Poslední kapitola. Epilog.
Upnuté černé šaty po kolena, v ruce drink. Do uší bije ohlušující hudba, křik a falešný zpěv kamarádů. Těla vlnící se na parketu, všude kelímky od piva, narvaný klub. A Danielova ruka na mém stehně. Takhle vypadala oslava mých narozenin. S Tobim jsme se sice dohodli, že oslavovat budeme společně, já si ale na rozdíl o něj pozvala jen pár lidí, které bych spočítala na prstech jedné ruky. Zatímco on to pojal ve velkým. Z počátku se nám sice dařilo držet u sebe, bavit se, oslavovat, ale s narůstající hladinou alkoholu v krku to začínalo být nemožné. Tudíž jsme se rozdělili. Většina z nás se rozprchla k baru, do středu parketu, nebo někteří dokonce vyhledali nevinné objeti pro dnešní noc a odebrali se užívat si bůhví kam.
S Danem jsme si párkrát zatančili, připili si, ale posledních pár minut mi už přišel znuděný. Stejně tak já sama sobě. Nějak jsem odtušila, že tenhle druh zábavy nebude pro nás.
,,Nepojedeme domů? Třeba si pustit film?" křikla jsem mu do ucha, aby měl šanci mě vůbec slyšet.
,,S radostí," odvětil. Neváhal, popadl naše věci, moji ruku a doslova se rozeběhl k východu.
,,Nazdárek," zastavila mě něčí ruka na mém rameni. Zmateně jsem se otočila, snažíc se zjistit, kdo na mě mluví. Tím, že jsem s sebou trhla, se zastavil i Dan. Když jsme oba spatřili ty zdržovatele, měla jsem chuť si povzdechnout. Bethany a Claudia. Dan se sice napjal, věděla jsem, jak moc je ze srdce nesnáší, ale přesto si stoupl po mém boku jako opora a vyčkával co bude. Tušila jsem, že mezi námi třemi jsou ještě nevyřízené účty, ale rozebírat jsem je rozhodně nechtěla. Všem nám bylo jasné, že naše "přátelství" skončilo.
,,Bethany. Claudi." obě jsem je pozdravila. I když s nechutí v hlase.
,,No to se podívejme, netvrdila jsi náhodou, že nemáš čas?" pisklavým hlasem mě provokovala Beth.
,,A nebo to možná bude tím... Máš dnes narozeniny, že?" přidala se k ní Claudia.
,,Možná bychom, když už sis uvolnila rozvrh, mohli někam zajít, co ty na to?" navzájem se doplňovaly.
,,Sice od tebe nebylo moc hezké, že jsi nás ignorovala, ale kamarádky si odpouští. Tak co ty na to?" usmívaly se. Falešně. Dan mi stiskl ruku ve znaku podpory, což jsem mu opětovala a zhluboka se nadechla.
,,Nemám zájem s vámi nikam jít," pronesla jsem hlasitě. Sebevědomě. Zalapaly po dechu. Nejspíš čekaly, že jim budu dělat pejska.
,,Prosím?" vypískla Claudia.
,,My tři jsme spolu skončily. Pochopila jsem, co je lepší," usmála jsem se na kluka vedle mě.
,,Děláš si srandu?" znechucení v hlase Bethany bylo hmatatelné.
,,Tohle, je podle tebe lepší než my?" ukázala prstem na Dana Claudia.
,,Jo, to teda je," nehodlala jsem jim tuhle roztržku darovat.
,,Holka, nic není lepší, než my."
,,Smiřte se s tím nebo ne, já s váma končím. A jsem ráda, že jsem to udělala dřív, než skončíte na uplným dně. Všimla jsem si, co jste za svině," byla moje poslední slova, pak už jsem se bez dalšího pohledu vydala k odchodu.
,,Nandala jsi jim to!" křikl Dan, jakmile jsme opustili bar.
,,Myslíš?"
,,Jasně že jo!" smál se.
,,Tak to jsem ráda. Byla to poslední věc, co mě trápila v mém novém já," usmála jsem se.
,,Novém já?" nechápal.
,,Změnila jsem se. A ještě se změnit chci. Dal jsi mi lekci," ušklíbla jsem se, přičemž jsem mu zapíchla prst do hrudi.
,,Kotě, na začátku jsem ti skutečně chtěl dát lekci, ale... ve skutečnosti jsi ji dala spíš ty mě," chytl mě za obě ruce.
,,Já tobě?" zarazila jsem se. ,,Jak jako?"
,,Ukázala jsi mi, že bych neměl soudit podle drbů a prvního pohledu. Myslel jsem si o tobě, že jsi kráva, ale vlastně jsi mě zaujala už první den. Ty jsi mi dala lekci," lípnul mi pusu na čelo.
,,Jsem ráda, že jsi změnil názor. Ale když už máme tu upřímnou chvilku... Taky jsem tě měla za blba," uchechtla jsem se.
,,Já vím," odmlčel se a po chvíli pokračoval: ,,Jsi sakra úžasná holka Aimee," usmál se. Zkousla jsem si ret, sklopila oči k zemi.
,,Miluju tě," zašeptala jsem mu.
,,Miluju tě," vyslovil ty dvě slova i on. Krev mi proudila celým tělem, byl neskutečný pocit slyšet to sousloví z jeho úst.
,,Miluju tě a chci s tebou být až do smrti. Myslím to vážně," zopakoval.
,,Já taky."
Polibek, který následoval, jakoby všechna ty vyřčená slova potvrdil. Bylo to jakési znamení, že věci jsou tak, jak mají být...
Tak je to tady, oficiální konec. Už teď je ale zveřejněný nový příběh, určitě budu ráda, když mu dáte šanci a napíšete mi, jak se vám líbí!
A samozřejmě děkuji všem, kdo si přečetli tento příběh. Jsem moc ráda za vaši zpětnou vazbu. Pokud vás má tvorba zaujala, určitě mě můžete začít sledovat, aby vám nic dalšího neuniklo!
ČTEŠ
Over Again- Jak (ne)zvládnout vysokou
Ficção AdolescenteVolné pokračování příběhu Over Again z pohledu dětí. Aimee i Tobi byli od samého dětství nerozlučná dvojka. Jenže v dospívání se do jejich životů přimíchala spousta nových lidí a nyní již nic není tak, jak bývalo. Oba dva chodí na vysokou, zatímco...