/pusťte si písničku - Sia -big girls cry :) - pro lepší čtení/
* Pohled Justina *
Vyšel jsem z jejího pokoje s úsměvem na rtech, nemohl jsem se přestat usmívat, nešlo to a ani jsem nechtěl přestat.
Až ted mi došlo, co jsem ji to řekl...představoval jsem si to trochu romatické, ale né, já ji to řeknu ve dveří a hned uteču. Jsem prostě srab...
Podíval jsem na hodiny v mobilu a ukazovalo okolo desáté večer. Jsem utahaný a už se těším, až si půjdu lehnout do postele, ale stejně nemám čisté svědomí s tím, že jsem tam Natali nechal.
Chtěl jsem zůstat, ale ona nechtěla, tak co jsem měl dělat. Stejně mám ale nějaký špatný pocit z toho, že se má něco stát. Doufám ale, že se mi to jenom zdá...
Vyšel jsem z nemocnice a co jsem 'nečekal' byli Paparazzi před budovou. Když mě spatřili, jejich fotoaparáty začali o stošest cvakat a jejich blesky byli ještě horší.
'Celý' život mi nedají pokoj, dal jsem si před tvář ruku a dral jsem se mezi nimy. Jako už po každé, když se deru mezi nimy, si nenechají odpustit ty jejich dotěrné otázky typu:
'Justine, je pravda, že v nemocnici máte milenku?'
'Proč je v nemocnici?'
'Málem jste jí zabil, je to pravda?'
Dostal jsem konečně k autu. ,,Dejte mi už pokoj..'' zakřičel jsem na ně surově a otevřel dveře od auta, nasedl jsem a nastartoval.
Vyjel jsem z přeplněného parkoviště plných mých nočních můr. Vzdaloval jsem se od nemocnice a začal jsem přemýšlet o otázkách, které mě zavedli k Natali a mě.
Mohl jsem ji zabít, nikdy si to neodpustím, že jsem ji mohl stratit. Když jsem si jen vzpomněl na tom jak bezhybná byla v mém náručí, udělala se mi husí kůže po celém těle.
Dojel jsem před můj barák a vystoupil z auta. Vzal jsem si ještě věci, které jsou od Natali a došel k domu, který jsem následně otevřel. Vstoupil jsem a ucítil tu stejnou vůni domova.
Celý utahaný jsem vyšel schody nahoru a aniž bych se osprchoval, jsem si vlezl do postele. Usnul jsem hned, jak jsem se do ní zachumlal.
__________________
Ráno jsem se vzbudil poměrně brzy a když jsem se večer nesprchoval, rozhodl jsem se, že ranní hygienu musím dodržovat.
Vzal jsem si ještě mobil a napsal Natali zprávu. 'Dobré ráno! Honey x' a odeslal to.
Vstal jsem tedy a jak jsem řekl, tak jsem udělal. Osprchoval jsem se, vyčistil zuby, oblékl se a nezapomněl jsem ještě na mé rozcuchané vlasy.
Jak už mám ve zvyku, prohrábl jsem si je a odešel z koupelny rovnou do předsíně, kde jsem si obul rychle boty. Vyšel jsem ze dveří ven a přešel k autu, kde stálo přesně na stejném místě jako večer.
Když jsem vyjel na hlavní cestu, usoudil jsem, že si koupím ještě jídlo. Nesnídal jsem, a pokud nestíhám snídani, zajedu si do kavárny, kde si dám čokoládový Donut a k tomu na probuzení kafe.
Kavárná je i blízko nemocnice,takže to není zase tak daleko...
Zastavil jsem po chvilce na parkovišti před již zmiňovanou kavárnou. Než jsem ale vystoupil, nasadil jsem si sluneční brýle.
Vystoupil jsem, zamkl na ovládání auto a došel do kavárny. Postavil jsem sepřed pokladnu, kde stála za pultem jako vždy blondýnka s modrými oči.
,,Dobrý den!"usmál jsem se.
,,Dobrý den, co si dáte? Jako obvykle?" usmála se, jen jsem přikývl a také se usmál. Sedl jsem si do jednoho z boxu a čekal, a přinese mou objednávku.
Vytáhl jsem si mobil a projížděl si twitter. Zasmál jsem se dívkám,které se snaží, abych je sledoval.
'Proč jim neudělat radost?' a pár jsem jich začal sledovat. ,,Tak, tady je vaše objednávka" položila jídlo s pitím na stůl a usmála se. ,,Díky!" zazubil jsem se a ona odešla.
Povzdechl jsem si a kousl si do Donutu a ucítil tu čokoládovou náplň v mém puse. Rozplíval jsem si tam nad tou chutí a vychutnával si každičké sousto.
Zrovna mi někdo začal volat. Vytáhl jsem si mobil z kapli od kalhot a zvedl neznámý hovor.
,,Prosím?" zeptal jsem se s plnou pusou.
,,Pan Bieber?" zeptal se pro změnu mužský hlas do telefonu.
,,Měl by jste se rychle dostavit do nemocnice...jedná se o Natali, vznikly vážné komplikace ohledně jejího stavu.''
,,Cože?" rozbušilo se mi srdce. Myslel jsem, že omdlím.
,,Co se stalo?"
,,Natali....umírá..."
=============
Nová část po dlouhé době :)) :D - doufám, že se vám část líbila, a že nejste z ní sklamaní:(
Omlouvám se, že nebyla tak dlouho, ale neměla jsem čas :/
Část je trochu kratší, ale delší by být nemohla, protože bych tam mezi to psala nesmysly a vy by jste to (asi) přeskakovali na konec :D ... Takže tak... :)
- Děkuju všem za čtení této story, nehorázně úžasné komentáře a dokonalé VOTE! ♥ #loveya !!! :)
-N ♥
ČTEŠ
Thank You! || JBFF
FanfictionJaké máte štěstí, že nejste doživotně nemocní. Nemyslí se Ochrnutí nebo jiné postižení Myslí se nemoc, pro kterou lékaři neznají lék. Je to nemoc, při které JDE člověku o život! Co se tím myslí? Život není fér, a to se dočtete v tomto příběhu... ©Na...