Fʟᴏᴡᴇʀ Hᴏᴜsᴇ

Trojité rande

Victor

Podzimní větřík mi čechral vlasy zatímco jsem seděl na jedné z několika laviček a sledoval právě probíhající trénink basketbalového týmu.

Hardinovi už se kotník zahojil, takže může zase skákat a běhat, jak se mu zachce.
Čehož očividně dost využívá.
Za celý hodinový trénink dal už dva koše a asi osm vítězných přihrávek.

Momentálně dribluje s míčem ke koši a... dává koš!
Jeho spoluhráči mu lehce zatleskají ale ihned všichni přestanou cokoliv dělat, když se hřištěm rozlehne nepříjemný zvuk píšťalky.

,,To by pro dnešek stačilo. Killiane, dávej si pozor komu přihráváš. Ta nahrávka Moonovi byla zbytečná a málem jste přišli o míč. Rosi, ty trénuj ještě střelbu na koš. A Hardine, ty zkus příště méně koukat na fanoušky a více na míč."

Rudovlásek vyčerpaně přikývne a spolu s ostatními se rozejde do šaten.
O necelou čtvrt-hodinu později vyjde zavěšený do svého kamaráda.
Když si mne všimne, se svým typickým úšklebkem a stále držíc vysokého blonďáka se rozjede ke mě.

,,Jak se ti líbil trénink, Vicie?" zeptá se, když oba dva stojí předemnou.
,,Ušlo to, ale vážně bys měl více pozornosti věnovat míči. Není snad ta hra o něm?"
Jeho blonďatý přítel se lehce zasměje a Hardin ho ničí pohledem.

Pak, jakoby mu došlo, že se s tím klukem neznáme, ukáže prstem na mě a řekne: ,,Tohle je Vic Tones, říkal jsem ti o něm. Je to brácha toho tvýho jahodomila.
Vicie, tohle je Killian Mawer. Můj kámoš už od pradávna a podle všeho balí tvého bráchu."

Oba se překvapeně podíváme na Hardina a jako jeden řekneme:
,, Cože?!"
Nejstaršího ze trojce to očividně pobaví, což dokazuje jeho hlasitý smích.

Zvednu se z lavice a nedůvěřivě si toho Killiana změřím pohledem.
Aiden se mi o nikom nezmínil, ale to on dělá u většiny věcí takže je to možné.
Ale neřekl by mi něco tak důležitého?

Natáhnu k němu ruku.
,,Victor, pro přátele Vic. Takže tobě se líbí bráška, jo?"
S přivřenýma očima si ho projedu od hlavy až k patě.

,,Ne tak docela. Jenom jsme se dvakrát bavili, občas se potkáme na chodbě, však to znáš. Jenom tady můj kamarád musí všechno zkomolit."
Lehce bouchne Hardina ze zadu do zad.

Všichni tři se rozejdeme k východu z hřiště.
,,Jaký obor vlastně studuješ, Killiane?"

,,Floristika. Třetí ročník. Budeš mě teď vyslýchat?"
,,Tohle není výslech. Jen se ptám. Ale jestli chceš, můžem se ptát někoho jiného, že, Hardine?"

Oba se podíváme na polekaný obličej nejstaršího.
,,C-cože? Mě? Mě ne! Já stejně nemám co tajit."

Killian zvedne jedno obočí.
,,Nemáš? Takže mu můžu říct o našem minulém rozhovoru? Nebo o tom předešlém? A ještě o tom..."
,,Stačí! Chápu!" přeruší blonďákovo monolog rudovlásek.
Tentokrát zvednu obočí já.

,,Tak o tom si řekneme jindy. No a teď pánové, mohu vás pozvat na kávu? Mám strašnou chuť na Ice Tea."
Oba přikývnou a tak se vydáme do bistra kouskem od školy.

