TEN NIKDO

10. lidi jsou jako hvězdy

Blížil se pomalu konec tour a překvapivě vše dopadlo dobře. S Dominikem jsme se dost sblížili a každou noc si povídali. Dozvěděla jsme se o jeho rodině, ale taky mu řekla o té mé. Prý byl překvapený a nečekal, že to doma nemám vůbec lehké.

Za tu dobu jsem si vyřešila věci i s Liv a jsme v pohodě. Omlouvala se mi nejmíň stokrát, ale vzhledem k tomu, jak rychle jsem to odpustila jemu by byla blbost jí to pořád vyčítat.

Někdy si říkám, jestli jsem neudělala chybu?

Náš vztah nevztah s Dominikem byl dost utajenej. Jedinej, kdo o tom věděl byl Tomáš. Nebyli jsme spolu, jen jsme se tak občas chovali. Postupem času mi došlo, že mezi náma přece jen něco je. Tenhle celý týden mi bylo nejlíp za celou dobu, co snad existuju.

„Odvezu tě." mrknul na mě Dominik, když jsem si balila věci. Včera jsme jeli poslední zastávku ve Zlíně. Kluci jedou zas nějak rozdělený, ale Dominik si mě ukradl pro sebe. Jakubovi nic z toho nepřišlo divný. Nebo možná jo, jen nic neříkal.

Kývla jsem na něj  a dobalila si kufr. Následně jsme se vydali na snídani, kde jsem se ještě rozloučila s klukama.

„Hele můžu s tebou mluvit než odjedeš?" zastavil mě Jakub a já přikývla. Odtáhl mě od všech pryč a spustil.

„Máte mezi sebou něco?" hned z něho vypadlo.

„Ne." odpověděla jsem rychle. Možná až moc.

Nechci mu lhát, jemu ne. Ale vlastně říkám pravdu, jen z toho vynechávám detaily.

„Tak proč se na sebe koukáte jak na obrázek?" pokračoval. Nevěděla jsem, jestli je naštvanej nebo mu to nevadí.

„Nekoukáme. Jsme jen kamarádi. Buď rád, že jsme si to vyřešili, ne?" usmála jsem se na něj a doufala, že ho tahle konverzace omrzí a nebude se dál vyptávat.

„Sáro, on mi to řekl." povzdechl si a hodil na mě zklamaný výraz.

„Co ti řekl?" jestli mu řekl to, že jsme spolu skoro každou noc spali, tak jsem v háji.

„Že to k tobě nějak má. Já sám jsem ho za tebou poslal." přiznal se. Spadl mi kámen ze srdce, že mu nesdělil žádné soukromé věci.

„Hele já vám nemůžu zakazovat nic. Jen prostě nechci, aby ti ublížil. Dávej si na něj pozor, jo? Je sice pravda, že jsem ho už dlouho takhle neviděl. Má tě rád, to je jasný. Jen prostě nechci, abys mi pak brečela, jak ti zlomil srdce." dodal vážně, protože jsem neměla co říct.

„Kubo, nic vážnýho mezi náma není. Je mi s ním dobře, to nemůžu zapřít. Ale nenechám ho, aby mi zlomil srdce." ujistila jsem ho.

Kdybych tak věděla...

Došli jsme nazpět ke stolu, kde seděla většina kluků. Dominik na mě házel podezřívavé pohledy, ale nic neříkal. Jakmile jsme si sedli do auta, tak teprve začal.

„Co ti chtěl?" snažil se, aby v jeho tónu zazněl nezájem, ale moc se mu to nedařilo.

„Nic důležitýho. Jen se mě ptal na Olívii a tak." odsekla jsem. Nechtěla jsem mu říct, že jsme se bavili o něm. Pořád si nejsem jistá, jestli to myslí vážně. Kdyby věděl, že vím, že o mě mluvil s Jakubem, tak by toho mohl využít.

„Aha."

Domů jsme dojeli jako první. Kluci ještě mají nějaké plány, takže máme do večera volný byt. Šla jsem se osprchovat a vytáhla si sešity. První přednášky se konali až zítra, takže jsem si je jen připravila, aby se mi ráno stávalo líp.