Over Again- Jak (ne)zvládnout vysokou

7.

Půlnoc se přehoupla a my byli stále v náladě. Rozpovídali jsme se, prodrbali skoro všechno a všechny a stále se naše jízda nezdála u konce. Daniel se ztratil někde v kuchyni a já v obýváku osiřela, ovšem ne na dlouho.

,,Hele co jsem našel!" hulákal a vracel se s rukama nad hlavou, přičemž v každé z nich držel jednu láhev vína. Přesně jsem věděla odkud je vzal. Ze skříňky pod dřezem, tam, kde se nacházela kluků železná zásoba. Občas si tady dělávali takové soukromé večírky, víno tam bylo schované na popud Abby. Ta si v něm přímo libovala.
I když jsem se ze začátku zdráhala, nechala jsem se překecat a u jedné sklenky opravdu neskončilo.
Smáli jsme se snad každé kravině, každému slovu co padlo a vypadalo to, že nás nic nezastaví.

,,Aimee!" začal z ničeho nic hulákat, no a já se samozřejmě pořádně lekla.

,,Co je krista?" zamumlala jsem. Oči se mi začínaly klížit, ale jakoby něco ve mně říkalo, že nemám přestávat.

,,Mám chuť na pořádnou párty!" mával rukama nad hlavou.

,,Párty v Americe! To bude něco! Počkej... Obleču se a jdeme!" rozhodně jsem se zvedla z gauče.

,,Nechci ti kazit radost kotě, ale jsme v Londýně," odfrkl si.

,,Heej! No a? Amerika čeká. Zvedni svůj línej zadek!" hulákala jsem. Kupodivu mě poslechl a šouravým, neohrabaným korkem jsme se ruku v ruce doplazili k mému pokoji.

****

Ráno bylo jedno nejhorší ze všech. Hlava mi třeštila, v ústech jsem měla jako na poušti a i když jsem se nesmírně snažila, vyzvánějící mobil se mi vypnout nepodařilo. Ze všech sil jsem se zvedla, rukou zašátrala na noční stolek, ale tam nebyl. Dlouho mi trvalo přijít na to, že melodie se line zpoza postele. Jak se tam k čertu dostal?

Celé tělo jsem měla rozlámané, končetinami mi projížděla pulsující bolest, když jsem však zahlédla Tobbyho jméno na obrazovce, rychle jsem se vzpamatovala. Hovor jsem přijala a s rukou na obličeji, poslepu, odešla do kuchyně.

,,Halo? Aimee? Jsi tam?" ozvalo se z druhé strany.

,,Hm, jo. Co se děje?" vydala jsem ze sebe, snažíc se znít co nejvíc mile. I když jsem takovou náladu rozhodně neměla.

,,Nic, jen... Jak se máš?" řekl poněkud přiškrceně.

,,Tobi, vážně?" povzdechla jsem si.

,,Co je? Prostě chci vědět, jak se má moje ségra, co je na tom špatnýho?" sice jsem ho neviděla, ale vsadila bych se, že právě rozmáchl rukama.

,,Není na tom špatného nic, ale přiznejme si, že už spolu pár let nějak extra dobře nevycházíme. Nezeptal ses mě, jak se mám, ani když jsem se potkali tady v kuchyni, tak co tak najednou?" stála jsem si za svým.

,,Jo, já vím, ale... ale prostě mi to chybí, dobře? Chybí mi ségra," zaúpěl. Asi ze zoufalosti, nejspíše ho tenhle rozhovor doháněl k šílenství.

,,To sis uvědomil takhle brzo ráno?" utrousila jsem nevrle. Nejen že mi bylo extrémně špatně, ale byla jsem si vědoma i toho, jak moc mu to všechno dávám sežrat. Konec konců, on byl ale ten, kdo po střední řekl, že jsem nevychovaný spratek a za všechny věci, co se staly můžu já.

,,Tak hele, sice nejsem v Londýně, ale myslím, že se nacházím ve stejném časovém pásmu a opravdu mi půl jedné odpoledne nepřipadá jako ráno," uchechtl se.

,,Bože! Ono je půl jedné?!" šokovaně jsem se otočila k hodinám.

,,Tys něco pila Aimee?" změnil tón hlasu.

,,Já? Já přece nepiju," odsekla jsem a omylem škobrtla o židli, které jsem se doteď držela.

