hlavně ve chvílích, kdy začínal tušit, kam až celá věc spadá.

Promnul si v ruce kartičku a znovu se zadíval na ten nápis. Herpo de Foul. To jméno mu nic neříkalo, už před pár dny ale pochopil, že onen Herpo je důležitý.

Avery si vzpomínal, jak mu otec říkal o muži, který mluví s hady. Byl to prý ten největší kouzelník všech dob. Avery to dlouho nechápal, když se ale na scéně objevili odpůrci Jeho, pomalu mu začínal význam těch slov docházet. A když na kartičce uviděl činy Herpa de Foula, už věděl, že potřebuje zjistit víc.

Konečně se odhodlal. Vyšel zpoza rohu a došel přímo ke stolku Mary MacDonaldové. Opřel se jednou rukou nad desku stolu a počkal, až mu nebelvírka bude věnovat svoji plnou pozornost.

"Víš, že hadi se často nezdají být něčím víc než hady, ale zdání často klame?" zeptal se jí, přičemž na stůl položil kartu z čokoládové žabky.

"Cože?" vytřeštila oči Mary. Nikdy s tím zmijozelem nemluvila, co po ní jen mohl chtít? Jeho řeč nedávala smysl, dívka se nenápadně rozhlédla kolem sebe.

"Někdy je třeba zjistit víc o jejich majiteli a najít tak odpověď na tu otázku," přisunul k ní kartičku.

Sám nevěděl, co by měl udělat víc. Ani nemohl. Chtěl jen téhle blondýnce pomoct v hledání té odpovědi. Když už věděl, co jiní nemohli ani tušit, chtěl pomoct. Pocit viny za všechny minulé i budoucí činy měl zmizet právě v této chvíli, stále mu ale na srdci seděl balvan a nechtěl jít pryč.

"Jakou otázku?" zašeptala Mary vyděšeně.

"Otázku, jak se Ho zbavit," zašeptal důležitě a s potěšením pocítil, že jeho svědomí je nyní čisté.

Naposledy se na Mary podíval, aby se s výdechem otočil a zamířil knihovnou pryč. Pro něj to tu skončilo, ať věděl, co věděl.

Mary chvíli těkala pohledem na kartičku, než ji popadla a přečetla si něco víc o Herpovi. Ihned, jak dočetla, vyběhla do oddělení antického Řecka, aby našla víc.

Trvalo to několik týdnů, než vůbec získala povolení na jistou knihu z omezeného přístupu. Musela zapojit veškerou fantazii, aby získala od Křiklana povolení. Měl ji rád, proto nakonec svolil.

Mary se s chutí začetla do získané knihy.

Herpo de Foul byl prvním, kdo vypěstovat baziliška z vejce vysezeného ropuchou. Zajímal se o temnou magii a jako první vlastnil a vynalezl viteál, četla Mary.

Obrátila kartičku v ruce a zadívala se na obraz muže, kterého jí Avery podstrčil. Skousla si ret a přemýšlela. Co jí tím mohl chtít říct? A proč to vůbec dělal?

Dívka knihu opět zavřela. Co mohl mít Herpo de Foul společného s Voldemortem? Avery mluvil o Jeho zničení, proto by měli mít něco společného. A proč by jí vůbec někdo jako Avery pomáhal?

Když vycházela z knihovny očividně ztracená ve svých myšlenkách, Avery ji zpoza rohu pozoroval. Svědomí už ho netížilo, i když už na ruce měl znamení. Pomůže tak oběma stranám. Dal Mary všechny informace, teď už bylo jen na ní, jak s nimi naloží. Budoucnost celé kouzelnické společnosti byla napsaná na malém papírku od čokoládové žabky. A onen papírek teď spočíval v rukou Mary MacDonaldové stejně jako budoucnost kouzelníků.

Ano, jak jste správně pochopili, celá ta situace a její nasledky by chtěly vlastní jednodilovku. Mám pravdu? Kdo by si přečetl jednodilovku právě o Mary s Averym na toto téma? Pište k tomuhle odstavci, jestli se vás sejde aspoň pět, jednodilovku začnu psát :D