Kapitola 17.

18 4 0
                                    

*o 2 měsíce později*

,,Rychleji!" Rozlehl se po hale křik kapitánky.

Blondýnka se teď pohybovala mnohem rychleji než, když sem před časem přišla. Naučila se už také nosit boty, které jí v této době již nevadily. Naopak. Naučila se díky nim běhat ještě rychleji a celkově by už teď bez nich chodit nechtěla.

,,Pojď sem!" Qaelo si již zvykla na rozkazy s Aorleniny strany. Naučila se, že tady musí poslechnout autoritu.

Aorlen zjevně naddržovala Istari, na kterou nikdy nezvyšovala hlas, ani na ní nebyla nepříjemná. Na to si už ale Qaelo zvykla, ty dvě si zřejmě padly do noty.

Vedle Aorlen už stála Istari. Její sytě zrzavé vlasy jí splývaly na ramenou.

,,Dnes je závěrečná hodina a já si vás obě otestuji. Zkouška se bude skládat ze tří částí. První bude na fyzickou zátěž, druhá bude především o přesnosti a třetí bude o spojení těchto dvou disciplín v souboji proti té druhé."
Aorlen popošla o kousek dál a pokračovala: ,,Tady mi ukážete vše, co jste se naučily, pokud mě zklamete, druhou šanci mít nebudete. Ta lepší z vás bude mít ve Waqai výsadní právo rozhodovat... bude prostě výš postavená než ta druhá."

Aorlen dořekla tato slova chladně a bez emocí. Pak pokynula dívkám, aby jí následovaly. Istari ještě věnovala blondýnce pohrdavý pohled, než se za Aorlen vydaly chodbou pryč z místnosti.

,,Každá máte svůj, několik metrů dlouhý sloupek," spustila Aorlen, jakmile dívky vešly do další haly.

,,Nahoře na sloupku je zavěšeno vždy dvacet závaží. Vaším úkolem je dostat všechna závaží dolů v co nejkratším čase. Jednotlivé kusy ale můžete brát jenom po jednom a dolů dostávat jakýmkoli způsobem."

Ještě před startem se Istari naklonila ke Qaelo a zašeptala: ,,Sama víš, že jsem lepší, tak proč se snažit?" Než ale stihla Qaelo něco peprného odpovědět, černovlasá kapitánka tleskla a vykřikla: ,,Start!"

Qaelo se rozběhla, ale po pár krocích jí její soupeřka porazila nohy. Istari se tiše zasmála a rozběhla se ke sloupku jak nejrychleji mohla. Qaelo vstala a oklepala si odřené koleno. Než se rozběhla také, slyšela ještě Aorlen říkat: ,,To jsem si mohla myslet." Její arogantní tón blondýnku ještě více rozohnil.

Doběhla ke sloupku, ze kterého právě slézala zrzka. V jejím košíku už leželo pět kusů závaží a zrovna přidala další. Qaelo už se chystala na svůj sloupek vylézt, ale slyšela, jak někdo přišel do místnosti. Byla to Axin a hned po příchodu se opřela o stěnu a tiše pozorovala zápas.

Qaelo se opřela o sloupek a chystala se udělat první pohyb, když si všimla, že sloupek, na který leze Istari se pod jejími pohyby lehce kýve.

Tohle je šílenost. Prolétlo jí hlavou už asi po desáté, když se rozběhla od svého sloupku a věnovala pohled zmatené Aorlen.

Pak se otočila a s rozběhem prudce narazila do sloupku. Ten se zakymácel a nakonec spadl. Qaelo si nemohla pomoct a radostí vykřikla. Sice cítila své pulzující rameno, ani to jí ale nemohlo zabránit v rychlém posbírání závaží ze země, dříve než se Istari stihla vzpamatovat.

V hale se rozprostřelo ticho. Než Aorlen stihla říct nějakou svoji poznámku, místností se rozlehl potlesk. Qaeliny oči se setkaly s těmi Axinými. Blondýnka v nich viděla snad na chvíli viděla záblesk radosti, ten byl ale nahrazen čirou dychtivostí a touhou. Qaelo rychle pohled sklopila. Ten pohled jí příjemný nebyl.

,,Dobrá práce, ale myslím, že na potlesk tento výkon ještě nedosáhl." Spražila černooká kapitánka Axin. Ta spustila z očí Qaelo.

,,Další disciplínou bude střelba na cíl. Tentokrát ale nebudeme jako při tréninku střílet na terč nebo sestřelovat drony. Zkouškou bude střílet na živý cíl."

Dark Future/CZKde žijí příběhy. Začni objevovat