Over Again- Jak (ne)zvládnout vysokou

10.

Večer plynul hladce a dokonce i rychle utíkal. Většinu času jsem strávila s Danielem. Skvěle jsme se bavili, tancovali a dokonce jsme se oba shodli na tom, že nebudeme pít. Nevím z jakého důvodu se tak zařídil on, ale já rozhodně nehodlala opakovat situaci, která se stala minule. Jenom ta myšlenka, že bych byla mimo mezi tolika lidmi mě děsila. Hodně děsila.

Po dalších několika desítkách minutách tance jsem se unaveně opřela o stolek a vydýchávala se. Ani jsem nepostřehla, že Daniela už nemám v závěsu.

,,Tady jsi!" houkl mi někdo do ucha. Zmateně jsem se otočila a párkrát rychle za sebou zamrkala na Tobiho. Nenapadlo by mě, že se bude po mé osobě shánět uprostřed dobře rozjetého večírku. Ano, sice tu lidí bylo po málu, ale zato se asi uměli dobře baviti. Rozhodně jsem se bavila více než na většině těch snobských večírků, kam jsem zvyklá chodívat. Nikdy se tam necítím dobře, ale tady si připadám jako mezi kamarády. I když se na mě většina dívá skrze prsty.

,,Copak?" usmála jsem se na něj. Od toho rozhovoru po telefonu se cítím strašně dobře. Prostě mi připadá, že se nám vrátil vztah, co jsme kdysi měli.

,,Nic. Jenom na to, že se ti sem moc nechtělo, vypadáš, že se skvěle bavíš. Zmizela jsi hned u vchodu, pak jsem tě hledal a až před chvílí mi Harry řekl, že tančíš s nějakým klukem," pokrčil rameny.

,,Takže jsi mě přišel zkontrolovat nebo co?" povytáhla jsem obočí.

,,Ne, přišel jsem si omrknout toho borce," rozhlídl se kolem sebe, jakoby ho hledal. Měla jsem chuť plácnout se do čela.

,,Tak jste mi hned na začátku utekli, co jsem měla dělat. A Daniel je kamarád," uvedla jsem vše na pravou míru.

,,Jo tak," celou větu natáhl a nezapomněl se u toho šklebit.

,,Fakt," povzdechla jsem si.

,,Vždyť já nic neříkám, jenom..." odmlčel se.

,,Jenom co?" naklonila jsem hlavu na stranu.

,,Nechci aby se stalo to co kdysi. Od střední jsi s nikým nechodila," přistoupil ke mně blíž a ztišil hlas, jakoby nás v tomto rámusu snad mohl někdo slyšet.

,,Jak tom můžeš vědět?" lakšovala jsem, dělala jsem si srandu i navzdory tomu, jak moc začínal být rozhovor vážný.

,,Nebo snad jo?" málem vyjekl. Bylo mi jasné, že nemohl znát pravdu, vždyť jsme spolu přece sotva prohodili pár slov.

,,Ne. A ani s nikým chodit neplánuju," sladce jsem se usmála.

,,Hh, Aimee, děláš to ještě těžší. Prostě o tebe mám strach, ok? Nechci, aby ti zase někdo ublížil a ty se z toho dostávala další dva roky," povzdechl si. Momentálně jsem ho nesnášela za to, že mi naprosto bezdůvodně připomínal věci, na které jsem se snažila nemyslet.

,,Tobi, neboj. Jsem v pohodě, žádný kluk na obzoru není, můžeš být v klidu," poplácala jsem ho po rameni.

,,Kdyby se něco dělo, slib mi, že za mnou přijdeš. Oba víme, že nemáš růžovou minulost, nevíš, jak bylo těžké se dívat, jak nám mizíš před očima, pro mě i pro mamku s taťkou," vydechl. Normálně bych řekla, že měl skleněné oči.

,,Neboj a děkuju," špitla jsem, načež jsem ho objala. Objetí mi opětoval a pomalu se zase začal ztrácet v davu.

,,Byl jsem pět minut pryč a ty už máš náhradu?" zjevil se přede mnou Dan.

,,To byl brácha," zvedla jsem ruce vzhůru.

,,Já vím, poznal jsem ho," zasmál se a pokračoval: ,,Co chtěl?"

,,Nic, to neřeš," mávla jsem nad tím rukou. Na chvilku se tvářil divně, pak se mu ale opět na tváři vystřídal úsměv.

,,Je skoro půl noc, pojď!" popadl mě za ruku a táhl neznámo kam. Bez jakékoli další otázky jsem ho následovala. Zastavili jsme se až před skupinkou lidí, v nichž jsem rozpoznala jeho kamarády. Nějak se mi v hlavě začala formovat představa, co chce asi udělat a doufala jsem, že se mýlím.

,,Kam jdeme?" ptala jsem se, ačkoli se mé domněnky zdály být více než jasné.

,,Seznámím tě s pár lidma," usmál se.

,.Jsi si jistý? Já mám totiž pocit, že na ně nepůsobím moc kamarádsky," uchechtla jsem se.

,,Neboj, bude to fajn," ujišťoval mě. Došli jsme k chumlu lidí, asi pěti, a beze slova jsme se k nim připojili. Čekali jsme, až si nás všimnou. Pak už se toho ujal Dan.

,,Takže tohle je Aimee. Aimee tohle je Viky, Joe, Sany, Max a Dave," vzal to na jeden zátah. Nastalo trapné ticho, nikdo nevěděl, jak ho přerušit.

,,Ahoj, těší mě," nakonec ke mně přistoupil tuším že Max a objal mě. Po jeho ukázce mě pozdravili i ostatní, cítila jsem však, že je to spíše z nutnosti a slušnosti, než ze svobodné vůle. Zato Daniel se tvářil nadmíru spokojeně.

Přestože začátek celého seznamování byl více než divný, za pár minut už jsme se bavili a kupodivu, docela dobře. Snažila jsem se nepůsobit jako idiot, celkem se mi to i dařilo.

,,Za chvilku je půlnoc!" ozval se křik z davu tančících lidí, což zvedlo vlnu nadšení.

,,Najděte si dvojice!" hulákala i Sany od nás z hloučku, přičemž do sebe kopla skleničku čehosi. Těžko říct, co bylo uvnitř. To vyvolalo další jásání a chaos, všichni se začali rozcházet do párů. Čekala jsem, že i Dan brzo zmizí, stále se však držel u mě.

,,Tak co, máš tu někoho?" zajímal se.

,,A koho asi tak?" pronesla jsme možná lehce zahořkle. Nenechal se však rozhodit.

,,Tak v tom případě mi bude ctí, když mě na tento okamžik postíte svou přítomností," šaškoval. Mírně jsem se zasmála a stoupla si k němu blíže.

,,Deset!" dav sborově hulákal.

,,Devět!"

,,Osm!"

,,Na líčko nebo můžu na rty?"  šeptal mi do ucha Daniel. Rozhodil mě, ne že ne, ale víc mě dostala moje vlastní odpověď!

,,To je jedno. Na rty!" křikla jsem. Zašklebil se, ale neříkal nic.

,,Tři!"

,,Dva!"

,,Jedna!"

Dan se ke mě sklonil, usmíval se, což jsem mu i já oplácela. Jeho rty si našli ty moje. Nebyl to žádný dlouhý, vášnivý, ani zamilovaný polibek. Prostě kamarádská pusa, ale i tak jsem se cítila báječně.

,,Šťastný nový rok," usmíval se.

,,Šťastný nový rok."

Na dobrou noc<3