Fox

9.

Suna

Když jsme s Osamuem v liščí podobě dorazili k lesu, který byl vedle školní budovy, kde jsem měl třídu, Osamu odběhl do lesa.

Já jsem potom odešel k sobě do třídy a pak, když už konečně skončila výuka, vyšel jsem ven ze školní budovy a zamířil do lesa, kde jsem měl v plánu chvíli čekat, než se ukáže Osamu a poté i s ním jít do naší tělocvičny.

V lese jsem si našel mýtinku poblíž cesty, kde jsem se posadil a čekal, až si mě Osamu najde.

Po chvíli ke mně doběhla mě už známá šedá liška, která na mě nadšeně koukala s psím úsměvem.

"Ahoj Osamu. Půjdeme na ten trénink?" zeptal jsem se lišky s nepatrným úsměvem.

"Jasně," odpověděl mi Osamu se stále stejným psím úsměvem.

Když jsme došli na trénink, všichni se hned divili, proč mám sebou šedou lišku. Pak jsem jim vysvětlil, že se jmenuje Samu a že jsem ho našel v lese.

Kita si k Osamuovi klekl a začal ho s úsměvem hladit po hlavě.

"Je krásný. A trochu mi připomíná Osamua. Proto jsi ho pojmenoval Samu?" prohlásil.

"Ano. Má i stejný apetit, tak mě jiné jméno nenapadlo, Kita-san. A navíc ho měl nejspíš i původně, protože na něj slyší," odpověděl jsem mu.

Najednou se otevřeli dveře do tělocvičny a dovnitř vešel Atsumu.

"Ahoj. Promiňte, že jdu pozdě. Nakonec jsem byl v pořádku dřív, než jsem si myslel," prohlásil.

"Ahoj. Nevadí, jestli jsi už vážně v pořádku," odpověděl mu Kita.

"Vy tady máte šedou lišku?" zeptal se pak, jen co si všiml Osamua na zemi vedle Kity.

Sakra, nepředpokládal jsem, že by dorazil už dneska. Jen doufám, že se nerozhodne prozradit jeho a Osamuovo tajemství celému našemu týmu, pomyslel jsem si.

Cítil jsem žárlivost, už jen když jsem se díval, jak Osamua hladí Kita. Byl jsem rád, že nikdo jiný ho nehladí.

Suno, co to máš sakra za divné pocity?! Přestaň na to myslet! Vždyť ho Kita jen hladí, přesně podle plánu!