TEN NIKDO

5. my dva? nikdy

„Počkat, co se tu děje? Proč nikdo nekalí?"

Všech zrak byl zrazu přesměrován na mě s Dominikem. Jakub tu měl být až za tři dny, nikdo neví, co tu dělá. Předpokládám, že nám chtěl udělat překvápko, ale o to se už postarala naše hádka.

„To se zeptej jich. Už podruhý se tu hádaj." odpovědel mu Tomáš.

„Neviem. Chovaju sa ako dvaja milenci." dodal Karlo.

„Vy dva pojďte teď semnou a zbytek si užívejte kalbu." řekl nasraně Jakub.

Slíbila jsem mu, že spolu budeme vycházet a nebudeme tahat naše spory mezi ostatní. Bohužel to dneska tak trošku nevyšlo. Mrzí mě, že spolu nevycházíme kvůli Kubovi. Vím, že nás má oba rád a tohle mu akorát ubližuje. Jenže nejde to jen jednostranně.

Jakub nás zavedl k Dominikovi do pokoje a řekl nám ať se oba posadíme na postel.

„Tak vysvětlíte mi, co tu předvádíte?" vyslovil s frustrací v jeho hlase.

„Chová se jak malá coura." prohlásil Dominik dřív, než jsem stačila cokoliv říct.

„Prosím? To ty seš tu ten, co si za každou cenu musí prosadit svoje slovo, co naprosto nedává smysl." prskla jsem na něj.

„Já? Kdybyses zamyslela nad tím, že.." pokračoval, ale Jakub se do toho vložil. „Dobrý, to by stačilo. Nemám tušení, co se mezi váma stalo, ale uklidněte se. A ty Dominiku s ní takhle nemluv."

„Já nemůžu za to, že je na mě drzá." bránil se.

„A já nemůžu za to, že mě nazývá šlapkou jen kvůli tomu, že jsem se s ním jednou vyspala." vypadlo ze mě.

Skvělý. Nechtěla jsem, aby to Jakub vědel, ale to je teď už asi jedno. Moje opilé já totiž na sebe řekne cokoliv.

„Cože?" zarazil se Kuba. „Ty seš takovej čurák, Dominiku." zařval na něj a Dominik na mě hodil vyčítavý pohled.

„To bylo ještě předtím." povzdychl si.

„A to něco mění? Já ti kurva říkal, ať se od ní držíš dál." pokračoval.

Vůbec nechápu, co se tu děje a o čem se baví. Zmateně jsem se koukala na oba a ani jeden z nich mi neposkytl žádné vyjádření. Rozhodla jsem se, že bude lepší v téhle chvíli mlčet a nechat je si cokoliv, co tohle je vyříkat.

„Já ani nevěděl, že to je ona." pokračoval v sebeobraně.

„Jak jako nevědel?" Jakub neustále řval. Bolí mě z nich hlava. „Jediný, co jsem po tobě chtěl je, ať ji necháš být, kurva! Musíš opíchat každou holku se kterou se seznámíš? Dopíči, Dominiku, ona měla být ta vyjímka. Nechci abys jí teď zlomil srdíčko a hůř, abys jí udělal to, co Lauře!"

Dominik chvíli mlčel a neodvážil se na Jakuba zvednout zrak. „To je ta holka z toho hotelu, Jakube." řekl vážným hlasem a konečně se na něj podíval.

„Tak v tom případě jsi ještě větší zmrd než jsem čekal." tentokrát už nezněl naštvaně, ale zklamaně. Jakmile to dořekl, tak se sebral a odešel pryč. Nechal mě tu s ním samotnou bez jediného vysvětlení a já moc dobře věděla, že od samotného Dominika se nic nedozvím. Koukala jsem se do země a čekala, co se bude dít.

„Tohle už nejde." promluvila jsem do trapného ticha, jelikož on nic neříkal.

„Co?" otočil se na mě s nechápavým pohledem.

„Tohle mezi náma. Nemůžeme to tahat mezi ostatní." vysvětlila jsem mu.

„Já vím."

Jediné, co řekl. Asi jsem hloupá, ale čekala jsem něco víc než jen dvě slova. Zvedla jsem se a otevřela dveře. Tahle konverzace stejně nikam nevede.

„Počkej." zvednul se a šel zamnou. Zanedlouho jsem cítila jeho rty na těch mých. Lekla jsem se a rychle ho ze sebe odstrčila.

„Co to děláš?" vyjekla jsem.

Nic neříkal. Jen tam stál a koukal se na mě, jako kdyby něco hledal v mých očích.

