TEN NIKDO

17. jak na novej, tak po celej

„Tři! Dva! Jeden! Šťastnej novej rok, zmrdi!" zařvali jsme společně.

„Sáro?" zašeptal ke mně Dominik a já se k němu otočila. Ihned si mě přitáhl k sobě a stáhl mě do polibku.

„Jak na novej, tak po celej, ne?" usmál se a prstem ukázal na oblohu, kde se už nacházel ohňostroj, který kluci mezitím stihli odpálit.

-
„Tak čo? Ako užíváš?" přisedla si ke mně Naty a podala mi sklenici s hnědou tekutinou uvnitř. Oddechla jsem si a napila se.

„Je to šílený. Že už je novej rok, víš?" usmála jsem se jejím směrem a ona mi vrátila soucitný pohled.

„Hej, nechápem to." zasmála se. „A čo Dominik? Pozerala som sa na vás a vyzeráte spolu spokojeně." nadzvihla obočí a já se musela pousmát.

„Asi? Já nevím. Když jsme řešili, jak to mezi náma je, tak mi bylo řečeno, že vztah nechce. Pořád se bojím, že mě jen tahá za nos, ale zase si říkám, proč by to dělal." sdělila jsem jí všechny mé vnitřní pocity.

„Taká už láska je, Sara." mrkla na mě.

„Tohle není lás.." ani jsem to nedořekla a předemnou už stál vysmátý a opilý Dominik.

„Zlatoo, tady jsi! Všude jsem tě hledal." sedl si do podřepu, aby mě mohl obejmout.

„Hah, a pak že nie je." pronesla a odešla směrem k baru.

„Kolik jsi toho vypil?" uchechtla jsem se a sledovala ho, jak se snaží vymotat své prsty z mých vlasů.

„S Tokáčem jsme měli sázku, kdo vypije víc panáků. No.. a já vyhrál." řekl vážně a stále se snažil vymotat.

„Že se vůbec divím." zasmála jsem se a pomohla mu se z mých vlasů dostat.

„Jdu ti pro vodu, počkej tady, jo?" srozumitelně jsem mu nařídila, aby mi rozuměl a pochopil to. Jen pomalu kývl a já se vydala na bar.

„Tak co to bude?" ukázal na všechny flašky, co byly vystavené za ním. „Osobně bych doporučil klasiku bechera, ale máme i spousty jiných nápojů." pokračoval a já se nestačila divit. Co jsem sakra dělala, že jsou všichni opilí a já pořád ne?

„Tak jednu klasiku bych poprosila. A taky vodu, pan Vlček." objednala jsem si pití u nového barmana a ten se hned chopil drinků.

„To není úplně panák, Jakube." koukala jsem na plnou sklenici předemnou.

„Pár kapek navíc ti neublíží." nadzvihl svoje pití na náznak přípitku a já si s ním ťukla.

„Pravá Sára by to dala na jedničku!" napomenul mě, když jsem upila jen polovinu.

„Pravej Jakub by uměl nalít panáka." vrátila jsem mu a oba jsme se zasmáli.

„Dost srandiček. Co ty a ten dlouhán pitomej?" nahnul se blíž ke mně a byl připravený na to slyšet novinky. Kterých bohužel moc nebylo.

„Jseš už druhej člověk, co se mě na to ptá. A pořád odpovídám, že nevím." zoufale jsem se pousmála a jemu se nakrčilo obočí.

„To jste o tom nemluvili?" zněl skoro až naštvaně.

„Ale jo, mluvili. Jenže chlapec prej nechce vztah." zadívala jsem se na zbylou polovinu becherovky v mé sklenici a bezmyšlenkovitě jí do sebe kopla.

„To je debil. Já bych tě bral hned." řekl až moc vážně. Jde vidět, že za něj mluví alkohol.

Nic jsem neřekla a jen jsem se zasmála.

„Jseš nádherná, Sáro." pokračoval a stáhl mě do objetí.

„Kubo, co to děláš?" řekla jsem, když přesunul ruce na můj zadek.

„Jsi moje nejlepší kamarádka, můžu si sáhnout, ne?" usmíval se od ucha k uchu a já se zamračila.

„Už bys neměl pít."

„Ale proč ne? Noc je dlouhá ne?" odpověděl a položil si hlavu na moje rameno.

„Co si myslíš, že děláš?" řekl mně dost povědomý hlas.

„Užívám si její přítomnost." zase se culil jak debil.

„Nesahej na ní, Jakube. Nemám zájem o to se s tebou hádat, tak toho nech." snažil se být v klidu.

„Ty vztah nechceš, tak jí nech, já se o ní postarám." podle těchto slov v sobě musí mít minimálně dvě promile. Odstrčila jsem ho od sebe a podívala se na Dominika, kterej zatínal pěsti.

„Nic ti do nás není." zabručel naštvaně.

„Je to moje kamarádka."

„Jo a taky je to moje holka." falešně se na něj usmál. Chytil mě za ruku a někam mě vlekl.

„Dominiku, kam jdeme?" nestíhala jsem jeho kroky a jen se za ním táhla.

Nic neřekl a dál mě táhnul do našeho pokoje. Jakmile jsme přišli, hodil mě na postel a frustrovaně si prohrábl vlasy.

„Dominiku, já-" nenechal mě ani domluvit a začal.

„Co to kurva bylo?" zvýšil hlas a nad tím jsem poskočila. Jestli je jedna věc, co o tomhle klukovi vím, je to to, že když se napije a naštve, tak to není úplně dobrá kombinace.

„Mrdali jste?" pokračoval a u toho chodil z rohu do rohu.

„Co? Ne to ne."

„Vždyť jste se tam osahávali! Přede všema! Kurva předemnou, Sáro!" pořád zvyšoval hlas.

Ruply mi nervy.

„Proč ti to tak vadí sakra? A proč o mně prohlašuješ, že jsem tvoje holka, když ani nejsi schopnej mi říct, co ode mě vlastně chceš?" teď už jsem zvýšila hlas i já.

„Protože tě miluju! Kurva!" hned jak to dořekl, kopl do skříně vedle něj.

„Já tě tak nenávidím, Sáro! Kvůli tobě cejtím něco, co nechci. Nesnesu jen pomyšlení na to, že tě má někdo jinej. Nedokážu tě dostat z hlavy a fakt mě to už sere! Jsi kurva všude. Zamotala jsi mi hlavu a ani ti to není blbý." řval po mně a já tam stála jako opařená.

„Proč jsi to kurva udělala? Proč Sáro?" byl dost rozhozený a to samé by se teď dalo říct i o mně.

„Miluju tě." jediné, co jsem řekla.

„Ne, ne, ne! Nemůžeš mě přece milovat! A já nemůžu milovat tebe." vykřikl a mě bodlo u srdce.

„Podívej se, co semnou děláš! Proč mě prostě nemůžeš nechat!" řval víc a víc.

Zvedla jsem se a ve vteřině jsem se mu přisála na rty. Spolupracoval. Opět mě hodil na postel a podíval se mi do očí.

„Nenávidím tě tak moc jako tě miluju." řekl už klidným hlasem a dále mě nepřestával líbat. Jel pořád níž a níž a já se začala chvět.

„Řekni mi, že jsi jenom moje."

„Jsem jenom tvoje, Dominiku." udělala jsem to, co mi řekl a na to začal posypávat mé tělo polibky.

další kapitola po dlouhé době. všem se omlouvám, neměla jsem teď vůbec náladu a ani nápady na to psát. doufám, že to chápete a dál budete tenhle příběh číst. teď pár kapitol si dáme klid, protože to teď byla celkem horská dráha. <3