My classmate - hs

25. Kapitola - Zůstaň se mnou

Stál přede mnou kluk. Celkem hezký kluk. ,,Promiňte, slečno." Hned se mi omluvil. ,,Ne, to já se omlouvám, nedívala jsem se na cestu." Omluvila jsem se mu.

Když jsem si ho více prohlédla, na hrudi měl jmenovku. Liam.

,,Moc se omlouvám, mohl bych to nějak odčinit?" zeptal se mě a já se musela pousmát. Zněl tak zdvořile a mile. Nebudu lhát, cítila jsem z toho malinko flirt. ,,Ne, to nemusíte, Liame. Promiňte, už musím jít, snad se ještě potkáme." Nenechala jsem ho nic říct a rovnou se rozešla pryč, protože už jsem chtěla být u Harryho.

Když jsem přišla do apartmánu, pohled mi spadl na mého přítele, který seděl na gauči. ,,Ahoj, lásko." Řekl. ,,Ahoj..." rozešla jsem se k němu a usmívala se od ucha k uchu. ,,Chyběla jsi mi." Políbil mě. ,,Ty mě taky." Polibek jsem mu vrátila.

,,Vařím večeři. Můžeme se u toho kouknout na film." Řekl mi a já se usmála. Dokonalý. Kdo by nechtěl takového přítele? ,,Jasně." Přisedla jsem si ještě blíž a nechala se obejmout jeho rukama. Jeho prsty zabloudily pod mé džíny, které rozepl a začal si hrát s lemem mých kalhotek. Jeho ruka šla níž a níž. Odhrnul látku mých kalhotek a prst vtlačil do mě. Cítila jsem, jak vlhnu. Z pusy se mi ozývaly steny. Zubama mi skousnul ušní lalůček a já nahlas vzdychla. Celé to ale ale překazil nepřijemný zápach, jako by se něco pálilo.

,,Harry... něco tu smrdí." Udýchaně jsem řekla. Podíval se na mě, jakoby do teď o tom nevěděl. Rozběhl se do kuchyně a já ho následovala hned po tom, co jsem se vzpomatovala z našeho nepodařeného sexu. Na pánvi hořela nějaká zeleninová směs. V hrnci se vařily špagety, kterým očividně došla voda. Harry to uhasil a oba jsme se začali smát. Raději jsme vypli všechny ploténky, abychom nepodpálili hotel.

,,Kuchař ze mě nikdy nebude." Jeho ďolíčky byly nepřehlédnutelné. Smála jsem se ještě víc. ,,Každý nevyniká ve všem." Řekla jsem. ,,A v čem vynikám?" zeptal se svým chraplavým hlasem. ,,Vždyť to víš..." řekla jsem a uculila se.

Pomalu se začal přibližovat. Byl tak blízko. Jeho ruce na mém zadku. Málem jsme se políbili, když najednou někdo hlasitě zaklepal na dveře.

Harry se naštvaně podíval směrem, odkud klepání přicházelo. Rozešel se ke dveřím a podle toho, co jsem z kuchyně slyšela, otevřel.

,,Promiňte, ale nehoří tady něco? Je tu cítit smrad." Ozval se známý hlas. Šla jsem za Harrym. Ve dveřích stála osoba, kterou jsem dnes měla čest potkat.

,,Trochu se nám spálila večeře, nic závažného." Usmála jsem se na Liama. ,,Dobře, ještě jednou se omlouvám za to v přízemí." Pohled měl upřený jen na mě a já poznala, jak Harry začíná být nervózní, protože neví, o co jde. ,,V pořádku, to se stane." Věnovala jsem Liamovi pohled. ,,Jinak jsem Liam, to už víš. A můžu vědět tvoje jméno?" zeptal se s úsměvem. Do háje, tohle Harry nepřežije.

,,Co tady zkoušíš? Jestli sis nevšiml, tak jsem její přítel a šukám s ní. Takže na ni přestaň házet ty tvoje pohledy a najdi si na šukání někoho jinýho!" Harry byl rudý vzteky. Takový výbuch jsem asi ještě nezažila. ,,Jdeme! " řekl Harry a zavřel za námi dveře. S šokem jsem ho sledovala.

,,Harry, co to bylo?" nevěřícně jsem se ho zeptala. ,,Já bych se spíš měl ptát. Za co se omlouval?" takhle jsem Harryho už dlouho nezažila.

,,Když jsem se sem před chvílí vracela, tak do mě narazil. Proto se mi omlouval." Snažila jsem se mu to vysvětlit. ,,Kurva, pořád tě někdo musí balit. Nejdřív Zayn, potom Alex a ještě tenhle kretén. Už na to nemám nervy!"  začal se zase rozčilovat.