🚬🌺🚬🌺🚬

,,Zdravým, paní Lee." zavolám na ženu ve středních letech stojící za pultem.
Vzhlédne ke mě od kávovaru a hřejivě se usměje.
,,Ahoj, Vicu. To co vždycky?"
Kývnu na ní a stoupnu si trochu na stranu, čím ji zpřístupním pohled na dva kluky.

,,Oh, Killiane! Hardine! Vás jsem tu neviděla ani nepamatuju!"
Překvapeně se otočím na blonďáka a rudovláska za mnou, kteří s úsměvem jdou k baru.
Spěšně je následuju.

,,To víte, o prázdninách si člověk drží od školy odstup. Jak jste se tu měla? Co rodinka?" zeptá se jí Killian.
,,Ále, znáš to. Práce, práce, práce.
Ale bez studentů tu bylo prázdno a ticho. Jsem ráda, že jste zpátky."
Kolem očí se jí vytvoří vrásky a rty má stále roztažené do širokého úsměvu.

Tentokrát promluví Hardin.
,,To je fajn. Jen škoda, že to nemůžeme říct stejně. Škola mi zrovna moc nechyběla." řekne s úsměvem a vzápětí pokračuje.
,,Můžeme poprosit jednu černou kávu, jedno broskvové Ice Tea a Latte?"
Paní Lee přikývne a začne připravovat objednávku.

Hardin se na mě otočí.
,,Chtěl jsi Ice Tea, že?"
Překvapeně vykulím oči, zaražen jeho pamětí.
,,J-jo, chtěl. Díky."
Už kvůli němu i koktám! Seber se Vicu!

S pobaveným úsměvem následuje svého kamaráda ke stolu u okna.
Sednu si vedle Hardina a naproti blondýnovi, který se zamýšleným pohledem kouká z okna.
Nastane mezi námi příjemné ticho, doprovázené zvukem kávovaru a tichého hovoru zákazníků bistra.

,,Vaše pití, chlapci."
Paní Lee před nás položí objednané pití a září u toho jako sluníčko.
S tichým děkuju si přisunu svůj čaj k sobě a průhledným brčkem usrkávám studenou tekutinu s příchutí broskve.

,,Vicie, máš bráchu, žeo. Jak že se to jmenuje...Adam? Nevíš Liane?" zeptá se nejstarší významným tónem.
Blondýn se na svého kamaráda zamračí a pod stolem ho kopne do holeně.
,,Nevím, měl bych to snad vědět?"
Varovný tón v jeho hlase slyším zřetelně.

,,Můj brácha? Aiden. Co je s ním?"
Nechápavě střelím pohledem na Hardina, který se zákeřně culí.
,,Nic nic, jenom jsme si vás minule všimli na tom přátelském zápasu."
Při zmínění hry zněl velice ironicky.

,,Ach tak. Jo, šli jsme z vyučování, když jsme si všimli nějakého poviku na hřišti.
Hráli jste skvěle! Sarah, moje spolužačka, byla naprosto unesená z toho blonďatýho asiata. Ten jak dal dva koše."
Oba mladíci jen chápavě přikyvují.

,,Choi Hanwool. Moc se s ním nebavíme."
Řekne Killian.
,,To je škoda."

Chvíli jenom v tichosti popíjíme nápoje, když nadšeně vykřiknu.
,,Mám nápad! Vezmeme toho vašeho Hanwoola sebou ven! A můžu vzít i bráchu s jeho kámošem, oba jsou hrozní introverti. Trocha společnosti jim prospěje."

Lian se zamyslí, zatímco jeho kamarád v tom má očividně jasno.
,,Skvělý nápad, Vicie. Tak sežeň toho tvýho barchu a jeho kámoše, o výkendu bude trojité rande."
Blondýn ho pobouřeně praští do ramene, poté je ale zaskočen mou odpovědí.

,,Dobře, to zní hezky."

🚬🌺🚬🌺🚬

Momentálně ležím na kapačkách v nemocnici...ale aspoň mám čas psát.
-S láskou, Honey