Fʟᴏᴡᴇʀ Hᴏᴜsᴇ

Drama

Mia

Pobíhala jsem po svém, Rosaliny a Klary pokoji a snažila se ve všem tom nepořádku najít slušivý, avšak ne příliš nápadný svršek k již vybranému spodku.

Má starší sestra Rosalina seděla na posteli a pobaveně mě pozorovala.
Z dlouhých, na světle modro obarvených vlasů si dělala cop. Zelenýma očima, stejnými jako její dvojče, mě pozorovala a očividně přemýšlela, jestli se nade mnou slitovat, či ne.

,,To se ti ten Hunseok tolik líbí, že tu kvůli němu už od tří hodin jančíš?"
,,Hanwool" opravila jsem ji.

Abyste byli v obraze- Han mi dnes dopoledne napsal, jestli bych s ním nechtěla večer jít do baru na drink.
Rozhodně to neberu jako pozvání na rande! Do baru chodíme spolu často, v Laguně už známe snad každého zaměstnance, ale jen tak pro jistotu nechci vypadat nejhůř. To je přeci normální.

,,V kolik tam máš být? Já jen, že bude půl sedmý," řekla nezaujatým tónem moje sestra, jež si stále pletla cop.

Vylekaně jsem se podívala na hodiny.
Bohužel, malá ručička opravdu stala na sedmičce a velká si dávala padla na šestce.

,,Sakra, nestíhám! Mám tam být v osm, takže musím za hodinu vyrazit! To nestihnu, nestihnu, nestihnu!"
Začala jsem běhat po pokoji ještě rychleji a zoufale se tahat za rozcuchané vlasy.

Rose mě chytla za ramena a tím zastavila můj zoufalý pochod.
,,Přestaň vyšilovat. Pomůžu ti," a co řekla, to se rozhodla i udělat.

Poslala mě se osprchovat a zatím mi vybrala oblečení. Poté mě nalíčila -spíš se snažila zamaskovat ošklivý pupínek, co se mi vytvořil na čele- a učesala vlasy do nedbalého drdolu, který ale ve skutečnosti předělala snad pětkrát.

,,Tadá! Je to lepší, ne?" Měla svatou pravdu. V odraze zrcadla, co bylo přes celé jedny dveře skříně, jsem uviděla hezkou holku, za kterou by se i někdo otočil.

Nadšeně jsem ji objala a zároveň se podívala na hodiny. Za tři minuty půl osmé. Stíhám a ještě k tomu vypadám dokonale. Miluju svou sestru.

,,Dobrý, dobrý. Tak mazej, ať na tebe nemusí ten Hankom čekat," s úsměvem mě jemně odstrčila.

,,Hanwool. A děkuji." Rychle jsem ji zamávala a běžela se do předsíně obout.
Vzala jsem si oblíbené černé Vansky a běžela na bus. Výjimečně přijel včas, takže jsem před Lagunou stála dřív, než Han.

Ten přišel s dvanácti minutovým zpožděním a skvělou výmluvou, že mu kocour schodil z parapetu květináč, takže hlína byla všude. Což by byla i celkem přijatelná výmluva, jen kdyby ten kocour ve skutečnosti nevážil asi třicet kilo -takže rozhodně nikam nevyskočil- a Han by musel mít nějakou květinu. Živou, podotýkám. Umělé se nepočítají.

Na omluvu mi ale koupil drink, zatancovali jsme si a skvěle se bavili.
Tak, jak to nejlepší kamarádi dělají.

,,No, a jak se ti líbilo na tom trapném čajovém dýchánku?" Zeptal se mě, když už jsme s alkoholovými nápoji před sebou seděli v jednom boxu, kterými bar disponoval. Hlasitá hudba a již poměrně velké množství alkoholu v mém těle mi způsobovalo ostrou bolest hlavy.
Sotva jsem vnímala, co říká, ale nechtěla jsem kazit zábavu.

,,Šlo to. Ten Aiden je fajn týpek. Dalo se s ním bavit, ale jeho brácha je jak zamilovaná ovce. A se zbytkem jsem se moc nebavila... takže asi tak."
Marně jsem se snažila vzpomenout, o čem jsme se to tenkrát bavili, ale má mysl byla opojena alkoholem a okouzlujícím blondýnem předemnou.