Thank You! || JBFF

Part 14

,,Musím ti něco říct..." odmlčel se. Celou dobu jsem ho pozorně sledovala. Jeho obličej byl úpřímý, ale na chvíli jsem v nich uviděla strach. Asi se mi to jenom zdálo...

Na zlomek sekundy se mi zastavilo srdce... ,,Co?'' byla jsem jako na jehlách.

,,Um..já jen...ale nic.." usmál se a radši se díval do jídelního lístku. Povzdychla jsem si. Když mi to nechceš říct, tak fajn....

Stejně by mě to zajímalo, proč si to tak najednou rozmyslel. ,,Co si chtěl říct?" zeptala jsem se ho znova a doufala, že mi to už konečně prozradí.

Svou ruku natáhl ke mě a chytl mou pravou do ruk. Díval se mi upřímně do očí, nemohla jsem se dívat do těch jeho' jinak bych se ztratila.

,,Já....nemám sílu se od tebe držet dál!" celou tu dobu mě držel a doufal, že neřeknu nějakou špatnost.

Mé srdce bušilo jako o závod, ruka, kde mě Justin držel se mi potila a jediné, co jsem věděla je, že nejde vypustit z úst ani samohláska.

Jediné, co jsem mohla udělat je, polknout od sucha, jako bych prošla pouští a olíznout si suchý spodní ret. Nedívala jsem se mu do oči, protože to byl risk, ale nakonec jsem se podívala a ...

...byla to chyba. Jeho karamelové oči, které na mě vždy na něm fascinovalo jako první, mě pohltili takřka celou.

,,Tak...se nedrž!" řekla jsem, aniž bych si uvědomila, co jsem to teď pustila z úst. (pozn. Auto. - 'né vůbec jsem nevzala slova ze Stmívání' :DD)

Justin se lehce usmál, naklonil se přes stůl ke mě a nadechl se, aby mohl něco říct. ,,Ale já musím!" pošeptal mi pár centimetrů u mého obličeje a sedl si zpátky na židly.

Zalapala jsem po dechu. ,,Proč?" zeptala jsem zrovna, když přišla číšnice podala nam jidla, i když jsem si zatim nevybrala, ale rozhodně mě už napadlo, že to byl Justin.

Vzala jsem si příbor do ruk a pustila se do jidla. ,,Protože by ti to mohlo ublížit!"

ΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔΔ

Zhasla jsem světlo v koupelně a přešla i s oblečením do mého pokoje, položila jsem své použité oblečení do sáčku a pak do kufru.

Rozhodla jsem se, že popřeju Justinovi dobrou noc. Otevřela jsem dveře na chodbu a prošla jí až k jeho dveřím. Zaťukala jsem a vstoupila.

Všude bylo ticho a tma. ,,Justine?" zašeptala jsem. Nic! Napadlo mě, že tu třeba není, ale naštestí jsem uslyšela pohnutí peřiny a lehké zamumlání.

,,Jen jsem ti chtěla popřát dobrou noc!" usmála jsem se, i když mi bylo jasne, že to neviděl. Bylo ticho.

Asi byl hodně unavený!

Pomalu jsem zavírala dveře, ale... ,,Natali?" uslyšela jsem jeho melodický hlas. Pootevřela jsem dveře a nakoukla. ,,hm?"

,,Dobrou!" ozval se a já si nemohla odpustit úsměv. Zavřela jsem dveře od jeho pokoje a přešla do mého.

Zavřela jsem dveře, přešla jsem ke své posteli, lehla si pod peřinu a zhasla lampičku na nočním stolku. Zachumlala jsem se více do peřiny a povzdychla si.

Celou tu dobu jsem se snažila usnout, ale místo toho jsem své myšlenky zavedla na Justina. Když jsem zavřela oči uviděla jsem jeho nádherné karamelové oči, které se na mě dívají.

Otevřela jsem oči a převrátila se na druhý bok a znova zavrela oči. Zjevil se mi Justinovy měkké, plné rty, které bych kdykoliv líbala, ale hold na to nemám štěstí...

Znova jsem otevřela oči a lehla si na záda. Dneska už asi neusnu! Díky Justinovi! Musím přestat na něho tak koukat.

Trvalo jen chvíle přemýšlení a začínala jsem být unavená až jsem usla.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Δ Dnes vám přidávám další díl a doufám, že se vám alespon trochu líbí! Protože já s ním nejsem spokojená, ale pokud se Vám zalíbil, potěšila by mě hvězdička i komentář:)

Δ Moc vám děkuji za předešlé komentáře a překročení 7k :) moc vam děkuji:)

Δ Omlouvám se za chyby:)

Δ A to poslední, co bych vam chtěla říct je: Přeju Vám krásné Velikonoce a doufám, že vás kluci pořádně vyšlehali :DD

Δ Vaše (NÉ)moc vyšlehaná ALI! :DD