TEN NIKDO

11. chybělo mi to

„Sárinkoo!" rozeznělo se bytem hned jak jsem vstoupila do obýváku. Natka se na mě podívala s pobaveným výrazem a náš zrak se přesunul na opilého Dominika, jak ke mně skoro až běží a natahuje ruce.

„Tys mi tak chyběla." stáhl mě do silného obětí. Byla jsem v šoku a nevěděla, co dělat. Naty zmizela za Radkem, a tak jsme tam zůstali stát sami.

„Chyběl jsem ti taky?" motal se mu jazyk.

„Trochu." přiznala jsem a na to mě objal ještě jednou.

„Hrozně se omlouvám, Sári. Fakt moc moc moc." pokračoval a u toho si škytl. Proboha kolik toho vypil?

Nějak jsem ho ze sebe dostala a šla se pozdravit i s klukama, kteří na tom byli dost podobně.

„Sáro, kde jsi byla?" zeptal se mě Jakub jakmile mě objal.

„Na vínu s Naty." odpověděla jsem a uchechtla se nad tím, jak se zamotal.

„Dominik o tobě furt mlel." zasmál se a podal mi flašku becherovky.

„No na co koukáš? Přece víš, jak jsem tě to učil. Hop hop hop!" zařval a já se znova začala smát. Je s nima sranda, když jsou opilí.

„Hop hop hop." zopakovala jsem a napila se.

Šla jsem si sednout na gauč, kde bylo víc holek než obvykle. S jednou jsem se hned seznámila a zjistila, že je to přítelkyně Smacka, který se mi představil hned potom.

„A ty se znáš jak s klukama?" zeptala se mě Karin.

„S Jakubem se známe od mala a ostatní znám přes něho. Bydlím tu už pár týdnů s nima." odpověděla jsem a napila ze z mého až moc silného drinku. Zašklebila jsem se a hodila vražedný pohled na Tomáše, dnešního barmana.

S Karin jsme si povídaly o tom, jak poznala Smacka a dost jsme se nasmály. V Pardubicích moc kamarádek nemám, vlastně jen Naty. Karin sice bydlí v Praze, ale bude tu teď nějakou dobu, protože tu její přítel nahrává featy s klukama. Zjistily jsme, že toho máme dost společného a domluvily se, že si někdy někam zajdeme.

„Tady seš, lásko. Všude jsem tě hledal." přiřítil se zamnou a Natka s Karin na nás zvláštně koukaly. Vůbec nechápu, co to do něj vjelo.

„To ses nepochlubila, že jsi s Tendem." zasmála se Karin a pořád koukala, jak se po mně Dominik plazí.

„Protože nejsem." odsekla jsem. „Omluvte mě, musím něco vyřídit." rychle jsem se zvedla a odtáhla Dominika k němu do pokoje. Holky si ještě něco šeptaly, ale to jsem už neslyšela.

„Co tě to sakra popadlo?" zvýšila jsem na něj hlas hned, jak jsme byli sami.

„Celou noc ode mě utíkáš, tak jsem si tě našel sám." nepřestával se na mě přiblbě usmívat a mně docházely nervy. Mám takovej pocit, že v jeho chování neměl vliv jen alkohol.

„Asi k tomu mám nějakej důvod." naštvaně jsem rozhodila rukama.

„Sári, řekni mi, co mám dělat. Já tě mám fakt rád." zase se přibližoval a chtěl se tulit.

„Ne. Nech mě." odstoupila jsem od něj a na jeho tváři se objevil smutný výraz. „Prostě mi dej čas, jo? Seš hrozně nerozhodnej. Každej den se chováš jinak.. A to nemluvím o tom, že jsi se na mě dneska vysral." vyčetla jsem mu.

„Promiň, já zapomněl. Odpustíš mi to, zlato?"

„Dominiku, nech toho." protočila jsem očima.