Thank You! || JBFF

Part 13

Z nutnosti jsem se od Justina odtáhla. ,,Um promiň.." řekla jsem. ,,Jo...v pohodě!" usmál se a dal si obě ruce za hlavu, kde se za vlasy držel.

Naštvaně jsem si vytáhla mobil z kabelky, kterou jsem u sebe měla. Aniž bych se podívala, kdo mi to tak nevhodně volá, zvedla jsem to.

,,Prosím?" zeptala jsem se jako vždy do telefonu. Nepřekvapilo mě, kdo mi teď volá.

,,Děláš si ze mě prdel, že?" poznala bych ten hlas kdekoliv, jediné, kdo může být je Denise.

,,Z čeho?" nechápavě jsem se zašklepila. Otočila jsem se zády k Justinovi a i s mobilem chodila sem a tam.

,,Ty! Nedělej blbou! Jako kdy jsi mi chtěla říct, že chodíš s Justinem Bieberem?" naštvaně ale i se zvědavostí mi do telefonu pískala.

,,Nechodím s ním!" protestovala jsem.

Jedině, co jsem mohla udělat bylo si povzdychnout. ,,Hej! Nevzdychej mi do mikráku a vyklop to! Řekni všechno...." zasmála jsem se ji.

,,Teď nemám čas....vysvětlím ti to pak, jo?'' řekla jsem a pritom jsem doufala, že se mě už na nic nebude ptát.

,,Um.....jo..." řekla sklamaně a to jsem nechtěla. ,,Už musím, tak zatím..." řekla jsem a tipla jí to, protože vím, že by nastalo další a další otázky.

Otočila jsem se na Justina a ten seděl na zemi a koukal se do dálky moře. Přišla jsem k němu a sedla si vedle něj. Bylo to nádhera, konečně jen my!

,,Můžu se zeptat, kdo to byl?'' zeptal sem ale ani jednou se na mě nepodíval. Tak trošku mě to mrzelo...

Ale mělo mi dojít, že ten polibek byla jenom taková přeháňka, která už je dávno pryč. Nevím, jestli toho Justin nějak lituje ale já ne! Byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě a doufám, že to nebude ten poslední.

,,Jasně" řekla jsem trochu opožděněm za co bych moje myšlenky teď uškrtila. ,,Byla to má kamarádka" řekla jsem a dívala se na něj. Zkoumala jsem nenápadně každičký milimetr na jeho tváři.

Žádná vada! Jak je to možné, že existuje tak dokonalý člověk? To není ani možné!

,,Tak....můžem?" zeptal se Justin a zvedl se. Vzhlédla jsem k němu. ,,A... kam?" řekla jsem, když mi Justin pomáhal nahoru.

Oprášila jsem si šaty od písku. ,,No....to je překvapení!" řekl písklavím hlasem, jak nějaké 5ti leté dítě, které dostalo novou hračku.

,,Né, Justine! Nemám ráda překvapení, prosím řekni mi to!" škemrala jsem. Chvíli přemýšlel a pak promluvil. ,,Um..NE!" zasmál se mému zamračenému úsměvu.

Zakňučela jsem a šla jsem vedle Justina zpět na místo, kde stál předtím auto, lterým jsme přijeli. Stálo tu zase!

Justin otevřel zadní dveře a nechal mě vstoupit jako první, pak nastoupil za mnou i on a vyjeli jsme.

ΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔ

,,Tak a jsme tu.." usmál se na mě Justin. Podívala jsem se před sebe a uviděla restauraci!?

Prošli jsme dovnitř a sedli k nejbližšímu stolu. Po chvilce přišla číšnice. ,,Dobrý den, vítejte v naší restaurace a jsme rádi, že jste zrovna k nám zavítali" usmála se na na Justina a pak na mě. Podala nám jídelní lístek.

,,A mohu vám něco nabídnout k pití?" znova se usmála se na Justina. Zamračila jsem se a pod stolem jsem ruce dala v pěst, ale pak se uvolňila.

Nechápu, co se to semnou děje? Přece, Justin není můj přítel! Není vlastně vůbec můj a nikdy nebude! Nechápu, proč jsem tak reagovala, vždyť se jenom usmála...

Povzdychla jsem si. ,,Um..Jistě, dám si Colu, Natali?" podíval se na mě s tázavým pohledem. ,,Cože?....jo, taky!" usmála jsem se na na ni.

Zapsala si, co potřebovala a odešla. Podívala jsem se do jídelního lístku a prohlížela si růžná jídla. ,,Tak....'' upoutal pozornost Justin. Odtrhla jsem oči od lístku a podívala se na něj.

,,Musím ti něco říct..." odmlčel se. Celou dobu jsem ho pozorně sledovala.

Na zlomek sekundy se mi zastavilo srdce....

...To be Continued...

========
New part is here Honey! :D - tákže taková o ničem, ael dalo mi to práci ji dopsat :) - máte ji tu, když je dnes toho 1. Apríla....(že DM2001?) dostala jsem šok -_-" :DD tohle už nedělej, jasný? :O :DD ať tě hlavně nikdy nenapadne skončit! :D :)

- Ke story: děkuju všem za krásné kometáře, které jste zanechali u minulé části;) zahřálo mě to srdíčka:))

- budu i tentokrát ráda za každičký kometář i vote, které tu necháte:)

- Vaše opožděná spisovatelka Natálie (ALI) :33