,,Harry, proč to tak řešíš? Vždyť se mě jen zeptal na jméno." Vážně jsem nechápala, o co mu jde. ,,Tys asi neviděla, jak se na tebe díval. Vždyť je do tebe zabouchlej. Úplně ho vidím, jak si tě představuje pod sebou." Tak tohle bylo moc. ,,Jsi strašně žárlivej." Vyjekla jsem. ,,Nejsem žárlivej. Jen prostě nesnáším, když někdo bere to, co je moje." Konstatoval. ,,Vždyť ti nikdo nic nebere." Tohle už jsem jednou řekla.

,,A víš, co? Radši jdu, protože potom bys mi zase řekl, že jsem kurva." Už jsem na tohle neměla nervy. Harry zalapal po dechu a nevěřícně se na mě díval. ,,Ann, tohle bych už nikdy neřekl, počkej." Nevěnovala jsem jeho slovům pozornost a vyběhla z našeho apartmánu.

Naštěstí Harry pochopil, že chci mít klid, takže se za mnou nevydal. Nastoupila jsem do výtahu a zmáčkla tlačítko přízemí. Jakmile se výtah otevřel, vystoupila jsem z něj a rozešla se k recepci. Když jsem zahlédla osobu, kterou jsem hledala, šla jsem za ní.

,,Liame, můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se ho, i když byl otočený zády ke mně. ,,Ahoj, jasně..." byl trochu překvapený, ale usmál se. ,,Moc se chci omluvit, já..." nedořekla jsem to, protože mě přerušil. ,,Neomlouvej se, všechno v pohodě... tvůj přítel je celkem žárlivý." Pousmál se na mě.

,,Harry je občas takový, omlouvám se za něj." Zvedla jsem jeden koutek. ,,Jak říkám, je to v pohodě... Liam." Podal mi ruku. ,,Annabeth." Stiskli jsme si ruce. ,,Tak konečně vím, jak se jmenuješ." Pousmál se.

,,Nechceš někam zajít? Právě mi skončila šichta." Zeptal se. Chvíli jsem váhala. ,,No, tak dobře, ale jen na chvíli." Odpověděla jsem mu. ,,Tak já se půjdu převlíct, počkáš tu na mě?" zeptal se. ,,Jo, počkám." Liam se rozešel ke dveřím, které vedly do šatny pro zaměstnance.

Vím, že bych to neměla dělat, ale chtěla jsem si chvíli pročistit hlavu. Možná jsem chtěla Harryho trošku naštvat. Měla bych si hledat přátele, nemám tady nikoho. Jsme tu jen já a Harry, ale potřebuju ještě někoho. Tohle by měl Harry pochopit.

Když se Liam vrátil, šli jsme společně ven. Procházeli jsme se po Paříži a povídali si. Sedli jsme si na lavičku a koukali na osvícenou Eiffelovku.

Harry

Sakra! Proč se vždycky musím s Ann pohádat takovýmto způsobem? Proč se nemůžeme hádat o tom, jaký film pustit, nebo co bude na večeři? Proč, sakra o ní má pořád někdo zájem? To nikdo nechápe, že je moje? Každý mi všechno musí brát.

Ubíhá hodina za hodinou. Ann se ještě nevrátila. Mobil si tu nechala, takže nevím, co s ní je. Mám o ni strach. Kurva velkej strach. Nevím, co mám dělat, kurva. Nevím, jestli ji jít hledat, nebo tady zůstat. Chci, aby tady byla. Neměla vůbec potkat toho zasranýho Liama, nebo jak se jmenuje. Ať se hlavně brzo a v pořádku vrátí domů.

Annabeth

Už sedíme nějaký ten čas na lavičce a povídáme si. Liam je super. Připomíná mi Nialla, kterého tu nemám. ,,Jsi fajn." Prolomila jsem krátké ticho. ,,Ty taky." Opětoval mi úsměv.

,,Bojím se, co bude říkat Harry, až se vrátím domů." Sklopila jsem pohled. ,,Tak za ním nechoď, zůstaň se mnou." Přesvědčoval mě. ,,To nejde, Liame, to nemůžu." To přece nešlo se na Harryho takhle vykašlat. ,,Proč ne?" zeptal se.

,,Protože se na Harryho nemůžu jen takhle vykašlat a navíc se my dva skoro neznáme." Dala jsem mu důvody, proč s ním zůstat nemůžu.

,,Mám pocit, že tě znám celý život." Podíval se mi zpříma do očí. A sakra. Doufám, že neudělá to, co si myslím. Začal se ke mně sklánět. Byl jen několik centimetrů od mých rtů. Jeho dlaně se ocitly na mých tvářích, kterými mě hladil. Když se to málem stalo, vstala jsem a přerušila mezi námi krátkou vzdálenost.

,,Liame, já... tohle nejde, musím už jít, promiň." Vykoktala jsem ze sebe něco v tom smyslu, že už chci jít. Nešlo to říct normálně, protože jsem byla stále v šoku z toho, co se málem stalo. Jak jsem mohla být takhle slepá? Harry měl pravdu. Já jsem taková kráva. ,,Annabeth!" volal na mě stejně překvapený Liam, ale já přidala do kroku a utíkala za Harrym do hotelu. Já jsem taková kráva.