,,Jenom aby. Takže... Slavila jsi svátky s holkama?" změnil téma. Jo, jestli se počítá holka, co vypadá jak Daniel, tak pak ano.

,,Jojo," zalhala jsem.

,,Tak to je fajn. Tady tě všichni pozdravují," odvětil.

,,Kecáš. Ani si tam na mě nikdo nevzpomněl, tak nemel nesmysli," rýpla jsem. Úplně je vidím, jak na té chatě debatují, že jim chybím.

,,Ne, opravdu. Můžeme... Můžeme si promluvit a nějak to mezi námi vyřešit, až se vrátím?" Nastala dlouhá odmlka. Nějak se to ve mně všechno přelo, ale uvědomovala jsem si i Danielovi slova. Měly na mě větší účinky, než jsem čekala. Já přece nechtěla být taková mrcha.

,,Ano, až přijedeš, můžeme si promlivit a nějak to vyřešit," pousmála jsem se. Nakonec mi tenhle rozhovor i zpříjemnil den. To však pominulo, jakmile jsem spatřila neskutečný nepořádek v obýváku. V hlavě mi začaly šrotovat kolečka, skládal se mi tam jakýsi obrázek a já doufala, že není pravdivý. Rozešla jsem se zpátky do postele, bez nějakého většího rozmýšlení jsem zapadla zpátky do peřin. Znovu jsem vyskočila ve chvíli, kdy se vedle mě něco pohnulo. Vždyť on tady Daniel vlastně spal!

,,Sakra nevrť sebou," huhlal a přetočil se na druhý bok. V tu ránu jsem byla zase probraná.

,,No tak to ne, ty vstávej," zpanikařila jsem. Uvědomovala jsem si, že jsme pili, smáli se a zase pili. Pak jsme šli sem za bůhví jakým účelem. Doufala jsem, že to co mám v rozmazaných vzpomínkách dále, se raději nestalo.

,,Co je?" zamžoural očima.

,,Půl jedné odpoledne," prskla jsem.

,,Už? Ale spalo se mi dobře. Ptám se, co je tobě?" protáhla se.

,,Jak to, že ti nic není?" nechápala jsem.

,,Umím na rozdíl od tebe pít," chechtal se. Měla jsem chuť po něm prásknout polštář.

,,Idiote," ucedila jsem a lehla si.

,,To je ti až tak špatně?" nadzvedl obočí.

,,Jo."

,,Tak chvilku počkej," vstal z postele a odešel neznámo kam.

Vrátil se asi za čtvrt hodiny se sklenicí nějaké tekutiny a talířkem plným zeleniny. Na ruce měl pověšený sáček s rohlíky a prostorem zavoněla i káva.

,,Tady máš prášek a vodu," podával mi onu sklenici.

,,Díky," pousmála jsem se.

,,Není zač, ale moc věcí jsem tady zrovna nenašel, takže se musíš spokojit s touhle snídaní," pokrčil rameny.

,,Je naprosto dostačující," sebrala jsem mu jeden rohlík, zakousla se do něj a na to se zase povalila do postele.

,,Vypadáš příšerně. Pamatuješ si aspoň něco?" smál se.

,,Ne každý může po ránu vypadat jak ty, ty top modele. A jo, pamatuju si spoustu věcí," utrousila jsem podrážděně.

,,Například?"

,,Není to jedno?" odpověděla jsem mu na otázku otázkou.

,,Není. Potřebuju si být jistý," zvážněl. Tak že by přece jen moje vzpomínky byly správné?

,,Hh, pamatuju si, že jsme seděli v obýváku, něco řešili a pak šli sem, pak.." odmlčela jsem se.

,,Skvělé, takže si pamatuješ i tu pusu," doplnil mě.

,,Jo pamatuju," zaklonila jsem hlavu. Nebylo mi zrovna dvakrát příjemné o tom mluvit.

,,No tak Aimee, byla to jen pusa," drkl do mě.

,,Já normálně jen tak ostatní nelíbám," ohradila jsem se.

,,Nedělej z toho vědu, prostě pusa z opilosti, nic víc," pokrčil rameny.

Jo, pusa z opilosti, nic víc.

Ahojte, snad si tenhle příběh ještě někdo pamatuje. No každopádně jsem zpět a chystám spoustu nových věcí, tak to se mnou ještě nevzdávejte!🤣