Fʟᴏᴡᴇʀ Hᴏᴜsᴇ

Kamarád rajče

Killian

Zrovna když jsem vyšel z Terezína, kde jsme měli hodinu tělocviku a chtěl jsem napsat Hardinovy, uviděl jsem toho roztomilého tmavovláska s bezradným pohledem u fontány.

Rozešel jsem se k němu a nezastavil se, ani když mě kousek od něj zpražil nepříjemným pohledem.
Asi nemá náladu.

,,Ztratil ses?"
S úšklebkem se mu zahledím do čokoládových očích, kde se i přez zamračení v jeho tváři zračí bezradnost.

,,Já? Pf, ani omylem. Jenom se na mě vybodl brácha. S největší pravděpodobností kvůli tvýmu kámošovi rajčeti."
Jeho přirovnání Hardina k rajčeti se zasměju. Tohle štěně asi nebude nejmilejší stvoření pod sluncem.

,,No, na mě se taky můj kamarád rajče vybodl, asi kvůli tvému bráchovi sluníčku. Tak jestli chceš, svezu tě."
Nasadím ten nejmilejší úsměv, co dovedu a upřímně doufám, že mě nemá za úchyla.

,,Jasně, a číslo kreditky chceš hned nebo až v dodávce, kde mě budeš věznit dokud nepojdu hladem?"
Aspoň jednou, JEDNOU, by mohli být mé modlitby vyslyšeny.

,,Číslo kreditky si nech pro jiné, baby, mě stačí jméno a adresu, kam tě mám odvézt."
Rozejdu se k parkovišti a k mému překvapení slyším tiché kroky za sebou.

,,Aiden. Aiden Tones. A neříkej mi baby.
Nejel bych s tebou, kdyby nezačalo poprchávat a pan Robinson si tě tolik nevychvaloval."
Poprchávat? Ani jsem si nevšiml malých kapiček, jež se snášeli z nebe. Na to mě až moc uhranuly čokoládové oči.

,,Co když mě Robinson přechválil? Nebo mě vůbec nezná a já jsem nějaký vrah, který tě, jak si sám řekl, zavře v dodávce a nechá tě umřít hladem."
Snažím se zasmát tím nejlepším ďábelským smíchem, co umím a taky tak trochu očekávám, že se kroky za mnou zástaví.

Místo toho ale uslyším tichý zvonivý smích, který je jako pohlazení pro mé uši. Lehce pootočím hlavu a koutkem oka zachytím tmavovláskův usměv.

,,To bych ti i věřil, kdybys nebyl květinář, nenosil barevné náramky a v jednom kuse nejedl něco sladkého."
,,Třeba je to jenom maska. Třeba tě tím chci zmást a..." v tu chvíli mě něco trkne ,,Jak víš o tom sladkém?"

Zastavím a otočím se na něj. On udělá totéž a zklopí oči k zemi.
Lehce mu chytnu bradu mezi dva prsty a zvednu ji, čímž se mi naskytne pohled na jeho růžové tváře.

,,Tys mě sledoval?" zeptám se ho a pobaveným úsměvem.
Je sladkej, jestli je jeho brácha jenom z půlky takovej, chápu co na něm Hardin vidí.

,,Nesledoval. Jenom jsi jednou byl ve frontě v kantýně předemnou a všiml jsem si, jak moc sis nandal sladkého.
A taky furt nosíš v boční kapse batohu nějakou tyčinku."

Překvapeně se na něj podívám.
Je...pozorný. Velice.
Sice vypadá, že je mu celý svět někde ale očividně je opak pravdou.

,,Jsi pozorný."
,,To je moje prokletí."
S úšklebkem pustím jeho bradu, kterou jsem stále nevědomky svíral a ušel posledních pár metrů k jednomu z pruhů parkovacích míst, které byli z půlky plné aut.

,,Tak schválně, pane Pozorný, které auto je moje?"
Zastrčil jsem si ruku do kapsy a poslepu nahmatal klíčky.
Aiden se zatím rozhlédl po řadě aut a lehce přimhouřil oči.

Po chvíli se dlouze zadíval na jedno auto,
usmál se na mě a ukázal na bílého Forda.
,,Tohle je tvoje."

S úsměvem vytáhnu z kapsy klíčky, zmáčknu menší knoflík a bílé auto, na které stále ukazuje drobnými prsty zabliká.