My classmate - hs

5. Kapitola - První polibek

Annabeth

Když jsem dorazila před dům Malikových, zazvonila jsem a čekala, než mi otevře Sára. Za nedlouho se dveře otevřely a Sára mě pozvala dál.

,,Jsem moc ráda, že jsi přišla." Šly jsme společně do kuchyně, která je spojená s obývákem. ,,Tak co jsi potřebovala?" Zeptala jsem se. ,,No, víš."

Najednou jsme uslyšely nějaké kroky, které směřují sem dolů. V hlavě se modlím, aby to nebyl Zayn. Dneska nemám štěstí, protože to opravdu je Zayn.

,,To je vzácná návštěva." Usměje se na mě, ale já mu to neoplatím. Tohle není dobré. Měla bych začít mluvit se Sárou. Můj plán, jak si Zayna nevšímat, se rozpadl, když Sáře začal zvonit telefon. S omluvným pohledem odešla telefonovat na zahradu. No super. Dělám, že tady nejsem. Jsme tady jen já a Zayn. Lepší už to být nemohlo.

,,Chtěl bych si s tebou promluvit." Slyším za sebou jeho hlas. ,,O čem?" Zachraptím. ,,O té party. Choval jsem se jako kokot. Můžeš mi to odpustit?" Otočil si mě k sobě. Všechno říkal tak naléhavě.

,,Je to už jedno, Zayne." Nechtěla jsem se o tom už bavit. Naštval mě. A to dost. ,,Není to jedno. Nechci, abys na mě byla naštvaná." Celou dobu se mi díval do tváře.

,,Líbíš se mi, Annie. Hrozně moc." S šokem jsem se mu podívala do očí. ,,Já jsem si myslela, že chceš být jen přáteli." Nervózně jsem kuňkla. ,,Já jsem dřív taky chtěl být jen kamarády. Ale to, co se mnou děláš, Annie. Nikdy jsem necítil to, co cítím s tebou." Konec věty už šeptal. ,,Vždyť se známe teprve pár dní, Zayne. Nemůžeš to vědět tak jistě. Brzo to budeš cítit jinak, věř mi." Přitáhl si mě blíž.

,,To si nemyslím. Nedokážu na tebe přestat myslet." Přitáhl si mě ještě blíž, že jsem cítila jeho tlukot srdce.

,,Asi tě miluju, Annie." Naklonil se ke mně. Přesněji k mým rtům. Než se jich ale stačil dotknout, odtrhla jsem se. ,,Annie, co se děje?" Zeptal se zlekaně. Odstoupila jsem od něj. ,,Promiň, měla bych už jít." Nervózně jsem vykoktala a utíkala ke dveřím.

Vyběhla jsem z jejich domu a neohlížela jsem se. I když jsem slyšela jeho volání, nezastavila jsem. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nevěděla bych totiž, co mu mám na to říct. Při cestě domů jsem poslala Sáře smsku, ve které byla napsána moje omluva, že jsem na ni nepočkala.

Když jsem byla doma, lehla jsem si na postel, brečela jsem a proklínala se za to, že jsem tam vůbec chodila. V kabelce mi vyzváněl telefon. Je jasné, že je to Zayn. Nechci mu to teď brát. Nechci se s ním ani bavit. Nevím totiž, co bych mu na to všechno měla říct. Nemiluju ho.

Když mobil volal asi podruhé, vytáhla jsem ho z kabelky. Harry. Sakra, já jsem kráva! Rychle jsem hovor zvedla.

,,Ahoj." Řekla jsem rychle. ,,Ahoj Ann. Děje se něco?" V jeho hlase jsem slyšela starostlivost. ,,Ne, proč?" Proklínala jsem se za to, že jsem brečela. ,,Protože z tvého hlasu poznám, že jsi brečela. Nechceš si o tom promluvit?" Zeptal se a mně zčervenaly tváře. ,,Jo, ráda bych. Kdy?" Začala jsem nervózně koktat. ,,Tak za půl hodiny tě vyzvednu u tebe, jo?" Zeptal se. ,,Dobře." Odpověděla jsem a típla telefon.

V čas, kdy pro mě měl Harry přijet, jsem vyšla z domu. Přijel přesně v ten moment, když jsem zamykala. Musím říct, že je přesný jako hodinky. Vylezl z auta a usmál se na mě.

,,Ahoj." Pozdravila jsem ho. ,,Ahoj, Ann." Taky mě pozdravil. Miluju, když mi říká Ann. ,,Můžeme jet?" Zeptal se a já jsem kývla. ,,Jo a kam?" Jsem zvědavá, co Harry vymyslel. ,,To je překvapení." Usmál se.

Nasedli jsme do auta a zase jsme si povídali. Harry zaparkoval pod kopcem, kudy se jde na vyhlídku na celý Londýn. ,,Co tě trápí?" Zeptal se mě starostlivě. Nevím, jak mu to o Zaynovi říct.

Sedli jsme si na lavičku, která byla na samém vrcholu kopce. ,,Dneska se mi stala taková věc. Nejsem na sebe moc pyšná, protože jsem mýmu kamarádovi zlomila srdce." Řekla jsem zoufale a zahleděla se mu do očí. ,,Kvůli tomu jsi smutná?" Zeptal se. ,,Joo, vyznal mi city a já jsem jednoduše zdrhla. Jsem fakt sobec." Chtělo se mi brečet.

,,A ty ho miluješ?" V jeho hlase jsem slyšela trošku zvědavosti. ,,Ne, nemiluju. Je to jen kamarád. Poraď mi prosím, co mám dělat." Vstala jsem už celá bezradná z lavečky. ,,Když ho nemiluješ, tak proč to řešíš? On to cítí jinak a ty to cítíš jinak. Nemá na právo na tebe nijak tlačit. Jsi dospělá, Ann. Můžeš si sama rozhodnout, s kým chceš a nechceš být." Má pravdu. Zayn to cítí jinak a já to cítím jinak. Nemůžu za to, že ho nemiluju.

Harry mě svými pažemi objal. Ten pocit být v Harryho náručí je tak strašně kouzelný. Cítím se bezpečně, jako jsem se snad nikdy necítila. V mém celém těle poletovala hejna motýlků.

,,Děkuju ti, Harry." Upřímně jsem mu poděkovala. ,,Za co?" Zeptal se překvapeně. ,,Za to, že jsi tu se mnou." Zadívala jsem se do jeho smaragdových očí, ve kterých trochu zajiskřilo. ,,Taky jsem moc rád, že jsi se mnou šla ven, Ann." Zpříma se mi díval do očí. Potom se ke mně sklonil a políbil mě. Byl to můj první polibek. Byl tak krásný. Přesně takový, jaký jsem si vysnila.