Fʟᴏᴡᴇʀ Hᴏᴜsᴇ

Dej si se mnou skleničku

Elijah

V přelidněném baru hrála hlasitá hudba, kterou jsem tam právě pustil.
V baru Laguna dělám DJ skoro furt.

Vlastně každý den od osmi do dvanácti.
Celou dobu sedím za menším pultem, před sebou notebook a aparaturu, na které pouštím songy.

Lidé na mě mluví, jen když mají přání ohledně hudby.
Takže mám i svůj klid.
Jednoduše řečeno, je to dokonalá brigáda.

Hodil jsem do sebe zbytek drinku, který mi namíchala barmanka a rozhlédl se po davu.
Neviděl jsem příliš mnoho známých tváří.
Poznal jsem pár lidí z mé školy, ale nikoho, s kým bych se bavil.
Možná bych poznal, kdybych se s někým kromě Aidna bavil.

Najednou mě něco v davu zaujalo.

Vysoký blonďák s černými odrosty a typicky asijskými rysy, za ním o něco málo menší bruneta a malá černoška s růžovými vlasy.
Tu černošku od někud znám. Jen nevím odkud.

Všichni se mi po chvíli z dohledu ztratili a já se dál věnoval své práci.
Moc dlouho mi to ale nevydrželo.
Někdo mi zaklepal na rameno.
Konkrétně ta bruneta, která před chvílí šla s tou růžovlasou holkou.

,,Mám přání na písničku. Mohl bys z mojí flešky přehrát jeden soubor?"
Jen jsem na ni kývl a udělal, co po mně chtěla.
Ona poděkovala a zmizela v davu. Zase.
O chvilku později přišla ta růžovlasá.
,,Rozbalíme to!" řekla a sebrala mi myš.

Klikla na soubor s jejich písničkou a z repráků se ozval první beat.
Hudba byla chytlavá a rychlá, stejně jako lidé shromažďující se kolem něčeho na parketu.
Oprava, někoho.

Když jsme se zvedl od stolu a prošel kolem malé černošky až na parket, naskytl se mi pohled na blonďáka tancujícího mě neznámou choreografii.
Šikmo od něj tancovala bruneta stejnou choreografii.

Nemohl jsem od vysokého kluka odtrhnout zrak. Jeho pohyby vypadaly neskutečně ladně.
Jako by se pro tanec narodil.

V jednu chvíli zavadil pohledem o mě.
A od toho momentu se na mě díval až nápadně často.

Než jsme se nadál, písnička skončila a s ní i vystoupení.
Rychle jsem se rozešel k mému pultu a pustil na počítači další.
V rohu obrazovky jsem zkontroloval čas a zjistil, že za deset minut přijde druhý DJ a vystřídá mě.

Bože, doma si dám horkou sprchu!
Takové množství lidí mi nesvědčí.

Jen co přišel druhý DJ, vzal jsem si své věci a šel k východu.Až k němu jsem nedošel, neboť mě zastavila dlaň na mém rameni.

,,Už odcházíš?"
Dlaň patřila onomu vysokému blonďákovi, který už měl narůžovělé tváře od alkoholu.

,,Jo."
Jako vždy, krátká odpověď. Nemám ráda zbytečné mluvení

,,Dej si se mnou skleničku. Prosím."
Možná je to tím alkoholem, co mi předtím dali na baru, nebo těmi jeho štěněčími oči, ale souhlasil jsem a prozatím si nechal věci u DJovského pultu.

Na baru jsme seděli dlouho. A to nebyla jediná překvapivá věc dne.
Seděli jsme zde něco kolem tří hodin a celou dobu si povídali.
O našich zájmech, rodině a tak, ale tématu škola jsme se vyhli.
Proč? Inu, schodli jsme se na tom, že bude větší překvapení když se někdy potkáme.

Také jsme samozřejmě pili.On značně víc než já, ale moje kapacita je nízká, takže jsme v půl druhé ráno byli oba -s prominutím- na sračky.

,,Elijahu? Máš rád debilní nápady?"
Nevím proč, ale kývl jsem na souhlas.
A dlouho po tom jsem toho litoval.
Hluboce litoval.

Na barové stoličce se ke mně nahnul a lehce mě políbil na rty.
Po prvotním šoku jsem začal spolupracovat.
On se ode mě odtáhnul, tváře červenější než předtím, rychle sáhnul do zadní kapsy a na bar hodil několik bankovek.

Popadl mě za ruku a táhl pryč od baru, směr parkoviště.
Tam jsme nasedli do auta a od té doby mám okno.

}~{

Ráno jsem se probudil s obrovskou bolestí hlavy.
Kvůli bolesti jsem sebou trhl a zažil další nával bolesti, tentokrát přicházející ze spodní části těla.

A v tu chvíli mi to vše došlo, jako když vám přiletí facka.

Jsem nahý, v cizím bytě, nic si nepamatuju a vedle mě spí až moc hezkej chlap. TAKY NAHÝ.

Prosím, neříkejte mi že...kurva.

I přes bolest jsem vyletěl z postele, rychle si oblékl kousky svého oblečení, co jsem po bytě našel a vyběhl ven.

Zázrakem jsem doběhl ke mně domů.
Rodiče tu nebyli, jako vždycky, což mi hrálo do karet.

Jenže jen co ze mně vyprchal všechen adrenalin, bolest se vrátila.
A dovoluji si říct, že v pětinásobné verzi.

V kuchyni jsem si vzal prášek na hlavu, dobelhal jsme se do koupelny a napustil si pořádně horkou vanu.

Tam jsem si lehl a začala ta nejhorší část:
přemýšlení.

Závěr? Můj život by byl snazší, kdybych nespal s kluky, co potkávám v baru.

}~{

Ahoj!

Takhle kapitola je zatím nejkratší...
a taky s ní nejsem ani trochu spokojená.

Ale tak nějak mě chytil blok a pomohla mi z něj až kamarádka.
Takže se omlouvám, že je psaní dost kostrbaté.

Snad Vám to moc nevadí.

-S láskou, Honey.