My classmate - hs

21. Kapitola - Nikoho jsi v životě nemiloval

Alex

Když jsem seděl asi už patnáct minut v autě, dveře se otevřely a dovnitř nastoupila moje sestra. ,,Kde seš jako?" byl jsem nervózní. ,,Promiň, řešila jsem práci s učitelkou, protáhlo se to." Vysvětlila mi.

,,Jasně..." vím, že za to ona nemohla, ale pulzoval mnou vztek ze Stylese. ,,Alexi, já za to nemůžu. Už jsem ti to řekla, do háje! Co ti zase je?" začala se taky rozčilovat.

,,Víš, co nechápu?" zeptal jsem se jí. ,,No to fakt nevím.." řekla. ,,Proč seš zabouchlá do takovýho mamrda, jako je Styles. To tě pořád neomrzel? Nevidíš, co mi provádí? Co tobě provedl? Vždyť se s tebou rozešel hned po tom, co jsem šel do vězení. Příjde ti to normální?" vysypal jsem na ní všechno, protože už mě tyhle věci dost dlouho sraly. Věděl jsem, že jsem jí to neměl říkat takhle, ale bohužel jsem se neudržel.

,,Ty tomu nerozumíš, Alexi. Nikoho jsi v životě nemiloval..." uchechtnu se. ,,To se pěkně pleteš. Nechtěl sem ti to říkat, ale miluju Beth. Jenže ten tvůj miláček jí naočkoval proti mně." Pěkně jsem jí to vytmavil, aby pochopila, že Harry není jen ten hodnej. Jenže ona to ví, ale pořád ho posraně miluje.

,,Takhle o něm nemluv!" zamračila se na mě. Tohle už jsem dneska slyšel. ,,Jsi druhá, která mi tohle dneska řekla. Sakra, ty máš radši Stylese než mě. Zapomínáš na to, jakej je to hajzl." šílel jsem.

,,Nezapomínám. Jen... jen ho pořád miluju. Chyběl mi ty celé roky." Vysvětlovala. ,,To máš ale smůlu, protože chodí s Beth a pěkně ji oblbnul. To udělá i s tebou." Na tohle mi už nic neřekla. Asi se nechtěla hádat. Zapnul jsem motor a rozjel se k domovu. Celou cestu se zarytě dívala z okna a nepromluvila ani slovo.

Při cestě jsem si i rozmyslel svůj plán, jak se opít do němoty. Myslím, že bych měl zůstat v klidu. Styles nestojí za to, abych se ožral. Tohle dělám kvůli Beth. Chci, aby věděla, že jsem pro ní oporou a ne troska. Takže se asi podívám na nějakej akčňák.

Annabeth

Po tom, co Alex odešel, nasedli jsme do Harryho auta a jeli ke mně domů. Čekali jsme na mojí mamku, než přijde domů. Byla jsem strašně nervózní z toho, jak bude reagovat, když jí řekneme o Paříži.

Jakmile se ozval klíč v zámku, zpozorněla jsem. ,,Ahoj, jsem doma..." ozvalo se celým domem. Přišla za námi do kuchyně. ,,Ahoj, nevěděla jsem, že tu budeš i ty, Harry." Mamka zněla překvapeně. Hned se na něj usmála.

,,Dobrý den, potřebovali bychom s vámi mluvit..." Harry znervózněl.

,,Harry, vždyť víš, že mi můžeš říkat Hanno. Prosím, říkej mi tak, připadám si potom moc staře." Mamka se usmála a my s ní, což nás trochu uvolnilo.

,,Tak, o čem jste chtěli mluvit?" posadila se k nám a dívala se nám do očí. ,,Je to složité... nevím, jak začít." Řekla jsem. ,,Zlato, neboj se. Řekni mi to." Povzbudila mě mamka.

,,Jde o to, že Harryho známý nás dva vydírá. Vrátil se z vězení a říká, že vinu vzal na sebe. Že Harry má být ve vězení." Začala jsem. Mamčin výraz se změnil. ,,Vydírá mě, protože žárlí a vím, že je schopný čehokoliv." Harry mi pokynul, abych si vyhrnula rukávy a ukázala, co mi dnes Alex udělal.

,,Je do mě zamilovaný a je to blázen, který nemá meze." Dodala jsem. Mamka mě začala hladit po modřinách a začaly se jí oči plnit slzami.

,,Proto musíme odjet, dokud se situace nezlepší. Nechci, aby Harryho zavřeli, mami. Musím chránit nás oba. Miluju ho." Začaly mi téct slzy.

,,Chci říct, že pro Annabeh udělám všechno. Strašně moc ji miluju, postarám se o ni." Ujišťoval moji matku.

,,Ale kam pojedete?" zeptala se mamka rozklepaným hlasem. ,,Chceme jet do Paříže. Mám tam pronajmutý hotelový pokoj. Všechno je zařízené, mám i letenky. Jen nám to musíte odsouhlasit, Hanno." Řekl Harry zoufale. ,,Dobře, pustím vás tam, ale budete mi každý den volat. Budete na sebe dávat pozor." Řekla mamka a obejmula mě. ,,Samozřejmě, že ti budu volat, mami. Neboj se o mě, zvládneme to. Je mi líto, že tě tu musím nechat." Začala jsem brečet. ,,Se mnou si nedělej starosti a kdy odlétáte?" zeptala se mamka. ,,Zítra ráno v osm." řekl Harry. ,,Děkuju ti, mami, že mě tam pustíš. Jsem ti moc vděčná." Dala jsem jí pusu na tvář. ,,Musím to jít říct Patrickovi a Mie." Odtáhla jsem se a vzala si do ruky mobil.

Annabeth: Ahoj Patricku, mohla bych se s tebou a Miou dnes sejít? Je to moc důležité. Za půl hodiny u pizzerie?

Patrick: Ahoj, můžeme. Těšíme se.

,,Za půl hodiny mám s nimi sraz u pizzerie." Oznámila jsem Harrymu a mamce. ,,Mám jít s tebou?" zeptal se Harry. ,,Ne, nemusíš. Zatím se zbal." Dala jsem mu pusu, rozloučila se a šla k pizzerii.