Fʟᴏᴡᴇʀ Hᴏᴜsᴇ

Tohle bude ještě zábavný den

Hardin

Vicimu to dneska výjimečně moc sluší.
Blond vlásky má rozcuchané od silného větru a tváře stejně rudé, jako jeho svetr.

Jeho spolusedící mu něco pošeptá a on se otočí na mě.
Když si všimne mého obvazu na kotníku, vystřelí z lavice jako rachejtle a už u mě klečí.

,,To máš z toho basketu? Jak vážné to je? Bolí to?"
Bože, on je tak k sežrání.

,,Jsem v pohodě. Ale jestli se ti líbí přede mnou klečet, stačí se přesunout na záchody."
Šibalsky jsem se na něj usmál a pozoroval jeho rudnoucí tváře.
A to už to vypadalo, že to víc nepůjde.
,,N-ne díky."
Je sladký.

Rychle vstal a šel zpátky na své místo.
Tak to ne, panáčku. Tebe ještě zneužiju.
,,Vicu? Mohl bys na chvilku? Normálně bych si za tebou došel, ale momentálně neudělám ani krok."
Udělal jsem na něj psí oči.

Popravdě s tím nic moc nemám. Zdravotnice řekla, že to mám doma chladit a aspoň týden bez zbytečného sportu.
Ale moje lest zabrala!

Victor se opět vymrštil ze svojí židle a stál u mě.
,,Co se děje?"
Ta starost v jeho očích...k sežrání.

,,Kvůli tomu kotníku se mi blbě chodí a mě napadlo...ne neřeš to. To po tobě nemůžu chtít."
Hraně jsem se odmítavě podíval na svoje kolena a měl co dělat, abych se nerozesmál.

,,Ne, řekni mi to! Rád ti pomůžu. Jen řekni, co potřebuješ."
Tebe, ale to asi nedostanu, co?

,,Mě jenom tak napadlo, jestli bys jsi mi nemohl dneska pomoct s taškou. Jenom na společné hodiny. Ale chápu, jestli nechceš."

Moji spolužáci se divně dívali, ale řekl bych, že jenom prokoukli mojí hru.
To jediný Vicie nevidí, o co mi jde.
,,Jasně že pomůžu! To je maličkost, Hardine."
Sladce se na mě usmál.

,,Dobře díky. Já ti to pak oplatím...co třeba příští pátek? Máš čas?"

,,To nemusíš, ale čas mám."
To jde jako po másle.
,,Tak super. Za chvilku bude zvonit, tak si běž asi sednout na místo, Vicie."
Blonďák se zvedl a došel na své místo, jak jsem mu řekl.

Hah, tohle bude ještě zábavný den.

🚬🌺🚬🌺🚬

Dnešek byl fajn.
Vic mi nosil tašku a pořád kolem mě skákal, jestli jsem v pohodě a tak.

Asi si říkáte, jestli to nebylo spolužákům divný.
Bylo, ale brzo jim došlo, že se chci jenom dostat k Vicovi co nejblíž.

Teď sedím na hodině profesora Rotrna.
Jeho nudný výklad mi šel jedním uchem sem a druhým ven.
Nicméně, už jenom dvě přednášky a budu moct domů!

Měl by ke mě přijít Killian. Budem hrát basket, pařit hry, pojídat brambůrky a třeba mi nad sklenkou rumu řekne, kdo je ten brunet z druháku, na kterého minule házel očka.

,,Pane Hardine, nechtěl byste nám vypočítat následující příklad?"
Učitel s falešným úsměvem poklepal rukou na tabuli, kde byl napsán nějaký nesmyslný příklad.

S lehkým povzdechem odpovím: ,,Ne ale víte co se říká, moudřejší ustoupí."
S tím se zvednu z lavice a dojdu k tabuli.
Tam vezmu zcela očividně vytočenému učiteli křídu z ruky, příklad vypočítám a jdu si zpátky sednout.

S úšklebkem koukám na učitele, jak zaraženě kouká z tabule na mě a zpět.
Aha, takže je to dobře.
,,Je to správně, akorát byste si příště mohl uštědřit ty řeči."

,,To samé platí i o vašem výkladu, pane učiteli."
Naštěstí zazvoní a já se tak vyhnu dalšímu kázání.
Vyběhnu z Pythagorovi budovy a zamířím do Piccasárny.

Poslední dvě hodiny jsou přednášky s nějakou novou učitelkou.
Takže toho asi moc neuděláme. Pohoda!

🚬🌺🚬🌺🚬

Příště raději mlčím.

Sice jsme nic moc nedělali, ale to málo co jo se skládalo z hodiny a třičtvrtě kreslení možných skic a obkreslování návrhů z fotek.
Moje ruka umírá.

Došel jsem před budovu plnou lidí a jako na zavolanou jsem před sebou uviděl blonďaté vlásky a červený svetr.
Došel jsem k Victorovi, který stál zády ke mě a bavil se s jeho spolusedícím.
Ten jen co mě uviděl očividně znejistěl, něco špitl k Vicovi, mávl na něj a rychle zmizel.

Blonďák se pobouřeně otočil na mě ale jeho výraz výrazně změkl, když uviděl mojí bolestnou grymasu.
Rychle mi vzal batoh z ramene a chytl mě za paži.

,,Proboha, co děláš? Máš mi napsat nebo zavolat když tě bolí noha! Mohl ses zranit!"
Ajo, noha!

,,Promiň. Nechci tě otravovat. Nemohl bys mě hodit domů, prosím? Měl mě zavést kamarád ale nestíhá to."
Vic začal okamžitě kývat hlavou na souhlas a pomalu se se mnou rozešel k parkovišti.

Někde uprostřed cesty mě začalo ticho nudit, tak jsem započal konverzaci.
,,Jak ses měl, Vicie?"

Myslím, že přesně v tuhle chvíli jsem rozjel vlak který těžko zastavím, pokud vůbec.
Vic mi celou cestu do auta a ke mě domů něco povídal, sem tam jsem řekl jednu nebo dvě věty já ale plus bylo, že jsem měl čas napsal Lianovi, kdo a kam mě veze.

U mého baráku mi pomohl z auta až k dveřím a odjel, až když jsem za sebou zabouchl domovní dveře.
V tu chvíli jsem popadl tašku, vyběhl několik schodů do mého pokoje a spokojeně se rozvalil na pytli s joystickem v ruce.

🚬🌺🚬🌺🚬

S láskou, Honey.