Queenie vyhlašuje soutěž

Tajemství dopisu - Zadání

Téma na týden od 27.9. do 3. 10. je jasné.

Tajemství dopisu (délka 100 - 1000 slov, forma libovolná, všechno si vymyslete sami, nechám se překvapit - příště už budu konkrétnější :D)

Do neděle se budu těšit na vaše kousky, v pondělí vyhlašuji nové téma a zveřejňuji vyhodnocení.

Tady pod tím můžete vidět, co jsem na toto téma sepsala já, vy si ale můžete udělat, co budete chtít, já zvolila er-formu a ship Druelly se Cygnusem.

Koupelna prefektů nebyla nic proti koupelně, kterou směli navštěvovat primusové. Kam se hrabaly bílé dlaždice se zlatými okraji vany? Tady byla vana třikrát větší, voda teplejší a bublinky do koupele kulatější.

Všechno to bylo ideální, proto nikdo nechápal touhu Cygnuse Blacka, který pokaždé svým přátelům oznámil, že raději půjde k prefektům. Udělal to už dvakrát a dnes potřetí.

Cygnus vlastně ani nebyl primusem, jen měl všechny výhody díky svému kamarádovi. Zmijozel sám byl nevýrazný a často přehlédnutelný, jen  to jméno Black nešlo zapomenout.

Dnes se ale našel někdo, kdo onoho zmiňovaného chlapce neznal. Když totiž Cygnus přišel do koupelny prefektů, potichu za sebou zavřel dveře, zaslechl tichý pláč a vzlykot.

Ušklíbl se nad ní, protože to musela být holka, nikdo jiný by takhle neřval. A ačkoliv byl Cygnus poměrně milý a dosti spolehlivý, v tomhle ohledu neměl rád takové květinky.

O to víc jo překvapil fakt, že dívku, jež seděla zády ke dveřím a objímala si rukama kolena, znal. Díval se na její blond vlasy, co měla krásně rovné až do poloviny zad, na její útlou postavu a skvělé boky. Víc bohužel neviděl. I podle těchto křivek ale bezpečně poznal tu, která už ho několika činy zaujala.

Jmenovala se Druella Rosierová a byla nové zvolenou prefektkou Zmijozelských pátých ročníků. Kromě toho věděl, že měla temné pronikavé oči, které mu už pár týdnů nedaly spát.

Poprvé se o ní začal zajímat teprve nedávno, když poprvé napadl sníh a Druella tehdy dokonalou střelou trefila mladého Křiklana z prvního ročníku. Jistě za to bude nenávidět ji i její děti, ale Druella se tehdy tak fantasticky smála, že Cygnus na ten zvuk do teď nemohl zapomenout.

Bylo to jako tisíce zvonečků poskládaných za sebou, jako sladká hudba přímo z ráje. Jenže Cygnus si uvědomoval jedinou maličkost. Dru, jak by jí jistě na jejich první schůzce v Prasinkách říkal, měla jistě daleko lepší nabídky. Jistě, Blackové byli váženým rodem, ale Cygnus i v tom viděl jisté hranice. Byl tu třeba Abraxas Malfoy nebo Orion Black, jeho bratr. Druella jistě mohla mít kohokoliv z nich by jen chtěla.

Teď tu ale seděla, plakala a očividně tu byla sama. Cygnus tedy neváhal a v duchu cílevědomosti vyrazil kupředu.

"Taková hezká dívka a brečí tu jak malá holka," nadhodil nonšalantní tón, který se mu ovšem ani trochu nevydařil.

Kdyby byla Druella ve formě, odpověděla by mu jistě něčím jako Takový idiot a chová se k tomu dokonce jako hlupák. Ale ona dnes ve formě nebyla. V ruce svírala dopis a stále plakala.

"Co se stalo?" přešel k ní Cygnus a posadil se na kachličkovou zem vedle jejího obdivováníhodného pozadí.

"Ani se neptej," vzlykla Druella, ale v přítomnosti jiného člověka už nedokázala brečet, proto si postupně osušila zarudlé tváře a zadívala se na Cygnuse pořádně.

"Ty jsi taky že Zmijozelu, že jo?" poukázala na jeho kravatu, pak ale sama pokračovala. "Takže víš, jaké to je, když ti rodiče někoho smluví, aniž by se tě zeptali?"

V Cygnusovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Tak moc si myslel na Druellu, že ho nenapadla ano myšlenka na to, že by snad její rodiče mohli rozhodnout sami a bez jejího vědomí.

"Tohle ti udělali? Zasnoubili tě bez tvého souhlasu?" položil jí odvážně ruku kolem ramen.

"Jo," tentokrát zněla naštvaněji. "Ale já si chci vybrat sama. A to jim taky napíšu," vztekala se. "A půjdu na Vánoce do Prasinek s tím, kdo se první namane. Ať už je to Zmijozel nebo ne," přecházela kolem sedícího Cygnuse.

"Poslyš," zeptala se ho na rovinu. "Nechtěl bys jít do Prasinek teď v sobotu?" pozvala ho sama k tomu, na co sbíral odvahu poslední tři týdny.

"Ale to je trapné," zrudla v tu chvíli Druella. "Ani tě neznám."

Cygnus k ní omámeně natáhl ruku, ale jméno říct zapomněl. Druella jo očividně ani nepotřebovala, byla tak rozčilená, že mluvila jen ona sama.

"Já jsem Druella Rosierová, nepředpokládám, že mě budeš znát. Já jsem ta kamarádka Walburgy Blackové," představila se. A Cygnuse v tu chvíli napadlo, jak by jí mohl spravit náladu.

"Jasně, že tě znám, jsi přece Dru. Jenom mi, prosím tě, řekni, kdo je ta Walburga," prohodil zcela vážně, načež se Druella rozesmála a lehce zrudla, tentokrát už ne od pláče.

"Jsi milý, ale nemusíš lhát. I když to bylo hezký," přiznala s úsměvem tak kouzelným, že měl Cygnus pocit, že se snad rozpadne na milion kousků.

"Ale já vážně vím, kdo jsi. Nedávno jsi trefila Křiklana tou koulí," připomněl jí, až se Druella rozesmála znovu a přisedla si zpět k Cygnusovi.

"Povídej ještě něco, prosím, je to fajn," vyzvala ho.

Cygnus se nervózně ošil, jak mu docházela slova. "Vážně bys šla do těch Prasinek se mnou? Já se tě tu snažím zeptat už třetí týden a ty mě nakonec předběhneš," plácal, ale Druella se usmívala čím dál víc.

"Doopravdy jsi mě předtím viděl?" ujišťovala se.

"Ty nejdeš přehlédnout, Dru," zlehka jí srovnal vlasy za uši, aby jí nepadaly do čela. Druella se pousmála.

"Jak se jmenuješ?" zeptala se ho, pak ale zavrtěla hlavou. "Nebo víš co? Neříkej mi to, je to pak romantičtější," ukázala mj svoji představu podle patnáctileté dívky.

"Když si to tak přeješ," kývl Cygnus, načež Druella potěšeně vzdychla.

"Mluv ještě," přisunula se k němu blíž a položila mi hlavu na rameno.

Cygnus by lhal, kdyby nepřiznal, že se mu srdce nerozeběhlo rychleji. Nezdráhal se to Druelle říct, sám netušil, co to vůbec žvanil, ale Druelle se to očividně líbilo.

"Vidíš? Tebe bych si vzala hned," podotkla s úsměvem na tváři a zamávala dopisem, který byl skoro promočený od slz.

"A koho si to máš vlastně vzít?" přeptal se zvědavě Cygnus.

"Nějakého Blacka," vzdychla si. "Měl takové divné jméno. Něco jako Cylius nebo Magnus. Já už nevím, ale nechci ho. Ani za nic si ho nevezmu, do Prasinek půjdu s tebou, jen ať všichni vidí!"

Cygnus se právě v tu chvíli pobaveně rozesmál. Lépe to snad dopadnout nemohlo. Tohle až jednou budou někomu vyprávět, nikdo jim to neuvěří. Ani on tomu nechtěl věřit, ale říkal si, že aspoň jednou by si ten okamžik na výsluní zasloužil. I kdyby neměl přijít už nikdy žádný jiný, Druella mu za to stála. Druella Rosierová, budoucí Blacková.

Snad se ukázka líbila a já už se těším na vaše povídky!
Queenie