TEN NIKDO

14. děti moje

POHLED DOMINIKA:

Už hodinu jsem vzhůru a nemůžu usnout. Sleduju Sáru, jak si spokojeně spí a má položenou hlavu na mé hrudi. Její vlasy si proplétám mezi prsty a držím ji v pevném objetí. Ani si nepamatuju, kdy jsem tohle naposledy dělal, ale musí to už bejt kurva dávno. Včera jsem cítil věci, co jsem ani nevěděl, že ještě znám. Bál jsem se o ní. Strašně moc.

Nedokážu popsat, co to semnou dělalo. Vidět ji takhle bezmocnou mě zlomilo. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale byl jsem schopnej udělat fakt cokoliv, jen aby byla v pořádku. Jsem na sebe nasranej, jelikož vím, že to bylo kvůli mně. A taky jsem nasranej, že se tolik starám. Slíbil jsem si, že nedovolím žádný holce se mi dostat pod kůži. A teď tu ležím s ní.

Povzdychl jsem si nad tím a ona se trochu pohnula. Něco zamumlala, ale abych řekl pravdu, absolutně nevím, co to mělo bejt.

„Spi. Jsem tu." uklidnil jsem ji a ona se pousmála.

„Bála jsem se, že tě tu ráno nenajdu." otevřela na mě svoje rozespalé oči a odhalila tak jejich ledovou barvu.

„Nenechal bych tě tu." ujistil jsem ji a dál ji hladil po vlasech. Proč tohle všechno vůbec dělám?

„Děkuju." zase se smála. Sakra, tak rád to vidím.

Bezmyšlenkovitě jsem si ji přitáhl blíž a políbil jí. Neodporovala a vracela mi to nejlíp, jak mohla. Jakmile se odtáhla, tak bylo vidět, že se její výraz změnil.

„Promiň." vykoktal jsem ze sebe.

„Dobrý. Jen tě nechápu." vydala ze sebe nucený úsměv a začala se zvedat.

„Chtěl bych si promluvit." zastavil jsem jí.

„A o čem?" nechápavě se zeptala.

„O nás."

„Já myslím, že jsi mi včera dal dost jasně najevo, jak to ke mně máš." pronesla zklamaně. „A promiň za to, co se stalo večer. Nechtěla jsem, abys to viděl." odvrátila ode mě pohled, jakoby se bála, že ji za to odsoudím.

„Za tohle se mi nikdy neomlouvej, dobře? Ani nevíš, jak jsem se bál. Spíš já bych se měl omluvit."

„Za co? Za to, že ke mně nic necítíš? To je blbost, Dominiku." začala se ironicky smát. Má pravdu.

„Za to, že tě posílám pryč jen proto, že se bojím si tě pustit blíž." přiznal jsem.

„Sári! Jak ti je? Přinesl jsem ti čaj." dveře od pokoje rozrazil vystrašený Kuba.

„Jo, jsem v pohodě. Děkuju Kubí." usmála se na něj a napila se čaje.

„Děkuju, Dominiku." podíval se na mě dost seriózně. Já na něj hodil nechápavej výraz.

„Jsem rád, že máte sami sebe, děti moje." usmál se a odešel.

„Eh.. to bylo.."

„Kurva divný." dořekl jsem její větu a ona se zasmála.

-

POHLED SÁRY:

Po zbytek dne jsme se jen váleli a nic nedělali. Po včerejší noci jsem dost vyčerpaná a jeden den nic nedělání mi jedině prospěje. Ze sledování nějakého přiblblého vánočního filmu nás vyrušil opět Kuba. Je dneska nějak akční.

„Za pět minut v obýváku. Všichni!" zařval na nás a my zůstali v údivu. Nakonec jsme se přece jen vydali do obýváku a usadili se na křeslo ke všem ostatním.

„Můžeš mi vysvětlit, co kurva je tak důležitýho, že jsi mě vyrušil od nový série mýho nejoblíbenějšího seriálu, ty zmrde?" ironicky na něj zamručel Tomáš a já sd zasmála.

„Dobře, takže. Jelikož se blíží Vánoce, no vlastně jsou až za týden.. ale jak moc dobře víte, tak jsou tenhle rok pěkně na piču. Proto mě napadlo, že bychom si udělali společnej výlet do Špindlu. Vlastně se vás ani neptám. Mám tam pronajatou vilu. Takže zejtra se balíte a jedem. Radku vem Naty a já vám představím mojí ženu." vydal ze sebe rychle. Musí bejt asi fakt natěšenej.

„Na jak dlouho?" zeptal se Domča.

„Na jak dlouho chceme. Je to pronajatý až do Silvestra." nepřestával se usmívat. Vybavila jsem si vzpomínku, když mi ukazoval svůj první track. Byl na něj fakt pyšnej a tvářil se dost podobně.

„Chlast, kurvy a chlebíčky. To je moje podmínka." prohlásil Tomáš a všichni se začali smát. Někdy dokáže být fakt vtipnej.

„Chtěla bys?" zeptal se mě Nik mezitím, co se kluci bavili jen spolu.

„No, školu nemám a ráda bych se odreagovala."

„Je tam bazén, vířivka, sauna a hlavně velká lednice na hodně chlastu." oznámil Kuba a já se musela pousmát.

Letošní Vánoce pro mě nejsou nějak zvláštní. Už dlouhou dobu je netrávím doma, ale většinou na nějaké párty s kamarády. Kuba svejm rodičům koupil dovolenou na Bali, takže to budou slavit tam. Ostatní kluci letos budou s rodinou slavit až po Novém roce. Trochu mě mrzí, že opět nebudu s Liv na Vánoce, ale jsem ráda, že mě chápe. S naši matkou nechci mít nic společeného a nemám náladu na to se na ní přetvařovat a hrát si na šťastnou rodinku.

Všichni souhlasili, a tak jsme se domluvili na zítřejším odjezdu. Naštěstí mám ve škole volno a práce, kterou jsem si nedavno našla mi umožňuje pracovat i z domova. A hlavně nám všem dali volno už dříve, jelikož už nebyla žádná práce, díky dřívějšímu dodělání projektů.

ráno

Vzbudil mě tichý hlas Dominika, který mi našeptával ať už vstanu. Pomalu jsem otevrěla oči a viděla ho, jak se nademnou sklání. Oznámil mi, že je už po dvanácté a my zachvíli máme vyrazit. Rychle jsem doběhla do koupelny a trochu se zkulturnila. U vchodu jsem se přivítala s Naty a usedla do auta s Dominikem. Jakub už dávno jel pro tu svoji vyvolenou a ostatní se už nějak rozmístili sami. Cesta naštěstí trvala snad jen dvě hodiny, ale i tak jsem ji celou prospala. Přišlo mi to jako deset minut a Dominik mě budil se slovy, že jsme na místě. Všude kolem byl sníh, kterého jsem tenhle rok moc neviděla. Společně s ním jsem se vydala do našeho společného pokoje a vybalila si. Cestou jsem si nemohla nevšimnout, jak moc krásná tahle vila je.

Po vybalení jsme se vydali do spodního patra za ostatníma. Na místě byl už i Jakub a vedle něj stála krásná blondýna.

„Tak jsme tu všichni. Tohle je Nikol, moje přítelkyně." s úsměvem nám ji všem představil.

po zase delsi pauze, nic ted nestiham a omlouvam se za to:/ behem zitrka bych chtela vydat jeste jednu kapitolu, tak snad se mi to povede xd

uzivejte svatky a Vanoce a posilam vam vsem lasku<3