„Jsem myslel, že budeš spolupracovat." odpověděl jakoby nic.

„Ty si myslíš, že po tom všem, co se dneska stalo s tebou budu něco mít? Ty jsi fakt neskutečnej, Dominiku." zasmála jsem se nad jeho hloupostí.

„Chtěl jsem to zkusit. Tamta čubka mi odešla a ty jsi byla nejjednodušší cíl."

Beze slova jsem se sebrala a odešla. Co je s ním špatně, že se pokaždý musí zachovat jak největší zmrd. Naštvaně jsem přišls do obýváku, kde jsem se všem omluvila za to, co se tu předtím odehrálo. Vzala jsem si flašku vína a šla na balkon si zapálit. Naštěstí už tam seděl Jakub se stejným úmyslem. Sedla jsem si k němu a doufala jsem, že mi poskytne nějaké odpovědi.

„Seš v pohodě?" zeptala jsem se ho a nabídla mu víno. Nic neřekl, jen si ode mě vzal flašku a napil se.

„Proč jsi mi neřekla, že se znáte?" zeptal se, ale nepodíval se na mě. Jeho oči byli zaměstnané okolním výhledem.

„Nevím. Nechtěla jsem abys to věděl." řekla jsem smutně. Mrzí mě, že jsem mu lhala. Ale nevedlo by to k ničemu dobrému.

„Říkal mi o tobě." pořád byl zahleděný ven.

„Co říkal?" moje zvědavost je momentálně větší než cokoliv jiného.

„To na tom nechápu." konečně se podíval na mě. „Vyprávěl, jak dlouho z někoho necítil to, co z tebe. Že na tebe od tý doby nedokáže přestat myslet. Dokonce i napsal ten track. Myslel jsem si, že třeba našel nějakou holku, kterou bude brát jako víc než jen šlapku." pokračoval

„To není možný." musela jsem se zasmát nad tím, co právě řekl. „Vždyť se nenávidíme, Kubo."

„Já od začátku vidím, jak se na tebe kouká, Sáro. Proto taky nechápu, proč má s tebou takovej problém." povzdechl si.

„Promiň. Slíbila jsem, že spolu vyjdeme. Dneska je na mě od rána nechutnej. Mluví semnou s nulovým respektem. Já ani nevím, co dělám špatně. Žádný konflikty nezačínám. Jen si to nenechám líbit."

„Slíbil mi, že tě nechá." nijak na moji omluvu nereagoval a asi se rozhodl, že mi podá vysvětlení ohledně jejich hádky. „Řekl jsem mu, ať se od tebe drží dál. Ať si klidně vodí kurvy domu, ale tebe z toho vynechá." pokračoval.

„Proč sis myslel, že mi tím ublíží?"

„Jste víc stejný než si myslíš. Věděl jsem, že to nedopadne dobře.. aspoň pro tebe."

„My dva? nikdy."

„Říkej si co chceš." uchechtl se nad mojí poznámkou, jako by věděl, že neříkám pravdu.

„Kdo je Laura?" ignorovala jsem to, co právě řekl a ptala se dál.

„To je jedno, Sáro." povzdechl si. „Prostě mi jen slib, že do toho nespadneš. On není špatnej kluk, ale je těžký poznat, jestli to s tebou myslí vážně. U těch holek, co si sem vodí mi to je jedno, ale ty jsi pro mě jak malá ségra." usmál se na mě spíš nuceně.

Rozhodla jsem se, že už to nechám být. Musíme spolu vycházet a zjištení, kdo je Laura a co se s ní stalo by mi asi moc nepomohlo.

„A teď už pojď. Přijel jsem sem jako překvápko a akorát tu řeším hroty." zasmál se.

Dokouřili jsme a dopili zbytek vína. Pak jsme se vydali dovnitř a zbytek večera jen v klidu popíjeli. Postupem času všichni oděšli a já trochu pouklidila. Šla jsem se vysprchovat a tajně jsem doufala, že proud vody ze mě smeje všechny věci, co se dnes staly, ale bohužel se tak nestalo. Jakub si už šel lehnout a Dominika jsem od toho incidentu v jeho pokoji neviděla. Nějak jsem to neřešila a šla si lehnout. Spánek vždycky zažene všechny problémy.

jelikož jsem teď dlouho nevydávala, tak vám jako malý dáreček dám víc kapitol najednou<3
pokud máte nějaké poznámky nebo otázky, klidně pište do komentů. děkuju za veškeré zpětné reakce, love u all!<3