Fʟᴏᴡᴇʀ Hᴏᴜsᴇ

Nechceš jahodu?

Aiden

Bylo prvního září, slunce mírně hřálo a na obloze nebyla ani stopa po bouři, která večer řádila.

,,Hezký den ve škole!"zvolala na nás mamka, která stála ve dveřích našeho žlutého domku.
Zamával jsem na ni na zpět a šel k bratrovu Hyundai i30, který dostal k osmnáctinám.

Spolu s Vicem jsme nasedli a on nastartoval.
Pustil rádio, ze kterého se ozvali poslední tóny písně Safe and sound.

,,Škoda, tu songu mám rád."
Vic se zatvářil smutně a jeho tvář osvětlilo červené světlo semaforu.
Jako odpověď jsem lehce zamručel a poslouchal otravný hlas moderátorky, která právě oznamovala blížící se bouři.

Po chvíli jsme zastavili na školním parkovišti, kde se to jen hemžilo středoškoláky.
Byli tu holky ve skupinkách, co si ukazovaly svoje selfie, namachrovaný fotbalisté diskutující o velikosti prsou Asihy Parkerové a samozřejmě i exoti, co budou do poslední chvíle stát venku, aby do toho ústavu nemuseli.
Nesmím zapomenout na šprty, kteří vzorně seděli ve svých lavicích a s největší pravděpodobností počítali kvantovou fyziku nebo jiné složitosti.
Typická střední...

,,Hej, Aidne!" z přemýšlení mě probudila ruka před mým obličejem.
Victor se na mě ustaraně díval, zatímco stáhl svou ruku zpět podél těla.
,,Jseš ok?"

,,Jasně.Co jsi chtěl?"
,,Jen že jdu do třídy. A ty bys měl taky."

V tu chvíli jsem se plně probral.
Rychle jsem zamával bráchovi a rozběhl se kolem fontány se sochou medvěda, až do školy.

,,Hej! Na mě nepočkáš?!"
Lehce hrubý hlas kus ode mě mě zástaví.
Poznal bych ho všude.

Otočím se doprava a spatřím kudrnatého bruneta, jak si vyndavá sluchátka z uší.
Typické.

,,Nazdar Elijahu! Jak bylo o těch dvou měsících beze mě?"
Objal jsem ho kolem ramen a rozešel se s ním ke škole.

,,Skvělý. Rodiče byli celou dobu pryč, takže jsem měl klid. Jednou dokonce přišla sousedka zkontrolovat, jestli vůbec žiju."
Se smíchem jsme prošli velkými dveřmi, nad kterými se pyšnil erb naší školy
Hlava medvěda, nad nímž zářila osmicípá hvězda.
Má to znamenat:
Síla medvěda, záře hvězdy.
To o sobě vypovídá dostatečně.

,,Co ty? Jak bylo v Amsterdamu? A jak si Mandy užila soustředění?"
Elijah výjimečně vypadal, že ho to opravdu zajímá.

,,Skvělý. Máma si přivezla hromadu cibulek tulipánů, takže si dokážeš představit včerejší odpoledne. A Mandy přijela celá nadšená. Prý si tam našla hromadu kamarádů a celý tři dny jen mluvila o trávicí soustavě tohohle zvířete a postupu operace u tohohle typu rakoviny a o podobných lékařských kecech."

Vešli jsme dveřmi od naší třídy a bez pozdravu prošli kolem všech těch kaktusů, kteří nás naprosto ignorovali.
Povzbuzující. Velice.

S Elijahem jsme zapadli do volné lavice
a začali vcelku nudnou konverzaci o blížícím se vystoupení Coldplay.
Oba by jsme tam chtěli jít, ale to bychom na to taky museli mít prachy, heh.

Zazvonilo na hodinu a do třídy přišla učitelka Richer, spolu s Robinsonem.
Nikdo už se nepostavil, dokonce i šprti už to vzdali.

V druháku nám začali praxe, proto si nás učitelka rozdělila na dvě skupiny.
Pan učitel Robinson, obézní padesátník si vzal mou skupinu, zatímco Richer si vzala Elijahovu skupinu.
Jejich úkol byl jasný. Celý den nás tahat po areálu a ukázat různé učebny, kde bychom MOHLI mít přednášky.