TEN NIKDO

prolog.

„Vzpomínám si." uchechtla jsem se a koukla na Kubu, který měl na své tváři nepřijemný pohled.

„Nic si nepamatuješ." po chvíli se začal smát taky.

„Nojo nojo, nemáš to do mě lít." pobídla jsem ho a začala se zvedat.

Kuba mě vzal k sobě na týden, abych trochu poznala Pardubice, jelikož se sem mám za pár měsíců stěhovat. Dneska musím odjet, jelikož si sem bere tu jeho nádheru. Musím si jen sbalit a najít nějaký hotel, kde přespím.

„Máš všechno?" zeptal se mě snad po padesáté.

„Ano, mám." zasmála jsem se. „Tak se tu měj, zanedlouho jsem zpátky." stáhla jsem ho do pevného objetí. Bude mi chybět.

Rozloučili jsme se a já se vydala hledat hotel. Po asi hodině bloudění v Pardubicích jsem nakonec jeden našla. Nevypadal špatně. A i kdyby, stejně tu jsem jen jednu noc.

„Dobrý den, prosila bych pokoj pro jednu osobu na noc." usmála jsem se na vcelku mladou blondýnku, která stála na recepci.

„Pokoj číslo sedm. Jděte doprava a pak rovně." úsměv mi oplatila, podlala mi klíče, já zaplatila a vydala jsem se na chodbu.

Po příchodu na pokoj jsem si šla dát sprchu. Mám trochu kocovinu ze včera, ale není to nic, co bych už neznala. Vylezla jsem z horké sprchy a dala přes sebe ručník. Otevřela jsem dveře zpátky do ložnice, ale něco nebo spíš někdo mě dost zarazil.

„Co kurva?" vyjekla jsem, když jsem spatřila muže, co ležel na mé posteli. Měl mikinu s kapucí a brýle. Jeho pohled se z telefonu přesunul na mě. „Kdo jsi a co tu děláš?"

„Na to bych se tě mohl zeptat taky." zasmál se.

„Copak si neslyšel, že byla zaplá sprcha? Mohla jsem být nahá." prskla jsem na něj nepříjemně.

„A to by mi vůbec nevadilo." odpovídal tak.. klidně. Vysmíval se mi do obličeje.

Nechápavě jsem na něj zírala.

„Pokoj číslo sedm, že?" optal se s úšklebkem na tváři.

„Ano, to je můj pokoj. Tak se prosím seber a jdi do toho svého." odbila jsem ho.

„Tak to je super. Aspoň to nemám daleko." usmál se a dál ležel na mé posteli. Akorát se už nedíval na mě, ale ťukal něco do mobilu.

Uraženě jsem si z tašky vzala nějaké oblečení a šla se převléknout do koupelny. Pro jistotu jsem se zamkla, ještě by se mi ten debil sral i do koupelny. Vlasy jsem si trochu vysušila a vyrazila na recepci. S tímhle člověkem asi není moc řeč, proto to radši vyřeším s někým, kdo není jak osina v prdeli.

„Dobrý den, v mém pokoji je nějaký cizí týpek a nechce vypadnout. Můžete mi s tím nějak pomoct? Není s ním řeč." povzdechla jsem si a plácla se do čela.

Blondýnka se na mě vyděšeně koukla a rychle svůj zrak nasměrovala do počítače, který byl před ní.

„Vydržte mi chvilku, prosím." nejistě se na mě usmála a zmizela někam do neznáma.

Čekala jsem na ní asi 10 minut než konečně přišla. A nebyla sama. Byla s ní i starší dáma, která vypadala poněkud frustrovaně.

„Moc se vám omlouvám. Ona je tady nová a asi to nějak poblbla." povzdechla si a já na ni jen nechápavě civěla. „Máme už jen jeden volný pokoj a to je ten váš. Kolegyně se bohužel ztratila v databázi a omylem dala ten samý pokoj vám, i tomu pánovi." dopověděla.

„A co mám jako teď podle vás dělat? Další hotel je odtuď bůhví jak daleko." řekla jsem nešťastně.

„Moc se vám omlouváme. Můžeme vám vrátit peníze, ale bohužel to je to jediné." soucítíla semnou.

