Fox

6.

Osamu

Kdybych byl v té chvíli člověk, určitě bych byl celý rudý z toho, že mi Suna pochválil vaření.

Protože je hodně vzácné, že Suna někomu pochválí vaření a byl jsem hodně rád, že mi ho pochválil.

"Klidně jí udělat můžu, jestli ti to nebude vadit," odpověděl jsem.

"Nebude," řekl a pak dodal: "Nechceš se už proměnit na člověka? Já jen, že ti musí být celkem vedro, protože máš kožich a ještě tu máme zapnuté topení."

"Dobře. Potom můžu začít dělat tu večeři," řekl jsem.

Zavřel jsem oči a soustředil jsem se na svojí lidskou podobu. O chvíli později už jsem seděl ve své lidské podobě vedle Suny.

"Páni. To bylo rychlé," udiveně prohlásil Suna.

"Když jsme se to začínali učit, trvalo nám to mnohem delší dobu, protože jsem o tom věděli jen pár věcí od mamky," řekl jsem.

"Co si dáš k večeři?" zeptal jsem se pak.

"Nevím. Co by sis dal ty?"

"Co třeba onigiri?" navrhl jsem.

"Klidně můžeme," pokrčil Suna rameny.

"Dobře. Mohl bys mi jen ukázat, kde máte věci v kuchyni?" zeptal jsem se nervózně.

"Jasně. Pojď za mnou," odpověděl.

Pak mě zavedl dolů k nim do kuchyně, kde mi ukázal, kde skladují různé potraviny a kuchařské náčiní.

Když jsem začal vařit, Suna se mě zeptal, jestli mi s něčím nemá pomoct, což jsem odmítl. Potom si sedl na jednu z židlí u stolu a začal se dívat do mobilu. Já jsem se plně začal soustředit navaření a přestal jsem vnímat svět kolem sebe.