TEN NIKDO

1. no to si děláš prdel

Přesně za týden bych se měla stěhovat do Pardubic kvůli vysoké škole. Ale to by to nebylo ono, kdyby se všechno neposralo chvíli před odjezdem.

„Kurva dopíči!" zařvala jsem na celý barák.

„Co je?" přiběhla za mnou má sestra.

„Ten ten kokot Doležal napsal, že mi to nemůže pronajmout. Kde teď mám jako sehnat byt?" zoufale jsem si povzdychla.

„To mě mrzí." odmlčela se. „A co Jakub? Už přece není s tou kravkou, ne? Mohla bys být nějakou dobu u něj než si něco najdeš." sdělila mi svůj nápad, který vlastně nebyl vůbec špatný. Poděkovala jsem jí a hned mu šla volat. Byla jsem u něj už několikrát, neměl by s tím mít problém.

„To je taky dost, že jsi se ozvala tyvole!" začal se smát.

„Taky tě zdravím." snažila jsem se pousmát, ale moc to nešlo.

„Děje se něco?" starostlivě se zeptal a já mu vše řekla. Optala jsem se, jestli bych nějakou dobu mohla bydet u něj. Nabídla jsem mu, že mu budu i platit nájem.

„Jasně, že můžeš. A platit nic nemusíš. Stačí, když občas půjdeš nakoupit nebo tak." ujistil mě a já mu začala děkovat.

„Jo ale má to háček. Bydlí semnou kámoš, Dominik. Je v pohodě jen si každej den vodí domu nějaký děvky. Takže to budeš muset přežít." zasmál se.

„Je mi to jedno, hlavně ať nejsem na ulici." začala jsem se smát taky.

Ještě chvíli jsme si povídali a on mi vyprávěl, co je u něj nového. Rozešli se s Patrícií a bydlí teď s tím Dominikem, kvůli hudbě. Mají nějaký label, moc o tom nevím. Pár písniček jsem slyšela, ale vždy jen ty Jakuba. Je to celkem dobrý, ale nějak pravidelně si to nepouštím. Za tu dobu, co bydlí v Pardubicích se celkem rozrostli, co jsem tak slyšela. Já si pamatuju ještě malýho Jakubka jak ve škole básnil o tom, že jednou bude dělat hudbu. Já jediná mu veřila. Jsem ráda, že to dokázal.

Jakub mi to pak típl, protože musel ject do studia. Je tam teď pořád. Jeho, jak on sám řekl, bratr teď vydává prej nějaký album. Dohodli jsme se, že mě vyzvedne ve tři odpoledne. Se školou sice začínám až za týden, ale chce abych s nima ten poslední týden kalila. Takže proč ne.

Věci už jsem pobalené měla, takže jsem jen dobalila hygienu a tyhle podobné maličkosti a připravila se na odvoz. Rozloučila jsem se se sestrou a omluvila jsem se jí, že ji v téhle domácnosti nechávám.

„Už konečně jdeš, jo?" prskla na mě matka, když jsem si přenášela tašky dolů ke dveřím.

„Neboj se, už ti tu nebudu překážet. Si můžeš vodit ty svý loutky do mého pokoje." vrátila jsem jí stejný tón. „Jo a jednou sáhneš na Liv a udělám ti peklo." dodala jsem.

Ještě jednou jsem se rozloučila s Olívií a oděšla jsem. Jakub už na mě čekal před domem, opřený o svůj benz a s cigaretou v ruce.

„Ajéje, pán si koupil nový autíčko, co?" vysmála jsem se mu a on na mě ukázal prostředníček.

Objal mě a pomohl mi naložit auto taškama.

„Tyvole kolik toho máš?" řekl po tom, co začal zvedat už třetí tašku.

„Ženská." odpověděla jsem a zasmála se.

Dorazili jsme k Jakubovi domu. Nařídil mi ať jdu napřed a počkám u dveří. Znám to tu moc dobře, takže se nebojím, že bych se nějak ztratila. Cestou do bytu jsem slyšela hlasitou hudbu a spousty mužských hlasů.

„Co se tam děje?" zeptala jsem se Jakuba, když donosil všechny tašky.

„Jsem ti to zapomněl říct. Je tu menší kalba, jsou tam kluci z labelu a nějaký dvě kundy." řekl jako by nic a začal odemykat dveře.

No co. Aspoň se odreaguju a vybalit si můžu až zítra.

Vstoupili jsme do bytu plného lidí. Všude byly rozházené flašky a hlasitá hudba. Jakub mě dovedl k mému pokoji, který byl hned naproti pokoji Dominika. Položila jsem si všechny věci a společně jsme se vydali do obýváku. Jakub vypnul hudbu a zařval na všechny ať mu věnují pozornost.

„Tohle je moje nová spolubydlící a taky bejvalá spolužačka Sára. Diký ní jsem teď tam, kde jsem. Takže na ní buďte kurva hodný, protože jinak vás všechny rozmrdám." zdůraznil a já se jen usmála a řekla hlasité ahoj. Bylo to dost trapný, ale jelikož všichni stejně byli na šrot, tak mi to bylo jedno.

Šla jsem směrem ke kuchyňské lince a vybrala si nějakou láhev alkoholu. Pořádně jsem se napila a sledovala, kdo co dělá.

„Čauko, ty si tá Sara, že?" připletl se ke mně nějaký slovák. Slovenština je kurva hot. I on je celkem dobrej.

„Jojo, jsem." usmála jsem se na něj a podala mu alkohol. S děkovným úsměvem flašku přijal a napil se z ní.

„Já som Dan, alias Konex. Teší ma." podal mi flašku nazpět a dál si semnou povídal.

Tak nějak jsem chodila z balkónu do kuchyně a z kuchyně zas na balkón. Cestou jsem potkala vždy Jakuba a ten mě seznamoval a každým, koho měl zrovna po ruce. Všichni tu vypadaj fajn, za což jsem fakt ráda.

„Brčko, jo?" přisedl si ke mně Kubko, když jsem balila na balkóně.

„Znáš mě." uchechtla jsem se. „Dáš si taky?" nabídla jsem mu už ubalené brko.

„Že se ptáš." zasmál se a čekal až to odpálím.

Po pár potazích jsme si ho vždy poslali a povídali si o dnešním večeru a o mém odjezdu. Vyrušilo nás otevření balkónových dveří.

„Tady jsi. Jsem tě hledal všude možně." promluvil Jakubko na toho kluka. Kvůli tmě jsem neviděla nic jiného, než siluetu. Byl hodně vysoký. A ta vůně s kterou přišel mi přišla povědomá.

Konecně rozsvítil balkonové světlo a já ho viděla. Celá jsem ztuhla a nevěděla, co říct.

„Jo, já jsem byl v.." odmlčel se jakmile mě uviděl. Tenhle chraplák mi v hlavě hraje už dlouho.

„Kde?" Jakub se nechápavě ptal.

„To je jedno." odpověděl a přesunul zrak ven z balkónu.

„No nic. Tohle je Dominik. Dominiku, Sára." představil nás a my oba mlčeli.

„Co je s váma? Se seznamte ne? Když teď spolu budete bydlet." zasmál se a potáhl si z jointa.

„No to si děláš prdel." vyjekl se zděšením na Jakuba.

No, tohle bude zajímavý.

tak máme tu první ofiko kapitoluu! snad se vám líbí. s tímhle příběhem mám velký plány, takž budu moc ráda za jakýkoliv feedback! love ya<3