Fox

2.

Osamu

Když jsem se popral s Atsumuem, kvůli jedné blbosti, bylo mi to celkem líto, tak jsem radši utekl a šel se projít do svého oblíbeného parku. Ani mě nenapadlo se proměnit zpátky na člověka. Chvíli jsem jen tak probíhal lesem a pak jsem narazil na cestu. Tam jsem potkal Sunu, což mě překvapilo. Obvykle ven dobrovolně nechodil.

Chvíli na mě koukal, pak si pomalu klekl a dal mi jídlo. Byl jsem hodně rád, že mi dal najíst, protože jsem už začínal mít hlad. Potom mi dal znovu jídlo, které jsem snědl stejně jako to první, jen mi ho tentokrát nabídl na své dlani, proto jsem jedl opatrněji, abych ho omylem nekousl.

Po chvíli na mě promluvil.

"Máš nějaké jméno?" zeptal se.

Podíval jsem se na něj.

"Samu?" zkusil najít mé jméno.

Znovu jsem se na něj podíval a tentokrát jsem střihl uchem.

Doufal jsem, že nepřijde na to, že ta liška jsem já, protože jsme se to s Atsumuem snažili udržet jako tajemství, takže to nevěděl nikdo z našeho týmu ani kamarádů. Jediný člověk, který to věděl, byla naše mamka, která se sice neuměla měnit na lišku, ale prý to uměl její táta.

"Dobře. Samu, potřebuji tě vzít k veterináři. Nevadilo by ti, kdybych tě nesl zabaleného v mikině?" navrhl Suna.

Ostražitě jsem se na něj podíval, vůbec se mi nechtělo jít k veterináři, co kdyby mě zavřel někam do kotce. Nakonec jsem však zdráhavě střihnul uchem, protože mi došlo, že mi Suna chce nejspíš pomoct, kvůli mým zraněním z boje s Atsumuem. 

Suna mě potom zabalil do své mikiny a vzal si mě do náručí. Strčil jsem mu čumák do trička, přišlo mi, že hezky voněl.

Osamu, přestaň myslet na blbosti! okřikl jsem se v duchu.

Nakonec se mi podařilo v Sunuově náručí usnout. Vzbudil jsem se, až když mě Suna u veterináře položil na kovový stůl, na kterém veterináři léči zvířata a odmotal ze mě svojí mikinu. Slyšel jsem, jak se Suna o něčem baví s tím veterinářem, ale byl jsem ještě ospalý, tak jsem je pořádně nevnímal.

Po chvíli se mě chystal veterinář dotknout, což se mi nelíbilo, tak jsem zacouval co nejblíž k Sunovi a kraji stolu a na veterináře jsem zavrčel.

"Opravdu je ochočený?" zeptal se veterinář Suny.

"Myslím, že ano. Na mě nevrčel," odpověděl Suna.

Veterinář se na chvíli zamyslel a pak ho nejspíše něco napadlo.

"Mohl byste ho prosím zkusit hladit po hlavě, zatímco ho budu vyšetřovat? To by ho možná uklidnilo. Vypadá to, že zatím věří jen vám," prohlásil.

Jo, v té důvěře máte pravdu pane veterináři. Vám nevěřím a jestli mě zkusíte zavřít do kotce, tak vás kousnu do ruky, nehledě na to, že jsem člověk, co se mění na lišku a ne liška, zavrčel jsem na veterináře ve své hlavě.

Pak jsem ucítil, jak se mě Suna hladí po hlavě a uvolnil jsem se. Veterinář toho, že jsem byl uvolněny a nevrčel jsem, využil a vyšetřil mě.