Fʟᴏᴡᴇʀ Hᴏᴜsᴇ

Ty musíš být Dorothy, že?

Dorothy

,,This joy is electric and
you're circuiting through
I'm so happy that I'm alive
Happy I'm alive
at the same time as you"
Zpívala jsem si spolu s rádiem a mé prsty držící tužku tvořily na papíře kopii obrazu, jež jsem měla v hlavě.

Dodělala jsem poslední tah a podívala se na své dílo.
Dlouhé červené šaty se vzorem květin, úzkými boky a rozparkem ve předu.
Bez ramínek.
Bez zbytečných ozdob.
Elegantní a pěkné.

Tímto modelem jsem dokončila mojí čtveřici návrhu, které jsem vytvořila pro splnění úkolu ze školy.
Madam Labéque, moje učitelka, nám zadala úkol s tématem Rudý půvab.
Měli jsme udělat čtveřici návrhu v červené barvě a ty jí pak předložit.
A já je konečně dodělala.

S úlevným výdechem jsem vypla rádio, vstala od stolu a vydala se ke dveřím mého pokoje.
Otevřela jsem je a vyšla na chodbu, odkud jsem slyšela tichý zvuk televize, linoucí se z obýváku.

Na gauči v již zmiňované místnosti seděl postarší muž s tmavou pletí a šedými vlasy.
V ruce držel ovladač a černé oči upínal na televizor před sebou, kde zrovna běželi zprávy.

,,Čau tati. Stalo se něco zajímavého?"
Táta se překvapeně otočil na mě a zeširoka se usmál.

,,Ahoj drobku. Ne, nic zvláštního.
Co ty?Máš už hotové návrhy?"
Kývla jsem na souhlas a vrátila se do pokoje pro skicák.
Podala jsem ho tátovi a otevřela ho na správné stránce.
Prohlédl si mé návrhy a s pusou dokořán se díval střídavě na mě a na návrh.

,,Dorothy to je... úžasné."
Vydechl překvapeně.
,,Líbí se ti? Opravdu?"
Byla jsem z toho nadšená. Objala jsem ho kolem krku, až mi roh skicáku skončil v břiše.

,,Zlato je to úchvatné. Už se těším na tvoje přehlídky. Uplně živě vidím ty pohledy těch vznešených dam, jak se pohrnou k šatům a jak tě budou prosit, aby jsi ty překrásné šaty prodala jim."
Tiše jsem se zasmála a odtáhla se od něj.

,,Co? Nevěříš mi snad? Já vím že ty, moje milá, budeš jednou na úrovni Gucciho a Chanel."
Jeho pyšný úsměv jsem mu opětovala.
,,Jestli to říkáš ty, tak to bude pravda."

Táta se zvedl z gauče, pomohl i mě a rozešel se do kuchyně.
,,Co by sis dala k večeři?" optal se.
,,Mám chuť na chleba ve vajíčku.Se šunkou a tím býlím mazacím máslem."
Mlsně jsem si olízla pusu.

,,Jak si moje princezna přeje."
S širokým úsměvem jsem se rozešla pro vajíčka do lednice, zatímco táta vytáhl pánev a začal krájet chleba.

U přípravy jídla si vždy hodně povídáme.
Já a můj táta máme úžasný vztah.
Narozdíl od mého vztahu s matkou.

Moje máma se právě teď nachází na Dubaji, se svým prachatým snoubencem, čoklem jménem Maria Antonia Anna DeSteco, snubním prstenem o hodnotě  23 milionů dolarů a prostě perfektním životem.

Odešla od nás před třemi lety, když se můj táta rozhodl se mnou odstěhovat sem, do Los Orleans abych zde mohla studovat, zatímco mámě se život v New Yorku až moc líbil.

O tři měsíce později, co jsme se odstěhovali, navrhla matka rozvod a jen co byly papíry podepsány, už se stěhovala se svým přítelem na Dubaj.

Od té doby mi vždy pošle zprávu na narozeniny a na konci roku mi, řekla bych spíš ze slušnosti, navrhne že bych jela za nimi.
Ale já nikdy nejela a nikdy nepojedu.

Zato táta...on mě chápe.
Miluje mě nadevše.
A bere na mě ohled víc než na sebe, což mu často vyčítám.

Když jsme mu řekla o střední v Los Orleans, byl nadšený a každý den se se mnou učil, abych se tam dostala.
Odvezl mě na zkoušky a celou dobu tam byl se mnou. Sice za dveřmi ale chápeme, ne?