Kývla jsem a nechala si vrátit částku, co jsem zaplatila. Mám být na pokoji s tím arogantním blbečkem a ještě za to platit, to víte, že jo.
Vrátila jsem se zpátky na pokoj a stručně mu sdělila situaci. Jen se na mě podíval, přikývl a nic neřekl. No, prdel s ním asi nebude.

Šla jsem si zapálit cigaretu na balkón, abych se alespoň trochu zklidnila. Po chvíli se ke mně někdo přidal.

„Kouříš, jo?" zeptal se mě. Měl hluboký a chraplavý hlas.

„Mhm." přikývla jsem bez toho, aniž bych se na něj podívala.

„Zajímavý." přisedl si ke mně a já ho konečně viděla. V celé své kráse. Měl sundanou mikinu i brýle. Byl potetovaný od ucha k uchu. Což se mi líbilo. Sama jsem dost potetovaná. Byl strasně sexy, nebudu lhát. Ale je to kokot.

„Hezký kérky." vyrušil mě ze zírání na něj.

„Jo, díky. Tvoje taky ujdou." odpověděla jsem s nezájmem.

Jen se pousmál a koukal na venkovní Pardubice.

večer

Rozhodla jsem se, že půjdu do klubu. Jsem tu poslední den a chci si to užít. Připravila jsem se a byla na odchodu, ale zastavil mě. Oznámil mi, že jde taky a po deseti minutách protestování jsem nakonec polevila. Je sice kurva hezkej, ale v hlavě má nasráno.

Když jsme dojeli taxíkem ke klubu hned jsem se vydala na bar. Jeho jsem jen tahala za sebou, byl mi jedno. Plánuju se mu ztratit a užít si to sama. Bez jeho blbejch řečí. Objednala jsem si panáka vodky a za tím hned další a další. Po dvou hodinách už jsem byla celkem opilá, ale bylo to pro mě málo. Tancovala jsem, pila jsem a takhle pořád dokola.

„Tady jsi." promluvil zamnou, když jsem si opět usedla k baru s další objednávkou vodky.

„Vyčmuchal si mě." opile jsem se zasmála.

Po dalších dvou hodinách pití a tancování jsme se rozhodli, že pojedeme na hotel. Nebyla jsem opilá, byla jsem úplně na hovna. Viděla jsem rozmazaně, motal se mi jazyk. Ale všechno bylo tak bezstarostný.

Dojeli jsme na hotel a šli hned na pokoj. Jakmile jsem zavřela dveře a otočila se s tím, že si jdu lehnout, přisál se mi na rty. A já spolupracovala.

Hodil mě na postel a začal se svlékat. Nařídil mi ať si sednu a svléknul mě taky. Pod trikem se mu schovávalo víc a víc tetování a já jen tajně slintala nad jeho tělem.

„Lehni si." nařídil mi a já tak učinila.

ráno

Probudila jsem se s šílenou bolestí hlavy a s rukou přehozenou přes můj bok. Byl na mě natisklý tak moc, že jsem se bála hnout, abych ho neprobudila. Byli jsme nazí. Ten sex byl dobrej, hodně dobrej.

„Dobré ráno." řekla jsem, když jsem si všimla, že se probudil.

„Ty tu ještě seš?" prskl na mě. Woah. Pěkná změna nálad.

„Jo?" nechápavě jsem se zeptala.

„Vypadni už, nikdo tu na tebe není zvědavej." přehodil se na druhý bok a chtěl pokračovat ve spánku.

„Včera si byl docela zvědavej, když jsi mi šeptal do ucha, jak hrozně sladká jsem a jak bys mezi mejma nohama mohl být věčnost." vysmála jsem se mu. Debílek.

Zarazil se a otočil se zpět na mě. „Ty si vážně myslíš, že tyhle kecy myslím upřímně? Jsi hloupá." výsměch mi oplatil.

„To si nalhávej sobě. Já jdu. Měj se." oba víme, že to myslel vážně. Jen je asi moc egoistickej na to, aby to přiznal. Nojo, co se dá dělat. Aspoň jsem si dobře zašukala.

Beze slova jsem se rychle osprchovala, sbaila si věci a vypadla. Tohohle debílka už nechci v životě vidět.