Tři týdny uplynuli jako nic.
Právě připravujeme byt na Tomáškovo narozeniny. ,,Terí, podej mi prosím ty bálónky" řekne mi Dominik stojící na židli. Nezapomene se na mě usmát. Za tu dobu, se náš vztah jenom lepší, jsme spolu v podstatě pořád, na nic netlačíme. Je to prostě skvělej... umm.. no.. přítel? ne.. dobře, ještě nemáme dořešený nějaký věci, ale je prostě dokonalej.
Večer je už v plném proudu. Byt je zaplněný lidmi. Chlast tady teče proudem a ani drog se nešetří. Já piju jenom málo, abych dohlídla na kulky i byt. Dovrávoral ke mě total mimo Jakub. ,,Jé, a-hooj Terí" skoro mu nebylo rozumět, přehodil mi ruku přes ramena a opřel se o mě, aby nespadl. ,,Máme tady majinkej problém." Kouknul mi do očí a ukázal jak majinkej jak on říkal ten problém je. ,,Co se stalo Kubí?" Zeptala jsem se ho. ,,Došel chlast." Jejda. ,,A vážně došel? Koukal ses do skladu?" - Kluci mají takovou místnost vedle kuchyně kde mají další jídlo a hlavně chlast. Jakub na mě hodil zamyšlený výraz a po chvilce asi přemýšlení promluvil: ,,Tam jsem ještě nedošel" A rozesmál se. ,,Tak já tam jdu a ty běž zase za ostatníma ju?"Jen přikývl a pustil mě. Já se vydala pro to pití.
Samozřejmě že tady chlast ještě je. To aby došel, je v podstatě nemožný. Vezmu do rukou pár lahví, když v tom se kolem mého pasu obmotali dvě velké potetované ruce. Položím zpět lahve na poličku a otočím se. ,,Domí" Vydechnu a on se mi přilepí na rty. Chutná po chlastu. Zmáčkne mi zadek a já se neubráním vzdychu. On se do polibku usměje a zkousne mi ret. Přitlačí mě na stěnu a jeho ruce začnou putovat po mém těle. ,,Niku teď ne prosím." Zašeptám. To ale asi úplně přeslechl, jelikož mi jeho ruce dal i pod tričko a pokoušel se ho sundat. Po chvíli se mu to povedlo. Přestala jsem ho líbat a začala se bránit. On mi vzal obě ruce do své jedné a dal mi je nad hlavu. ,,Dominiku prosím nech toho." Začala jsem ho prosit když mi začal dělat mokrou cestičku k mým prsům. Jedno zkousl a já zavzdychala. Příjemné to ale nebylo. Druhou volnou rukou mi začal rozepínat kalhoty. ,,Niku přestaň, já to nechci. Nech toho prosím." Začala jsem brečet. Jsem pořád panna, a dost se toho co teď chce dělat bojím. Vzdychla jsem když se mě dotkl. Nad tím se pousmál a strčil do mě jeden prst. Jeho ruce byli studené, po chvilce tam strčil i druhý. ,,Dominiku ne, nech toho prosím." ,,Otoč se ty děvko" plivnul na mě. Pustil mi ruce a já s brekem se otočila zády k němu. On mi přitlačil na záda a tím si mě předklonil. Ihned zasunul. Bolelo to. Dominik začal tvrdě a rychle přirážet. Ani nevím, jestli má ochranu, řekla bych že ne. Jen jsem se modlila aby to skončilo. Udělal se, plácl mě přes zadek a s větou "Byla si dobrá bejby" Odešel z místnosti. Já se svalila k zemi, přitáhla si kolena k hlavě a začala ještě víc brečet. Co to udělal? Dotkla jsem se bolavého místa. Když jsem se koukla na prsty, hrklo ve mě, byli od krve. Seděla jsem tam celá ubrečená, špinavá a plná otázek na které může odpovědět jen jediný člověk. Jestli si to, co teď udělal bude ale pamatovat. Celá ještě v šoku jsem usla na studené zemi.
